Čís. 17507.

Dopustil-li se hudebník v restauraci proti hosti nevhodných slovních náznaků a nadávek a byl-li původcem výstupu mezi tímto hostem a jiným hudebníkem, ač bylo podle služební smlouvy jeho povinností zakročiti a výstup zameziti, porušil tím jak všeobecný závazek věrnosti, tak zvláště povinnost mu ve služební smlouvě uloženou pracovati pro zdar a zájem podniku a zodpovědnost za pořádek v orchestru a je tím dán propouštěcí důvod podle § 34, č. 1 zák. č. 154/1934 Sb. z. a n.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1939, Rv I 1178/39.)
Žalobce, jenž byl zaměstnán u žalovaného jako hudebník, přednesl, že pracovní jeho poměr u žalovaného se měl skončiti dne 30. dubna 1939 po předchozí dvouměsíční výpovědi. Poněvadž byl žalovaným dne 26. ledna 1939 propuštěn s okamžitou platností, prý bezdůvodně, domáhá se na žalovaném zaplacení požitků, příslušejících mu do 30. dubna 1939. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic,
nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Při právním posouzení jest vycházeti ze zjištění prvního soudu, jež odvolací soud převzal, že žalobce se ve vinárně žalovaného dopustil proti hostu Dr. K. nevhodných slovních náznaků a nadávky, že byl původcem výstupu mezi tímto hostem a hudebníkem K., ač jeho povinností podle služební smlouvy bylo, aby zakročil a počínání K-ovo zamezil. Z uvedených zjištění plyne, že žalobce, když znal obsah služební smlouvy a přes to se pustil do hádky s hostem a tomuto nadal, učinil tak vědomě a tímto svým jednáním porušil jednak všeobecný závazek věrnosti, jednak zvlášť mu v služební smlouvě uloženou povinnost pracovali pro zdar a zájem podniku a zodpovědnost za pořádek v orchestru. Že nelze pokládati hádky s hosty a nadávky vůči nim za práci pro zdar a zájem podniku, o tom nelze pochybovati.

Citace:

čís. 17507. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 701-701.