NPD documents search: Boh. adm., 4 (1922), sv. 2

Čís. 4958.

Nárok na ochranu vlastnictví proti porušeni změnou přirozeného odtoku vody v sousedově pozemku, jest vymáhati pořadem práva. Nepřímou imissí (§ 364 obč. zák.) jsou pouze takové vlastnické úkony, jichž bezprostřední účinky jeví se na vlastním pozemku a jež jedině z jiných příčin mimo vůli vlastníka a bez jeho přispěni působí i na pozemek sousedův. O přímou imissi jde pak tehdy, mají-li vlastnické úkony v zápětí bezprostřední účinky nejen na vlastni pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec jen na tento pozemek. Jde o imissi přímou, má-li zasypání příkopu za přímý následek zaplavováni sousedního pozemku. Vlastník pozemku jest práv sousedu z porušení sousedského práva bez ohledu na to, zda užívá pozemku sám či třetími osobami, jimž jej přenechal smlouvou k užíváni.
(Rozh. ze dne 22. dubna 1925, Rv II 118/25.)
Ježto nájemníci žalovaného sypali do přikopu popel, stavěl se odtok vody a voda zaplavila žalobcův pozemek. Žalobě, by žalovaný byl uznán povinným prohloubiti na svém pozemku příkop tak, by jím voda mohla odtékati tak, jako dříve, bylo oběma nižšími soudy vyhověno. Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a vrátil věc prvému soudu, by o ní dále jednal a znovu rozhodl.
Důvody:
O povaze žaloby rozhoduje její obsah a její konečná prosba. V žalobě navrhují žalobci, by uznán byl žalovaný povinným prohloubili příkop na svém pozemku, aby mohla jím odtékati voda tak, jako dříve. V žalobě uvádějí žalobci, že koupili stavení čp. 18 v M. s pozemkem před 10 lety a že tehdy byly jich stavení i pozemek tak zajištěny, že vody, odtékající z nemovitosti žalovaného, odtékaly příkopem na pozemku žalovaného a nikdy nezaplavovaly jejich pozemek, nyní však že nechal žalovaný svými lidmi příkop zasypati, tak že voda neodtéká příkopem, nýbrž zaplavuje stavení i studni žalobců a působí jim škodu (§ 11 vodn. zák.). Z toho viděti, že žalobci podali žalobu nikoli v zájmu veřejném, nýbrž v soukromém vlastním svém zájmu na ochranu svého stavení, pozemku a své studně, tudíž na ochranu svého majetku, svého vlastnictví, které bylo porušeno změnou přirozeného odtoku vody v sousedově příkopu. Jde tedy o poměr soukromoprávní, a tím odůvodněn jest pořad práva, neboř § 75 vodn. zák., stanovící příslušnost úřadu správních, má platnost jen, když jde o ochranu práva veřejného, čehož v tomto případě není. Odvolací soud má za to, že žaloba jest žalobou o náhradu škody z činu nedovoleného. Názor ten jest však nesprávným, poněvadž se jí žalobce nedomáhá náhrady škody. Jde naopak o žalobu ve smyslu §u 364 obč. zák., jak soud prvé stolice správně rozpoznal. Byť i žalobce dle znění žalobní žádosti nežádal výslovně, by dán byl žalovanému zákaz zásahu, vycházejícího z pozemku žalovaného odpadními vodami, nepřipouští obsah žaloby a její konečný návrh (by totiž žalovaný byl uznán povinným, příkop na jeho pozemku v M. se nacházející tak prohloubiti, aby voda příkopem tím jako dříve odtékatí mohla) pochybností o tom, že se žalobce touto žalobou domáhá odstra- nění a zákazu tohoto zásahu tím, že žalovaný uvede vše v předešlý stav, při čemž pouze poukazuje na jedině možný prostředek k jeho dosažení, t. j. dostatečné prohloubení příkopu. Je-li tomu tak, dlužno především zkoumati, zda zásah, rozsudky nižších soudů zjištěný, považovati jest za t. zv. imissi přímou či nepřímou, což dle §u 364 odstavec druhý obč. zák. jest závažným proto, že v onom případě zásah takový jest »za všech okolností« nepřípustným, kdežto zásahy druhého druhu vlastníkem sousedního pozemku mohou býti zapovězeny jen tehdy, převyšují-li míru dle místních poměrů obvyklou a ztěžují-li pod- statně užívání pozemku v míře obvyklé. Dle §u 364 obč. zák. lze právo vlastnické vykonávati jen potud, a na ten způsob, že nesmí býti zasahováno do práv osob třetích (sousedů); jinak jsou takové úkony, i když staly se u výkonu vlastnického práva, nedovoleným, tudíž protiprávním zásahem do právní oblasti třetí osoby, jež může se chrániti proti nim žalobou zápůrčí. Právem souseda obmezena jest právě svoboda vlastnictví a jeho libovolný výkon. Dle §u 364 obč. zák. odstavec prvý musí ovšem soused za předpokladů tam blíže naznačených snášeti jisté tam příkladmo naznačené nepřiležitosti a ubližování, vycházející z pozemku sousedního vlastníka (t. zv. nepřímá imisse), tím však míněny jsou jen takové vlastnické úkony, jichž bezprostřední účinky jeví se. na vlastním jeho pozemku a jež jedině z jiných, mimo vůli vlastníka jsoucích příčin a bez jeho přispění působí i na pozemek sousedův. Mají-li však vlastnické úkony v zápětí bezprostřední účinky nejen na vlastní pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec pouze na tento pozemek, jsou tyto účinky na sousedově pozemku přímým následkem těchto úkonů a jde pak o t. zv. přímou imissi. Vlastnickým úkonem ie též zasypání příkopu a, má-li úkon ten, jak v tomto případě napadeným rozsudkem bylo zjištěno, za přímý následek zaplavování sousedního pozemku, jde tu nepochybně o imissi přímou, §em 364 druhý odstavec poslední věta obč. zák. za všech okolností zapovězenou. V tomto směru namítal dovolatel v odvolání, že sám příkopu vůbec nezasypal a, činili-li to jeho nájemníci, že učinili tak bez jeho příkazu a vědomí, a poněvadž soud odvolací okolnosti tyto považoval za nerozhodné a uplatněný v tomto směru odvolací důvod nesprávného ocenění důkazů proto za nepřípadný, vytýká nyní ve svém dovolání neúplnost odvolacího řízení dle čís. 2 §u 503 c. ř. s. Avšak, třebaže odvolací soud shora uvedené okolnosti jen na základě svého mylného právního nazírání na věc shledal nerozhodnými, přece tu vytýkané vady není, poněvadž i při správném právním posouzení věci naznačeným okolnostem rozhodující význam přiznati nelze. S hlediska sousedského práva jest vlastníku za nezávadné užívání sousedního majetku práv soused, t. j. vlastník sousedního majetku bez ohledu na to, zda užívá ho sám či skrze jiné osoby, jimž jej smlouvou k užívání přenechává. Dovolatel jako vlastník domu byl tedy povinen, by svým nájemníkům určil místo, kam popel mohou vysypati, a přihlížeti k tomu, by se tak nedělo způsobem sousední majetek obtěžujícím a trpěl-li, aby odklízeli popel, kam chtějí, ručí za následky vysypání popele na nevhodném místě, jež v tomto případě pozůstávají právě v tom, že se příkop zasypal a voda následkem toho z příkopu vystupovala a sousední pozemek zaplavovala. Nezáleží proto na tom, zda žalovaný sám příkop zasypal či zda to učinili jeho nájemníci, třebas bez jeho příkazu a vědomí. V tomto směru uplatněný dovolací důvod není tedy opodstatněn. Neúplným jest však řízení v jiném směru. Žalovaný namítal totiž v prvé stolici, že odtok vody byl již před podáním žaloby upraven tak, jak to žaloba žádá. O tomto tvrzení neobsahují rozsudky nižších soudů potřebných zjištěni, ačkoliv okolnost, že prý zažalovanému nároku bylo vyhověno již před podáním žaloby neb aspoň před vydáním rozsudku prvé stolice, jest důležitou proto, že ani v tom, ani v onom případě žalobní žádosti nemohlo by býti již vyhověno, byť i v případě druhém v době podání žaloby byla po právu, jakož i pro její význam pro útratovou otázku, kdyžtě v prvém případě zažalovaný nárok v době podání žaloby vůbec již nebyl po právu, pokud se týče v druhém případě, když žalobce tvrzené této okolnosti neuznal a žaloby na útratovou otázku neobmezil

Citace:

č. 4760. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 450-451.