NPD documents search: Váž. tr., 8 (1926)

Čís. 4946.

Vymáhající věřitel ručí v případě §u 259 ex. ř. nejen za zdatnost uschovatelovu, nýbrž vůbec za následky úschovy.
(Rozh. ze dne 21. dubna 1925, Rv I 484/25.)
Žalobce domáhal se na žalované firmě zaplacení 550 Kč, ježto dvě skříně žalobcovy, zabavené žalovanou firmou, byly poškozeny při převozu, jejž předsevzala zasílatelská firma, již soud ustanovil za schovatelku skříní. Procesní soud prvé stolice uznal podle žaloby, odvolací soud žalobu zamítl. Důvody: Uschování zabavených věcí lze žádati vždy a zákon je nečiní závislým na tom, zda jest uschování třeba. Ani složením jistoty osobou, která tvrdí vlastnictví takových zabavených věcí, nelze uschování zabrániti. (Neumann komentář k ex. ř. u §u 259 ex. ř.). Jest proto řešiti otázku, jaký význam má předpis §u 259 ex. ř., že se děje ustanovení uschovatele na nebezpečí vymáhajícího věřitele, tudíž v tomto případě na nebezpečí žalované. Citováním §u 968 obč. zák. v §u 259 ex. ř. jest přímé ručení sekvestrovo vůči deponentovi dle §u 961, 964, 965 obč. zák. stanoveno tak, že onen ručí za škodu z opomenutí povinné péče, nikoliv však za náhodu. V této souvislosti nutno také poukázati na ustanovení §u 16 nař. o soudních dražebnách, dle něhož státní správa nese nebezpečí ohledně věcí, které v dražebně mají býti prodávány, od okamžiku jich převzetí k dopravě, při čemž státní správa od té doby má postavení uschovatelovo. Význam §u 259 ex .ř. nemůže tudíž záležeti v tom, že by stanovil ručení vymáhajícího věřitele za výsledek, nýbrž norma ta upravuje jeho závazek v tom směru, že ručí za způsobilost uschovatele, kterého navrhuje, pokud se týče, kterého exekuční soud ustanovil, ku provedení navrženého a povoleného uschováni, kdyby věřitel sám neoznačil osoby uschovatelovy jménem, při čemž je i přípustno dle §u 260 ex. ř., by navrhl vymáhající věřitel i jiného způsobilejšího uschovatele. § 259 ex. ř. přesunuje tudíž ručení, které vyplývá z toho, že osobu uschovatelovu zvolil buď soud, nebo soudní vykonatel, v tom případě, že nebyla osoba ta vymáhajícím věřitelem pojmenována, na vymáhajícího věřitele. Poněvadž bylo zjištěno, že není překážky, týkající se způsobilosti uschovatele samého a že nebyl nevhodný uschovatel navržen a ustanoven, nelze uplatniti ručení žalované za škodu při dopravě uschovatelem způsobenou. Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu. Důvody:
Dovolací soud nesdílí názor odvolacího soudu, že ustanovením §u 259 ex. ř., podle něhož se schovatel zabavených movitostí zřizuje na nebezpečí vymáhajícího věřitele, se na tohoto přesunuje toliko ručení za vhodnost schovatelovu (§ 1315 obč. zák.). Úschova zabavených movitostí děje se na návrh vymáhajícího věřitele, v jeho zájmu a k jeho zajištění, vzetím do úschovy se povinnému po případě třetí osobě, jejíž věc, protože byla u povinného, byla zabavena, odnímá moc nad věcí a také možnost, ohledne ní nějaké na př. k zabránění poškození opatření učiniti a jest proto jen spravedlivým požadavkem, by vymáhající věřitel ručil nejen za zdatnost uschovatelovu, nýbrž vůbec za následky úschovy. Tomuto stanovisku neodporuje doslov §u 259 ex. ř. a ratio legis jest zřejmě pro ně. Z toho však plyne, že když, jak jest prokázáno, skříň žalobcova byla za dopravy k uschovateli (za úschovy a dopravy skříně zpět k povinnému) následkem nevhodnosti dopravního prostředku a neopatrného s ní zacházení poškozena, žalovaná strana, k jejímuž návrhu jako vymáhající věřitelky k úschově došlo, iest povinna k náhradě škody ve zjištěné výši 550 Kč 80 h. Odvolací soud zamítnuv tento nárok, vycházeje ze shora uvedeného názoru a nemaje nezdatnost za uschovatele zřízené osoby, spediterské firmy za prokázánu, pochybil (§ 503 čís. 4 c. ř. s.).

Citace:

č. 4946. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/1, s. 773-774.