Čís. 1970.


Není zmatkem čís. 1 ani 3 §u 344 tr. ř., byl-li při porotním hlavním přelíčení čten zápis o místním ohledání, předsevzatém předsedou hlavního přelíčení po té, když byla obžaloba již právoplatnou (§ 254 tr. ř.).
(Rozh. ze dne 30. dubna 1925, Zm I 757/24.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudků krajského jako porotního soudu v Plzni ze dne 22. října 1924, pokud jím byl stěžovatel uznán vinným zločinem loupežné vraždy podle §§ů 134 a 135 tr. zák., mimo jiné z těchto
důvodů:
Stížnost dovolává se důvodu zmatečnosti čís. 1 §u 344 tr. ř. Uplatňuje, že obžalovaný a jeho obhájce souhlasili sice s přečtením protokolu o místním ohledání, tvrdí však, že obhájci nebylo známo a také prý ze čtení protokolu nevyplývalo, že komisi předsevzal sám předseda porotního soudu. Teprve po rozsudku při studování spisů za účelem provedení zmateční stížnosti seznal prý obhájce, že týž soudce, který předsedal porotnímu přelíčení, provedl místní ohledání. Tento postup předsedův zakládá prý zmatečnost; předseda byl sice dle §u 224 tr. ř. oprávněn před hlavním přelíčením místní ohledání »zaříditi«, nesměl je však provésti sám, nýbrž měl je dáti provésti bud’ vyšetřujícím nebo dožádaným soudcem. Poněvadž se tak nezachoval, vmísil se do úkonů vyšetřujícího soudce a dlužno ho proto ve smyslu druhého odstavce §u 68 tr. ř. považovati za vyloučena z rozhodování. Stížnost je bezdůvodná. Dne 11. října 1924, kdy provedeno bylo místní ohledání, bylo přípravné vyšetřování formelně i materielně skončeno, obžalovaný dán právoplatně v obžalobu a bylo již nařízeno porotní přelíčení. Podle §u 254 tr. ř. jest předseda hlavního přelíčení podle své diskrecionární moci oprávněn mimo jiná opatření, tam uvedená, předsevzíti též buď se soudem ohledání, nebo vyslati za tím účelem člena soudu, jenž má o tom podati zprávu. Nepříčí se tudíž tomuto ustanovení, předsevezme-li místo jiného člena soudu ohledání sám a podá-li o tom, jako se stalo v tomto případě, zprávu soudu předložením zápisu o ohledání, jenž byl u hlavního přelíčení přečten. Nejde proto o žádný dle zákona neplatný úkon přípravného vyhledávání nebo vyšetřování a nemohlo tudíž přečtení zápisu o předsevzatém ohledání místa předsedou hlavního líčení založiti zmatek podle čís. 3 §u 344 tr. ř., to tím méně, že stěžovatel ani jeho obhájce proti čtení jeho se dle protokolu o hlavním líčení neohradili; kdy se dozvěděli o tom, že předseda hlavního líčení předsevzal sám místní ohledání, je za těchto okolností zcela bezvýznamno. Dovolávání se zmatku podle čís. 1 §u 344 tr. ř. je proto pochybené.
Citace:
č. 1970. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7, s. 246-247.