Čís. 4115.

Rozhodčí soudy (paritní komise) zmíněné ve Směrnicích pro úpravu poměru mezi zemědělci a zemědělskými dělníky v Čechách pro rok 1920 a 1921, jsou závazny pro zaměstnance a zaměstnavatele, kteří v rámci směrnic uzavřeli kolektivní smlouvu.
(Rozh. ze dne 3. září 1924, R I 509/24.)
Zemědělský dělník domáhal se na nájemci dvora dodání mléka a dřeva, odvozuje žalobní nárok z kolektivní smlouvy na rok 1920 a 1921. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl. Rekursní soud zrušil napadené usnesení a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, dále ve věci jednal. Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu. Důvody:
Právním základem vzájemného poměru stran je kolektivní smlouva mezi zemědělci a zemědělskými dělníky pro rok 1920 a 1921, což uznávají obě strany. Ta sestává předně ze »Směrnic«, vydaných zemským ústředním úřadem práce v Praze, jejichž všeobecná ustanovení byla stejná pro oba roky. To strany uznávají. Směrnice upravují jednotným způsobem vzájemné poměry mezi zemědělci a jejich dělnictvem jen pokud se týče otázky deputátu, organisací, doby pracovní, výpovědi, rozhodování ve sporech a platnosti maximální a minimální hranice, ponechávajíce ujednání přesných výměr mzdových v rámci těchto hranic zvláštní prováděcí úmluvě, kterou nutno mezi oboustrannými zástupci každého okresu pro příslušný okres po případě i pro jeho jednotlivé části včas ujednati (§ 1). Takovou mzdovou smlouvou pro 1920 je předložená »pracovní a mzdová smlouva« pro okres R. a L. a pro rok 1921 »prováděcí smlouva«, uzavřena v L. dne 17. února 1921. Obě uvádějí, že jejich základem jsou směrnice. Směrnice upravují otázku rozhodování sporů mezi příslušníky smluvních stran v §u 5. Pro řešení menších sporů si mají strany ustanoviti po jednom důvěrníku, kteří si zvolí předsedu. Ve sporech většího významu lze žádati rozhodnutí příslušné okresní paritní komise pro zemědělskou práci, jejíž rozhodnutí je pro obě strany závazné. Proti straně, která by se rozhodnutí paritní komise nepodrobila, lze nastoupiti cestu práva. Pro rozhodnutí sporu zásadního rázu a většího významu je zřízena zemská paritní komise pro práci zemědělskou při zemském poradním sboru. Jejímu rozhodnutí se musí obě strany podrobiti. Z uvedených ustanoveni je jasno, že tyto rozhodčí soudy jsou pro obě strany závazny. Plyne to z ustanovení o paritních komisích pro menší spory, kde se nařizuje: »ustanoví si obě strany« a z ustanovení o zemské paritní komisi, že jejímu rozhodnutí se musí strany podrobiti. Nemělo by tedy smyslu, stanoviti jinou zásadu právě pro skupinu sporů prostředního významu. Slova: »lze žádati...« nelze vysvětlovati tak, že by strana mohla vznésti rozepři na paritní komisi nebo na řádný soud. Tomu zřejmě nasvědčuje ustanovení »prováděcí úmluvy«, odst. A, část všeobecná, kdež je uvedeno: »Rovněž podrobují se obě strany... ve sporných záležitostech bezpodmínečně rozhodnutím příslušné okresní paritní komise.« Ustanovení směrnic, že proti straně, která by se rozhodnutí paritní komise nepodrobila, lze nastoupiti cestu práva, nelze vykládati v tom smyslu, že ustanovení o příslušnosti okresní paritní komise není závazným. Tím by byl zřejmě zmařen účel, kterého mínila smlouva dosáhnouti zřízením paritních komisí, totiž by spory rozhodovali příslušníci stavu stran, tedy jakési znalecké komise. Tím méně lze z tohoto ustanovení usuzovati, že straně je napřed volno vznésti rozepři na paritní komisi, a, kdyby s jejím rozhodnutím nebyla spokojena, zahájiti teprve spor u řádného soudu. Proto je nutno odmítnouti názor žalobců, že tyto paritní komise jsou jenom »arbitrem«, tedy sprostředkovatelem dohody. Smlouvy byly beze vší pochybnosti uzavřeny písemně a ustanovují orgány různé od řádných soudu pro rozhodovaní sporů z pracovního poměru zemědělského dělnictva k zaměstnavatelům. Obsahují tedy směrnice smlouvu o rozsudím (§ 577 c. ř. s.). Ustanovení ta jsou podle předcházejících úvah závazna pro příslušníky smluvních organisací. Žalobce i žalovaný jsou jimi vázáni, neboť žalobce se dovolává kolektivní smlouvy pro uplatnění svého nároku a vznesl tuto rozepři již na okresní paritní komisi. Tím dal zřejmě na jevo, že se jim podrobil. Proto je bez významu jeho námitka, že on se žalovaným neuzavřel prováděcí smlouvy. Vždyť právě povaha kolektivní smlouvy s sebou nese, že za členy organisací jednají zástupcové. Žalovaný se rovněž dovolává této smlouvy na obranu proti žalobcovu nároku. Není přípustno, by žalobce uznával jenom její část — ustanovení o mzdě, — a neuznával druhé, — ustanovení o rozhodování sporů. Prvý soud tedy právem uznal, že pro řešení tohoto sporu je příslušná paritní komise, nikoliv soud. Která paritní komise, — zda místní pro řešení malých sporů, či okresní pro řešení větších sporů, — záviselo na vůli žalobcově. Ten již volbu provedl tím, že žalobu vznesl na okresní paritní komisi. Tato komise rozhodla o části jeho nároku, — na náhradu za nedodané mléko. Ze spisu není zřejmo, zda ten výrok nabyl moci práva, zda tedy je rozepře částečně rozhodnuta. Tato okolnost je však pro řešení tohoto sporu bezvýznamná, protože žalovaný vznesl obranu nepřípustnosti pořadu práva, ta byla shledána odůvodněnou a proto není potřebí zjišťovati, zda žalobcův nárok byl rozhodčím soudem právoplatně zamítnut. Z těchto důvodů bylo rekursu vyhověti.

Citace:

č. 4115. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 187-189.