Čís. 3592.


Splništěm při úpisu válečné půjčky jest místo, kde válečná půjčka byla upsána. Dle tohoto místa řídí se též měna, v níž jest zaplatiti lombardní zápůjčku.
(Rozh. ze dne 5. března 1924, Rv I 1773/23.)
Žalobkyně, bydlící v Berlíně, upsala u Chebského společenstva roku 1916 válečnou půjčku, k jejímuž zakoupení jí společenstvo poskytlo zápůjčku, ponechavši si válečnou půjčku v lombardu. Žalobě o splacení zápůjčky v Kč procesní soud prvé stolice vyhověl a uvedl mimo jiné v důvodech: Dle §u 914 obč. zák. a §u 905 obč. zák. dlužno míti za to, že splništěm smlouvy byl Cheb, poněvadž tam měl býti obchod proveden a tam také bylo konto žalobkyně zatíženo. Splniště má v zápětí, že závazek jest splniti ve měně splniště (§ 1413 obč. zák.). Odvolací soud rozsudek potvrdil. Důvody: Soud prvé stolice řádně odůvodnil, že úmyslem stran bylo, smlouvu splniti v Chebu, a soud odvolací sdílí tento jeho právní názor. Okolnost, že válečná půjčka byla vydána ve Vídni a v době upsání prý se tam nalézala, jest pro místo plnění bez právního významu, neboť nešlo o plnění určité věci (čl. 324 obch. zák.). Vídeňská měna jest proto nerozhodnou. Poněvadž zažalovaná pohledávka jest splatna v tuzemsku, náleží jí dle §u 6 zákona ze dne 10. dubna 1919, čís. 187 sb. z. a n. zaplatiti v korunách československých. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání, poukázav k důvodům nižších soudů.
Citace:
Rozhodnutí č. 3592. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 366-367.