Č. 3335.


Pozemková reforma: Obec nemá právního nároku na příděl zabraného majetku ani podle §§ 1 a 15 zák. č. 81/1920 ani podle § 16 zák. č. 236/1922.
(Nález ze dne 8. března 1924 č. 12.551/23.)
Prejudikatura: Boh. 3322 adm.
Věc: Městská obec B. proti státnímu pozemkovému úřadu o přidělení zabraného majetku nemovitého.
Výrok: Stížnost zamítá se jako bezdůvodná. Útraty se nepřisuzují.
Důvody: Nař. rozhodnutím vyhověl stpú částečně rozkladu stěžující si obce a zrušil příděl oněch pozemků, které jsou pojaty do regudačního plánu města B., do vlastnictví nabyvatele zbytkového statku B. a přidělil tyto pozemky ole ustanovení zák. z 30. ledna 1920 č. 81 Sb. nabyvateli zbytkového statku pouze do pachtu na dobu 3 let.
Naproti tomu zamítl stpú stížnost města B. proti přídělu komplexu administrativních budov čp. — se zahradou č. kat. — v B.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí podané uvážil nss takto:
Stížnost vychází z právního názoru, že obci přísluší nárok na příděl celého zbytkového statku do vlastnictví, tím spíše pak nárok na příděl pozemků zakreslených v polohopisném plánu města jako pozemky stavební, jakož i na příděl administračních budov s přilehlou zahradou pro opatrovnu a nemocnici. Právní základ pro tyto své nároky shledává obec v §§ 1 a 15 zák. č. 81/1920 (zák. přídělového) a pokud jde o nárok posléz uvedený, v § 16 zák. z 13. července 1922 č. 236 Sb.
Názor ten neshledal nss odůvodněným.
Již v nál. Boh. 3322 adm. vysloven právní názor, že nikomu nepřísluší právní nárok na to, aby se mu přídělem dostalo podílu na zabraném majetku pozemkovém vůbec, tím méně, aby se mu přídělu dostalo v určitý čas, v určitém pořadí (§ 17) a právě těch pozemků, které si určil. Na názoru tom trvá nss i v tomto případě.
Nemá-li obec právního nároku, nemůže důvodně tvrditi, že jí nař. rozhodnutím bylo v jejích právech ublíženo, a nedostává se jí tudíž předpokladu § 2 zák. o ss, za které stížnost k tomuto soudu jest dovoleno podati.
K vývodům stížnosti jest jenom ještě dodati toto:
Nárok obce na příděl pozemků, které jsou v polohopisném plánu obce zakresleny jako pozemky stavební, nelze čerpati ani z § 15 příděl. zák. V bodě 3. tohoto § se ustanovuje, že do pachtu nebo nájmu má býti zpravidla dána půda v blízkosti měst a průmyslových míst, které pravděpodobně bude brzy potřebí k účelům stavebním.
Nesmí pak býti přidělena do vlastnictví k jiným účelům než stavebním ona půda, která polohopisným plánem obecním jest určena k účelům stavebním.
Ani v tomto § 15 nevyhrazuje se nikomu, tudíž ani obci právní nárok na příděl půdy k stavebním účelům určené nebo potřebné, nýbrž zakazuje se pouze příděl takové půdy do vlastnictví k účelům jiným, nežli stavebním, připouští se však za určitých okolností dáti takovou půdu do pachtu nebo nájmu.
Tomuto předpisu nař. rozhodnutí vyhovělo, davši pozemky zakreslené v polohopisném plánu města jako pozemky stavební pouze do nájmu na 3 léta.
Dovozuje-li pak stížnost právní nárok na příděl určitých budov s přilehlou zahradou pro zřízení opatrovny, nemocnice a ošetřovny rodiček z předpisu § 16 zák. z 13. července 1922 č. 236 Sb., stačí poukázati k tomu, že tento předpis ukládá sice obci ve veřejném zájmu policejně zdravotním povinnost, aby zřídila a věcně vypravila místnosti pro tyto účely potřebné, neposkytuje jí však právo, aby požadovala příděl zabraného majetku pozemkového, jehož snad potřebuje, aby mohla této povinnosti dostáti.
Nelze proto shledati nezákonnost v tom, že nař. rozhodnutí jednak žádanou půdu obci nepřidělilo, ani v tom, že stavební pozemky dalo nabyvateli zbytkového statku do nájmu, pročež nezbylo nežli stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.
Výrok o útratách zakládá se v § 41 zák. o nss.
Citace:
č. 3335. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 756-757.