Č. 4135.

Vodní právo: 1. § 18 řádu o policii poříční pro řeku Vltavu a přítoky z 10. února 1854 č. 6 z. z. nebyl vodním zákonem zrušen. — 2. Okolnost, že opravy vorového splavu byly opětně provedeny na náklad země nezprošťuje vlastníka mlýna, který k opravě splavu je povinen, tohoto závazku.
(Nález ze dne 19. listopadu 1924 č. 20213.)
Prejudikatura: Boh. 3172 adm.
Věc: Josef H. v Č. proti ministerstvu zemědělství o příspěvek na přestabu vorového splavu.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zsv v Praze zaslal přípisem z 13. března 1923 zsp-é v Praze projekt na přestavbu sešlého vorového splavu v jezu u mlýna Z. na horní Vltavě, náležejícího st-li se žádostí, aby o projektu tom provedla vodoprávní řízení a zároveň rozhodla, pokud majitel mlýna přispěti má k nákladu spojenému s touto přestavbou.
O žádosti této zavedla zsp vzhledem k ustanovením §§ 17, 21, 44, 52, 76, 83, a 84 vodního zák. a vzhledem k ustanovení § 18. řádu o policii poříční pro řeku Vltavu a přítoky z 10. února 1854 č. 6 z. z. II. díl řízení vodoprávní a konkurenční s místním šetřením na den 28. dubna 1922.
Při řízení tomto vyslovil se státní technický znalec v ten rozum, že vorový splav nalézaje se v dosavadním jezu st-lově tvoří doplňující součást jezu, že dále největší část viditelných dřevěných součástí vorové propusti jest shnilá a při ponechání tohoto závadného stavu hrozí nebezpečí, že by mohl býti stržen nejen celý splav, nýbrž i přilehlý jez, který sám na levém břehu jest poškozen a musí se také opraviti. Na udržení vorového splavu má tedy i st-l zájem, protože provoz mlýna souvisí s udržením dosavadního jezu. Rekonstrukcí vorového splavu není zamýšlena změna úrovňových poměrů, které by mohly míti vliv na odtok vody. Hlavní práh vorového splavu zůstati má nezměněn; zamýšlí se zvýšiti oba sruby o 16 cm proti původnímu stavu, aby voda nepřetékala po delší dobu přes sruby, a zvýšiti úroveň dolního konce podlahy splavu o 18 cm, aby se umožnilo lepší proplutí vorů. Nová vorová propusť má délku 9,19 m, kdežto původní měla délku jen 7,2 m. Navržené změny shledal státní technik účelnými.
St-l jako majitel mlýna v S. vyjádřil se v záležitosti poskytnutí příspěvku po delším jednání v ten rozum, že následkem nepříznivé majetkové situace, která se nutnou přestavbou jezu a splavu ještě značně zhoršila, odpírá jakýkoliv příspěvek k přestavbě vorového splavu.
Přípisem z 28. června 1922 zsv pak sdělil, že s ohledem na to, že mlýn st-lův jest malý, že na něm vázne povinnost udržovati dřevěný most přes řeku Vltavu a že majitel jezu bude musiti dáti opraviti jez, výjimečně a bez jakékoliv prejudice se spokojuje s poskytnutím příspěvku ve výši 25% skutečného nákladu, jak bude zjištěn kolaudačním účtem. Nálezem z 24. srpna 1922 udělila pak zsp vodoprávní povolení k provedení přestavby řečené vorové propusti za jistých podmínek a rozhodla, že st-l jako majitel mlýna Z. v S. jest povinen přispěti k nákladům této přestavby rozpočteným částkou 220468 K 71 h, 25% skutečného nákladu.
Rozhodnutí odůvodněno bylo tím, že dle § 18 řádu policie říční pro řeku Vltavu a řeky vedlejší z 10. února 1854 č. 6 z. z. II. díl, který zachován byl v platnosti §em 7 v. z., jsou majitelé mlýnů a držitelé strojů povinni splavy na řekách v tomto řádu policie říční uvedených na svůj náklad udržovati v dobrém, plavbě lodí a vorů přepřekážejícím stavu a že zv, hodlá-li přestavbu tohoto splavu provésti a dotyčný náklad na zem. fond převzíti, činí tak z dobré vůle, aniž k tomu měl zákonné povinnosti toliko v zájmu veřejné voroplavby a aby zbavil st-le jemu náležející povinnosti nésti celý značný náklad spojený s dotyčnou přestavbou.
Vzhledem k tomu, že oprava splavu jest z veřejných ohledů nanejvýš nutná a dále vzhledem k zamítavému stanovisku st-le v otázce poskytnutí příspěvků, učinila zsp z důvodu nebezpečí v prodlení dle § 96 v. z. opatření, aby zv do té doby, než o otázce poskytnutí příspěvku bude pravoplatně rozhodnuto, opravu splavu dal ihned provésti prozatím nákladem vlastním.
Odvolání st-lovu nař. rozhodnutím vyhověno nebylo a nález v odpor vzatý potvrzen byl s podmínkou, že 25% skutečného nákladu nesmí činiti více, než by byl činil celý skutečný náklad na úpravu dle dosavadního stavu vorové propusti odvolatelem samým na 120000 Kč udaný. Námitky st-lovy ohledně vadnosti řízení, námitky proti projektu samému, pak návrhy na různá zjištění, na doplnění řízení a jiné zamítnuty byly s poukazem na ustanovení §§ů 82 a 83 v. z. jako opožděné, ježto nebyly předneseny nejdéle při místním řízení. Pokud pak jde o povinnost st-lovu přispívati k nákladům na opravu vorové propusti, opírá žal. úřad rozhodnutí svoje o ustanovení § 18 řádu policie říční pro Vltavu z r. 1854, jenž zachován byl v platnosti §em 7 v. z. a pak o ustanovení §§ 21 a 44 v. z., ježto dle dobrozdání úředního technika, proti němuž st-l při řízení nečinil námitek — vorový splav jest součástí jezu, který udržovati jest beze sporu majitel mlýna a jezu povinen. Okolnost, že zsv z dobré vůle někdy v menší nebo větší míře hleděl majiteli mlýna tuto jeho povinnost ulehčiti, nemůže způsobiti ani u zsv-u vznik povinnosti jeho k tomu, ani zánik zákonné povinnosti majitele mlýna. Jest-li tedy majitel mlýna dle zák. předpisů povinen, sám svým nákladem výlohy udržování splavu nésti, jest tím méně odůvodněn odpor jeho proti ulehčení povinnosti té na 25% nákladu. Pokud st-l vytýkal, že není povinen platiti na zlepšení vorové propusti, bylo připomenuto, že zsv usnesl se na snížení příspěvku st-lova na 25% skutečného nákladu jen za té podmínky, že splav se provede dle schváleného projektu, v němž byly navrženy změny na zlepšení starého stavu splavu. Nebyl-li by st-l ochoten, na podmínku tu přistoupiti, byl by musil uznán býti povinným nésti celý náklad na přestavbu splavu dle původního jeho stavu. Dle zvláště sdělaného rozpočtu činil by náklad přestavby splavu při ponechání rozměrů splavu starého 139373 K 80 h., tedy částku několikráte převyšující 25% nákladu na přestavbu dle projektu rozpočteného částkou 220468 K 71 h. Nemůže se proto st-l cítiti stíženým, když mu bylo uloženo hraditi pouze 25% skutečného nákladu dle projektu incl. změn dosavadní konstrukce splavu a to tím méně, že navrženými změnami na splavu nastalo i pro st-le zlepšení v manipulaci při vytahování a zasunování hradidel (při velkých vodách, třenicích ledových, po proplutí vorů). Aby však pro všechny případy st-l byl zajištěn, že nebude platiti více než jest povinen, totiž než by činil náklad skutečných výloh úpravy vorové propusti dle dosavadního stavu, bylo nutno připojiti do rozhodnutí dotyčnou výhradu.
O stížnosti uvažoval nss následovně:
1. St-l popírá v prvé řadě zásadní povinnosti majitelů mlýna Z. k udržování vorového splavu v jezu k tomu mlýnu patřícím, ježto splav ten neslouží účelům mlýna, nýbrž plavení vorů a polenového dříví, a ježto dle § 44 v. z., jakož i rozhodnutí min. orby z 5. července 1879 resp. 31. října 1877 náleží průplavy udržovati těm interesentům, jimž slouží.
2. Dále popírá st-l povinnost udržovací v konkretním případě, poukazuje na to, že oprava splavu neděje se v původním stavu, nýbrž zvětšuje se délka jeho na 9,15 m a zvyšuje úroveň dolního konce podlahy splavu o 18 cm, a dále že za změnu žádá zsv, na jehož útraty dle § 22 v. z. změna taková díti se má.
3. Konečně namítá st-l, že povinnost k příspěvkům na opravu vorového splavu nelze opříti o ustanovení § 18 řádu o policii říční pro řeku Vltavu z r. 1854, ježto vodní zák. jest novější a tudíž tyto starší předpisy jsou derogovány.
Nss nemohl žádnou z námitek těchto uznati důvodnou. Citovaných rozhodnutí býv. min. orby nemůže se stížnost vůbec dovolávati, ježto rozhodnutí ta netýkají se vorového splavu v jezu st-lově, nemohou pro případ st-lův býti vůbec zdrojem práva. V dalším má stížnost sice pravdu potud, že právní základ povinnosti k udržování vorových propustí hledati sluší v § 44 v. z., jenž všeobecně stanoví, že povinnost udržovati vodní díla v dobrém stavu postihuje vlastníka díla, není-li povinnost taková uložena pravoplatně někomu třetímu. V § 18 řádu policie poříční jest však obsaženo specielní ustanovení o tom, v jakém způsobu určitá kategorie vodních děl resp. jejich součástí, t. j. vorové propusti má býti udržována a kdo jest k tomu zavázán. Ustanovení § 18 ř. policie poříční nebylo zrušeno vodním zákonem, ježto ustanovení § 18 poříčního řádu, jak nss již ve svém nál. Boh. 3172 adm. vyslovil, není s § 44 v. z. v rozporu a kromě toho v § 7 v. z. všechny předpisy o užívání veřejných vod ku plavbě a tedy i cit. řád policie poříční výslovně jsou jako na dále platné uznány.
Vším právem opřel tedy žal. úřad povinnost st-lu k udržování vorové propusti v jeho jezu o ustanovení § 18 řádu policie říční pro řeku Vltavu, a jeví se proto námitky ad 1 a 3 bezdůvodnými.
Pokud pak jde o námitku ad 2., vyslovil žal. úřad, že st-l dle zákonných předpisů jest povinen výlohy udržování nésti sám svým nákladem, a omezil povinnost jeho v tom směru, že 25% skutečného příspěvku st-lova nesmí činiti více, než co by činil celý skutečný náklad na úpravu dosavadního stavu vorové propusti. Tím jest tedy st-l chráněn proti tomu, aby nebyl nucen přispívati obnosem vyšším, než jaký sám jako obnos na nutnou opravu sporné propusti v dosavadních jejích rozměrech nezbytný a přiměřený uznává, a nemůže proto důvodně tvrditi, že by přispíval i na změny vorové propusti zsv-em nad dosavadní rozměry navržené.
4. St-l konečně namítá, že měl býti povinnosti udržovací sproštěn, ježto dle rozhodnutí zv-u č. 26.314/1883 může býti vlastník mlýna při zřizování a opravování propusti od jakéhokoliv příspěvku osvobozen. Okolnost tato mohla by snad zakládati zvláštní liberující titul pro st-le ve smyslu § 44 v. z., kdyby zsv povinost hraditi náklady spojené s opravou řečeného splavu byl skutečně na se vzal. Než ani z cit. výnosu zv-u č. 26.314/889 povinnosti takové pro zsv vyvoditi nelze, ježto st-l sám výnosu tomu dává ten obsah, že zsv může vlastníka mlýna závazku takového sprostiti, z čehož plyne, že učiniti tak nemusí. Ani ta okolnost konečně, že zv vorový splav v jezu st-lově v jednotlivých případech skutečně dosud udržoval, nemůže st-le zákonné povinnosti sprostiti, ježto ani sebe delší vykonávání povinnosti veřejnoprávní osobou třetí nemůže pro povinného založiti promlčení povinnosti té, poněvadž promlčení není vůbec zákonně uznaným důvodem zániku povinností veřejnoprávních a positivního předpisu, jenž by takový titul zániku udržovací povinnosti majitele vodního díla uznával, ani st-l sám uvésti nemůže. Kdyby však i se mohlo v této námitce st-lově spatřovati uplatnění soukromoprávní povinnosti země založené jako korelát nároku st-lova na vydržování zmíněného vodního díla, tedy uplatnění jakéhosi nároku opírajícího se dle § 44 v. z. o »závazek třetího«, nebylo by lze rovněž k námitce této pozírati, dokud by tento soukromoprávní závazek nebyl pravoplatným, t. j. dokud by nebyl vykonatelným titulem vykázán. Jest tedy úplně nerozhodno, zda zsv dosud řečený splav udržoval. Nelze také spatřovati ani žádné vady řízení — jak st-l za to má —, v tom, že úřad v tomto směru žádných dalších šetření nekonal, a to tím méně, že úřadu okolnosti st-lem tvrzené byly známy. Neboť zsv dle spisů svým přípisem z 28. června 1922 výslovně uznal, že poslední oprava splavu provedena byla v r. 1909 nákladem zemským bez jakéhokoliv příspěvku majitele mlýna a že i poslední menší oprava provedena byla v r. 1920 rovněž bez příspěvku majitele mlýna.
Ježto tedy žádná z námitek nebyla shledána důvodnou, bylo stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

č. 4135. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 831-834.