NPD documents search: Váž. tr., 12 (1930)

Čís. 3911.

Ohrazoval-li se ten, kdo předal jinému tiskopis (zásadní prohlášení K. S. Č.), jehož obsahem byl spáchán trestný čin (§§ 15 čís. 3, 14 čís. 1, 5 a 18 čís. 2 zák. na ochr. rep.), k přečtení v určité schůzi (okresního zastupitelstva), proti tomu, by jeho obsah byl čten a schůze (jeho politické organisace) se usnesla, že se čten nebude, byla přerušena jeho činnost stihaná § 7 tr. zák.

(Rozh. ze dne 12. července 1930, Zm I 150/30.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací vyhověl po ústním líčení zmateční stížnosti obžalovaného do rozsudku krajského soudu v Kutné Hoře ze dne 3. ledna 1930, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem výzvy k vojenskému zločinu podle § 15 čís. 3 zákona na ochranu republiky, přečinem rušení obecného míru podle § 14 čís. 1 a 5 a přečinem šíření nepravdivých zpráv podle § 18 čís. 2 téhož zákona; zrušil napadený rozsudek a věc vrátil soudu prvé stolice, by ji znovu projednal a rozhodl, mimo jiné z těchto
důvodů:
Zmateční stížnost jest důvodnou, pokud, uplatňujíc obsahem svých vývodů výtku neúplnosti rozsudku, napadá zjištění, že obžalovaný dal M-ému příkaz, by prohlášení na schůzi okresního zastupitelstva přečetl. Podle hájení, se obžalovaného a podle výpovědi Karla M-ého obdržel obžalovaný koncem ledna 1929 jako důvěrník K. S. Č. dva výtisky zásadního rozhodnutí s poukazem, by je odevzdal zvoleným členům strany, kteří je měli na schůzi okresního zastupitelstva přečisti, obžalovaný odevzdal toto prohlášení na jedné z týdenních schůzí č-ského výboru Karlu M-ému, na této schůzi bylo prohlášení přečteno a o něm rokováno. Obžalovaný byl prý proti tomu, by prohlášení bylo na schůzi okresního zastupitelstva čteno, poněvadž nesouhlasil s obsahem a shledával tento postup bezúčelným, a bylo posléze ve výborové schůzi usneseno že se na schůzi okresního zastupitelstva nebude nic čisti. Toto usnesení bylo prý sděleno ústřednímu sekretariátu v Praze, odkud však přišel příkaz, by na schůzi okresního zastupitelstva byla čtena aspoň část prohlášení. Potom již výborová schůze nebyla. Napadený rozsudek zjišťuje, že obžalovaný koncem ledna 1929 předal Karlu M-ému ve dvou výtiscích k přečtení, ve schůzi okresního zastupitelstva ono zásadní prohlášeni a že M. je ve schůzi přečetl. Obírá se tudíž rozsudek událostmi až do okamžiku, kdy obžalovaný na, výborové schůzi odevzdal M-ému zásadní prohlášení a, stoje zřejmě na stanovisku, že tímto odevzdáním potom skutečně přečteného prohlášení byl trestný čin dokonán, nezabývá se vůbec tím, co po tomto odevzdání následovalo. Leč neprávem. Ohrazoval-li se obžalovaný po odevzdání závadného tiskopisů M-ému ve výborové schůzi proti tomu, by jeho obsah byl čten, a schůze se usnesla, že se čísti nebude, byla přerušena jeho činnost stíhaná § 7 tr. zák. a závisí pak jeho trestnost na činnosti, kterou snad vyvinul po té, kdy došel příkaz od pražského ústředí. Napadený rozsudek se tím nezabývá a ani spisy nepodávají žádoucí vysvětlení, kdo vlastně obdržel sdělení pražského ústředí, že se na přečtení prohlášení trvá, zda byl obžalovaný, či někdo jiný, jakou cestou se toto rozhodnutí ústředí dostalo k vědomosti Karla M-ého, zda se obžalovaný o odpovědi ústředí dověděl a jak se po případě k ní zachoval, zda o rozhodnutí ústředí bylo jednáno v č-ském výboru (podle spisů se již schůze nekonála) či mezi jednotlivými činovníky a kterými. Rozsudek, nezabývaje se těmito důležitými okolnostmi, není oprávněn již nyní dospěti k závěru, že obžalovaný dal příkaz k přečtení závadného prohlášení, ano odevzdání prohlášení při oné výborové schůzí jest najmě s hlediska »podněcování« (§ 15 čís. 3) pokud se týče »pobuřování« (§ 14 čís. 1) sotva asi závadným a další pozdější příkaz obžalovaného M-ému zjištěn nebyl.

Citace:

č. 3732. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství v Praze, 1931, svazek/ročník 12, s. 22-25.