Čís. 6992.

Smlouva sprostředkovatelská.
Byl-li nárok sprostředkovatelův na provisi podmíněn tím, že kupitel zaplatí část kupní ceny, nemá sprostředkovatel nároku na provisi, — Čís. 6992 —
700
došlo-li souhlasnou vůlí stran ke zrušení kupní smlouvy, leč že by byl zjednatel splnění výminky zamezil proti cti a víře, najmě v úmyslu, by odňal sprostředkovateli nárok na odměnu.
(Rozh. ze dne 13. dubna 1927, Rv I 1446/26.)
Žalovaný dal žalobci příkaz, by mu sprostředkoval prodej velko- statku, a slíbil mu 2% provisi pod podmínkou, že kupitel složí první splátku na kupní cenu. Prostřednictvím žalobcovým byl velkostatek prodán G-ovi. Ježto však tento nemohl složití splátku na kupní cenu, zrušil s ním žalovaný kupní smlouvu. Žalobu o zaplacení provise procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Z obsahu trhové smlouvy vyplývá, že šlo žalovanému při prodeji statku o to, by aspoň část kupní ceny (600000 Kč) obdržel hned (do 31. října 1924) a že kupitel, jenž by tuto podmínku splniti nemohl, pro něho jako vážný uchazeč v úvahu nepřicházel. Proto je dobře pochopitelno, že odpůrce, by se kryl proti odvolateli pro jeho nárok na slíbenou provisi, slíbil mu, že mu vyplatí provisi teprve tehdy, až mu složí G. prvých 300000 Kč. Že odpůrce odvolateli takovýto slib učinil a ten že jej přijal, zjišťuje soud odvolací, doplňuje tak zjištění soudu procesního v rámci jeho skutkových předpokladů, na základě výpovědi odpůrcovy. Pravdivost této skutečnosti podává se i z toho, že odvolatel, když s kupu s G-em sešlo, oznámil odpůrci ještě dva nové uchazeče o statek a dále z úvahy, že přece odpůrce nechtěl platiti odvolateli provisi jen tak pro nic a za nic.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, uplatňující dovolací důvod čís. 4 §u 503 c. ř. s., není opodstatněno. Odvolací soud zjistil na základě výpovědi žalovaného, že žalovaný slíbil žalobci, že mu vyplatí provisi teprve tehdy, až složí prvých 300000 Kč, a že žalobce tento slib přijal. To jest zjištění skutkové, nikoliv, jak míní odvolání, závěr právní. Výtka, že toto zjištění se příčí pravidlům logiky, není oprávněna. Odvolací soud nemohl dospěti k jinému zjištění, uvěřiv udání žalovaného, že žalobce s tím souhlasil, by mu provise byla vyplacena, až G. zaplatí prvých 300000 Kč, a že projevil svůj souhlas buď výslovně nebo mlčky. V dovolacím řízení nelze brojiti proti tomu, že odvolací soud uvěřil žalovanému, ač tento nemohl udati, ani zda žalobce projevil svůj souhlas výslovně či mlčky, ani kterými konkludentními činy jej projevil. Přesvědčení odvolacího soudu, že žalobce svůj souhlas projevil, jest výsledkem volného hodnocení důkazů a nesprávné ocenění důkazů není dovolacím důvodem. Z tohoto zjištění, dovolací soud vížícího, vyplývá, že žalobcův nárok na provisi byl podmíněn tím, že kupitel statku zaplatí na kupní cenu alespoň částku dříve zmíněnou. Tato výminka nebyla splněna, žalobcův nárok tudíž nevznikl. Žalovaný není práv žalobci z toho, že propustil kupitele ze závazku, svoliv ve zrušení smlouvy a že tím výminku zmařil. Právě tak, — Čís. 6993 —
701
jako přikazovatel není proti dohodci povinen, smlouvu uzavřití, bylo-li umluveno dohodné pro případ, že ke smlouvě dojde, není proti němu ani zavázán, smlouvu splniti, byl-li nárok na dohodné zvláštní úmluvou učiněn závislým na výmince, že smlouva bude splněna. Nárok na provisi v tomto případě nevznikne, když ujednaná výminka nenastala ať je důvod jakýkoliv, z něhož nedošlo k splnění smlouvy. Jediné omezení plyne ze zásady, že výminka platí, jako by nastala, když strana, na jejíž neprospěch by bylo, kdyby nastala, její splnění zamezila proti cti a víře (rep. nálezů býv. víd. n. s. čís. 234). Podle této zásady jest přikazovatel povinen provisi zaplatiti, třebaže nedošlo ke splnění smlouvy, když zmařil splnění způsobem příčícím se zásadám poctivého styku, zejména, když je zmařil v úmyslu, by dohodci odňal nárok na provisi. Takovou výtku však žalobce žalovanému ani nečiní a není ani podkladu pro ni ve zjištěních nižších soudů, z nichž jest patrno, že došlo ke zrušení kupní smlouvy dohodou stran, poněvadž nebylo vůbec lze očekávati, že by kupitel mohl dostáti svým smluvním závazkům.

Citace:

Čís. 6992. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 725-727.