NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Č. 11782.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Strana vzhledem k ustanovení § 9 dávk. prav. nemá nároku na to, aby vyměřující úřad vzal za základ zcizovací hodnotu místo zcizovací ceny ani tehdy, jde-li o cenu zvláštní obliby.
(Nález ze dne 8. března 1935 č. 11363/35.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 4966/25.
Věc: Josef K. a Kristýna K. v B. proti zemskému úřadu v Praze o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: St-lé v přiznání k dávce z přírůstku hodnoty nemovitostí uvedli, že prodejní cena 8000 Kč, které bylo za prodaný pozemek docíleno, je cenou zvláštní obliby, a že obecná cena prodaného pozemku činí 2800 Kč. Zem. inspektorát při vyměření dávky vycházel ze zcizovací ceny 8000 Kč. Tento platební rozkaz byl výměrem okr. úřadu v Roudnici zrušen z důvodu, že, když st-lé popírali správnost zcizovací ceny, měl úřad postupovati podle § 17 dávk. prav. K odvolání zem. inspektorátu zrušil žal. úřad nař. rozhodnutím výměr okr. úřadu z důvodu, že řízení podle § 17 nastupuje pouze tehdy, když z důvodů uvedených v dávkových pravidlech výjimkou z pravidla nelze pro vyšetření přírůstku hodnoty vzíti za základ nabývací, resp. zcizovací cenu nemovitosti.
O stížnosti do tohoto rozhodnutí uvážil nss toto:
Stížnost, uznávajíc jinak, že podle § 5 dávk. prav. platí za zcizovací a nabývací hodnoty nemovitostí zpravidla zjištěné zcizovací a nabývací ceny, vyvozuje z § 9 prav., že — jsou-li tu pochybnosti o tom, odpovídá-li zjištěná zcizovací cena obecné hodnotě nemovitosti v době zcizení, — jest nejen vyměřovací úřad oprávněn vžiti na místo ceny hodnotu, nýbrž že v takovém případě má i strana právo žádati, aby úřad vyšetřil obecnou hodnotu nemovitosti a vzal ji za základ pro vyměření dávky. Poněvadž v daném případě zcizovací cena byla cenou zvláštní obliby, a tedy patrně neodpovídala obecné hodnotě zcizené nemovitosti, měl úřad po názoru stížnosti vyšetřiti a vžiti za základ tuto obecnou hodnotu; neučinil-li tak, porušil tím subj. právo st-lů.
Nss nemohl stížnosti přisvědčiti.
Nss již v četných judikátech vyslovil právní názor, že podle dávk. ř. č. 545/1920 Sb., resp. podle dávk. prav. č. 143/1922 Sb., strana nemá právního nároku na to, aby úřad vzal za základ pro vyměření dávky na místo zjištěné ceny obecnou hodnotu nemovitosti. O tom, jsou-li v konkrétním případě dány podmínky pro tento postup, rozhoduje úřad podle své volné úvahy. Zásada ta vyslovena m. j. v nál. Boh. A 4966/25, na jehož odůvodnění možno podle § 44 jedn. ř. odkázati, kdyžtě ustanovení dávk. ř. č. 545/1920 Sb. jsou ve směru dnes rozhodném shodná s předpisy dávk. prav. č. 143/1922 Sb. Stejně judikoval nss v nál. z 21. prosince 1925 č. 22376/24,1) kde zjištěná cena byla cenou zvláštní obliby.
Opíraje se o tyto prejudikáty dospěl nss i v dnešním případě k závěru, že strana vzhledem k ustanovení § 9 dávk. prav. nemá nároku na to, aby vyměřující úřad vzal za základ zcizovací hodnotu místo zcizovací ceny ani tehdy, jde-li o cenu zvláštní obliby, a nemohl proto v nař. rozhodnutí shledati porušení práva stěžující si strany (§ 2 zák. o ss).

V tomto dosud neuveřejněném nál. bylo uvedeno: Dávkový řád stanoví v §§ 7 a 9, že o tom, jsou-li podmínky pro to, aby byla vzata za základ vyměření dávky obecná hodnota v době zcizení, rozhoduje vyměřující úřad podle volného uvážení; z toho však následuje, že vyměřující úřad není povinen, aby rozhodnutí toto odůvodňoval a že strana nemá nároku, aby místo zcizovací ceny vzata byla za základ obecná hodnota nemovitosti v době zcizení (srov. nál. Boh. A 336/20, vydaný podle dávk. řádu pro Čechy z r. 1915). Nelze proto shledati vadnost řízení v tom, že nebylo konáno šetření, zdali jde o cenu zvláštní obliby, a že nebylo provedeno řízení ve smyslu § 17 dávk. řádu stanovené jen za účelem zjištění obecní hodnoty. Bylo proto stížnost zamítnouti jako bezdůvodnou.

Citace:

Č. 11782. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17/1, s. 616-617.