NPD documents search: Váž. civ., 7 (1925), sv. 1

Čís. 4964.

Dopravní řád železniční ze dne 11. listopadu 1909, čís, 172 ř. zák. Příkaz, nevyhovující formálním předpisům §u 73 žel. dopr. ř., jmenovitě příkaz, jenž není napsán na předepsaném vzorci, může sice býti drahou odmítnut, byl-li však drahou přijat, jest dráha povinna splniti ho tak, jako kdyby byl podán formálně správné. Nebezpečí drahou zvoleného způsobu dalšího odeslání příkazu jde na vrub dráhy.
(Rozh. ze dne 23. dubna 1925, Rv I 348/25.)
Žalobce zaslal z T. v Čechách vagon zboží do Vídně. Ježto kupitel neplatil, žádal žalobce na dráze, by vagon zboží byl v Cmuntu zadržen. To se také stalo, avšak kupitel zatím zaplatil, pročež žalobce požádal dne 4. února 1921 dopisem dopravní úřad v T., by telegramem v cestě úřední zaslaným vyrozuměl dopravní úřad v Cmuntě, by nechal zadržený vagon dále jeti. Dopravní úřad v T. žádosti vyhověl, vůz však zůstal v Cmuntu ještě po delší dobu, čímž vzešly výlohy na stojném. Žalobu proti dráze o vrácení takto (po 5. únoru 1921) vzniklého stojného procesní soud prvé stolice zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Nejvyšší soud nevyhovel dovolání.
Důvody:
Žalovaný erár nenamítá v dovolání již ničeho proti výši nároku žalobcem uplatněného a odvolacím soudem mu přisouzeného, rozhodnutí sporu závisí proto pouze na právním posouzení otázky, zda byl dopis ze dne 4. února 1921, jímž žalobce uložil dopravnímu úřadu v T. jako odesílací stanici, by na cestě zadržené vozy byly dále zaslány, a aby byl dopravní úřad v Cmuntu o příkazu uvědomen služební cestou telegraficky, platným dodatečným příkazem odesílatelovým dle §u 73 žel. dopr. ř., ač nebyl napsán na předepsaném tiskopisu. Otázku tuto zodpověděl odvolací soud právem kladně. Železniční dopravní řád ze dne 11. listopadu 1909, čís. 172 ř. zák., jenž platil v čase sporné dopravy, neustanovuje, jaký vliv má pro dodatečný příkaz okolnost, že nebyl udělen na předepsaném vzorci, za to čl. 15 mezinárodní Bernské úmluvy o železniční nákladní dopravě.ze dne 14. října 1890, čís. 186/1892 ř. zák. prohlašuje každý dodatečný příkaz odesílatelův, jenž byl udělen v jiné, než tam předepsané formě, za nicotný. Železniční dopravní řád ze dne 10. prosince 1892, čís. 207 ř. zák., jímž zásady mezinárodní úmluvy byly zavedeny i pro dopravu tuzemskou, měl v §u 64 stejné předpisy o dodatečných příkazech jako mezinárodní úmluva. V §u 73 nového železničního řádu čís. 172/1909 byly ponechány v platnosti sice posavadní formální předpisy o tom, jak má býti dodatečný příkaz podán, ale ustanovení o nicotnosti jinak podaného příkazu bylo vynecháno. Z toho plyne, že příkaz nevyhovující formálním předpisům §u 73 žel. dopr. ř., jmenovitě tedy každý příkaz, jenž není napsán na předepsaném vzorci, může sice býti drahou odmítnut, byl-li však jednou přijat, není již nicotným, nýbrž dráha jest povinna, by jej splnila stejně, jako kdyby byl podán formálně správně. Jakým způsobem dráha příkazu vyhoví, zvláště jak odesílací stanice příkaz odešle, jest věcí dráhy a řídí se jejími vnitřními předpisy, dráha nese však sama nebezpečí zvoleného způsobu odeslání. Uvědomila-li v tomto případě odesílací stanice stanici Cmunt poštovním telegramem, za jehož doručení pošta neručí, a nepotvrdila-li telegram, jak to bývá pravidlem, písemně, nezodpovídá za následky toho, že telegram nedošel a stanice Cmunt o příkazu zvěděla teprve na svůj dotaz, když vznikly již značné útraty na stojném, odesílatel, nýbrž železnice sama. Nelze proto právním vývodům dovolání přisvědčiti ani v tom, že příkaz byl by se stal pro železnici závazným teprve dodatečným opakováním na předepsaném vzorci, ani v tom, že odesláním poštovního telegramu dráha splnila závazek, jejž přijetím formálně vadného příkazu převzala. Dráha byla dle §u 73 žel. dopr. ř. povinna uposlechnouti příkazu, by pokračovala v přepravě. Útraty, jež vznikly v Cmuntu tím, že příkazu nebylo vyhověno, nemůže dráha požadovati, byla proto rozepře posouzena správně po právní stránce, když bylo žalobě na vrácení vybraného stojného vyhověno.

Citace:

č. 4964. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 803-804.