Čís. 12053.
Přikázání zabavené pohledávky jest samostatným usnesením; soudci jest zkoumati, zda jsou pro ně zákonné podmínky, bez ohledu na pravoplatnost usnesení povolujícího exekuci a zcela nezávisle na něm. Předpisy §§ 303 a násl. ex. řádu nebrání, by »pohledávky ze vkladů« u peněžních ústavů nebyly přikázány k vybrání, nejde-li o pohledávky ze vkladních knížek.
(Rozh. ze dne 3. listopadu 1932, R II 351/32.)
Soud prvé stolice přikázal vymáhajícímu věřiteli k vybrání zabavené pohledávání dlužníka ze vkladů u peněžních ústavů. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Vymáhající věřitel učinil návrh na zabavení vkladů u peněžních ústavů v návrhu jmenovaných. A kladem u peněžního ústavu jest rozuměti uložení peněz na vkladní knížku u peněžních ústavů. Vymáhající věřitel neuvedl v návrhu, že jde o jiné peněžité pohledávky. V takovém případě lze však vésti exekuci na vklady jen ve smyslu § 296 ex. ř. odebráním vkladní knížky výkonným orgánem a sepsáním zájemního protokolu uloženého pak v soudní kanceláři. Vymáhající věřitel vedl však exekuci na řečené vklady jako na prostou peněžitou pohledávku platební zápovědí dlužníku, což zřejmě odporuje zákonu. Přehlédl-li to soud exekuci povolující, měl alespoň soud exekuční zamítnouti návrh na přikázání pohledávek k vybrání, třebaže usnesení o zabavení pohledávek nabyla již právní moci, neboť usnesení o přikázání jest usnesením samostatným, o němž rozhoduje exekuční soud bez ohledu na povolenou již exekuci zabavením.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Nelze souhlasiti s názorem dovolacího rekursu, že po pravomoci usnesení povolujícího exekuci nelze přikázání zvlášť napadati z důvodů, jež směřují proti povolení zabavení. Přikázání zabavené pohledávky jest samostatným usnesením a při něm jest soudci zkoumati, zda jsou pro ně zákonné podmínky. Toto zkoumání se děje bez ohledu na pravoplatnost usnesení exekuci povolujícího a zcela nezávisle na něm.
Dovolací rekurs jest však opodstatněn, uváděje, že v exekučním návrhu není uvedeno, že se navrhuje exekuce na vkladní knížky, nýbrž že se v něm žádá jen zcela všeobecně zabavení »pohledávek ze vkladů«. Činí se v něm také návrh na zápovědí, stanovené v § 294 ex. ř. při exekuci na peněžité pohledávky. Tak skutečně návrh zněl a podle tohoto exekučního návrhu a údajů v něm obsažených byla exekuce povolena. Předpisy §§ 303 a násl. exekučního řádu nebrání, by pohledávky ze vkladů u peněžních ústavů (jež mohou býti také pohledávkami jen z běžných účtů) nebyly přikázány k vybrání, nejde-li o pohledávky ze vkladních knížek (§ 296 a 305 ex. ř.). Názor rekursního soudu, že prý soud prvé stolice měl zamítnouti návrh na přikázání pohledávek k vybrání, není správný, pročež bylo dovolacímu rekursu vyhověno a uznáno, jak se stalo.