Čís, 14442.
K § 4 vlád. nař. čís. 272/34 Sb. z. a n.
Právní důsledky toho, neobsahuje-li pachtýřův dopis náležitostí uvedených v poslední větě prvého odstavce § 4 vl. nař. čís. 272/24 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 13. června 1935, R II 274/35.)
Prvý soud odmítl návrhy pachtýřů na slevu pachtovného pro sklizňový rok 1934, podané podle vládního nařízení ze dne 22. prosince 1934 čís. 272 sb. z. a n. z důvodu, že pachtýři ve svých doporučených dopisech, kterými uplatnili nárok na slevu pachtovného, neuvedli údaje v § 4 uvedeného vládního nařízení požadované, totiž kat. území, v němž leží pachtovaný pozemek, jeho bližší označení místní, dále výměru, na níž byly pěstovány obilniny nebo pícniny, jakož i druh těchto obilnin nebo pícnin. Rekursní soud zrušil usnesení prvého soudu a uložil mu, by o námitkách propachtovatelů jednal podle § 4 odst. 2 uvedeného nařízení a rozhodl podle § 11 téhož nařízení. Důvody: Podle vládního nařízení čís. 272/34 sb. z. a n. má sice pachtýř již v doporučeném dopise, kterýmž uplatňuje nárok na slevu pachtovného, uvésti údaje v § 4 požadované, avšak ztrátu nároku na slevu pachtovného vyslovuje zákon jen pro zmeškání lhůty k uplatnění nároku určené. Poněvadž lhůta ta pachtýři byla dodržena, neměl první soud jejich návrhy odmítnouti, nýbrž měl o námitkách podaných propachtovateli věcně jednati a podle § 11 vládního nařízení rozhodnouti. Bylo proto stížnosti vyhověti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu s opravou, že se námitkám propachovatelů vyhovuje a se vyslovuje, že pachtýři nemají nárok na úpravu pachtovného.
Důvody:
V poslední větě prvého odstavce § 4 vlád. nařízení čís. 272/24 je nařízeno kategoricky, že v dopise, kterým pachtýř žádá o slevu pachtovného, jest uvésti katastrální území, v němž leží pachtovaný pozemek, jeho bližší označení místní, dále výměru, na níž byly pěstovány obilniny nebo pícniny, jakož i druh těchto obilnin nebo pícnin. Jde tu vesměs o podstatné náležitosti, jichž uvedení zmíněné vládní nařízení žádá proto, aby byl dán náležitý podklad celému dalšímu řízení, jak je upraveno ve zmíněném vládním nařízení. Neboť druhý odstavec téhož paragrafu Ustanovuje, že, nedojde-li mezi pachtýřem a propachtovatelem k dohodě o slevě pachtovného, může propachtovatel podati k soudu své námitky. K podání těchto námitek je propachtovateli určena lhůta 15 dnů a během této doby se musí rozhodnouti, zda se s pachtýřem dohodne, či zda podá k soudu námitky, při čemž musí již míti jasno o tom, jaké námitky podá, neboť ve shora uvedené průpadné lhůtě musí uvésti všechny své námitky, a k námitkám podaným po této lhůtě se nepřihlíží (§ 4 poslední věta). Musí tedy propachtovatel míti v obdrženém oznámení podklad pro posouzení celého stavu věci. Vládní nařízení určilo z toho důvodu veškeré záležitosti, jaké má pachtýřův dopis míti, neboť nechtělo propachtovatele zatěžovati více než je třeba a nutiti ho, aby sám si sháněl materiál a přesvědčoval se, co na kterém z propachtovaných pozemků se pěstuje a dohadoval se, z kterého pozemku a z jakého důvodu (zda pro neúrodu obilnin či pícnin) pachtýř žádá slevu. Neobsahuje-li pachtýřův dopis (oznámení) všech těchto podstatných náležitostí, nelze jej považovati za náležité uplatnění nároku na slevu pachtovného ve smyslu § 4 zmíněného vládního nařízení. Tomu nevadí, že § 4 odst. 1 nejdříve uvádí, do které lhůty a jak má býti dopis odeslán a pak praví: »Zmeškání této lhůty má za následek ztrátu nároků«, a že teprve po této větě vypočítává náležitosti, které dopis pachtýřův má obsahovati. Celý prvý odstavec § 4 zmíněného vlád. nařízení je nutno vykládati jako jediný celek a není-li vyhověno předpisu poslední věty, nejde o řádný dopis ve smyslu tohoto paragrafu a nezaslání řádného dopisu do 30 dnů rovná se zmeškání ihůty. Tomu nasvědčuje i ustanovení § 8 téhož vládního nařízení, které nařizuje pod ztrátou nároku rovněž oznámení pachtýřovo, že žádá za slevu, a při tom v druhé části jediné věty, oddělené pouze středníkem, praví: »i tu platí přiměřeně ustanovení § 4 odst. 1 věty třetí«, z čehož plyne, že ustanovení § 4 odst. 1 věty třetí nepovažuje toto vládní nařízení za pouhou formalitu, nýbrž za podstatnou náležitost. Návrhy pachtýřů na úpravu pachtovného neměly však býti odmítnuty, poněvadž o námitkách propachtovatelů muselo býti podle § 11 zmíněného vlád. nařízení v nesporném řízení jednáno. Správně mělo býti těmto námitkám vyhověno a vysloveno, že pachtýři nemají nárok na úpravu pachtovného. Tato formální vada usnesení prvého soudu byla opravena.