Authors:
= Váž. civ., 8 (1926), sv. 2
PDF

Čís. 6488.


Převod úvěrové (kauční) hypotéky jest jen potud přípustným, pokud lze převésti i poměr, z něhož vzešla úvěrová hypotéka, a pokud tento základní poměr za souhlasu toho, kdo požívá úvěru, byl skutečně převeden.
(Rozh. ze dne 17. listopadu 1926, R I 911/26.)
Knihovní žádosti, by na nemovitosti Augusta a Františky P-ových bylo vloženo na základě postupní listiny pro společnost s r. o. zástavní právo z úvěrové pohledávky, pro niž dosud bylo vloženo zástavní právo pro postupitelku firmu H., soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud knihovní žádost zamítl.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu mimo jiné z těchto
důvodů:
Jako výjimka ze zásady, že lze zapsati do pozemkové knihy zástavní právo jen pro peněžitou pohledávku číselně určitou (§ 14, prvý odstavec knih. zák.), dopouští se v druhém odstavci §u 14 knih. zák. mimo jiné také zápis zástavního práva pro pohledávky z poskytnutého úvěru do určitého nejvyššího peníze. Jde tu o pohledávky, jež vzejdou z určitého právního poměru mezi stranami, totiž tím, kdo úvěr poskytuje, a tím, kdo jej přijímá a pro jeho krytí dává zástavu. Již z této povahy pohledávky plyne, že převod úvěrové hypotéky jest jen potud přípustným, pokud lze převésti i poměr, z něhož právě úvěrová hypotéka vzešla, a pokud tento základní poměr za souhlasu toho, jenž požívá úvěru, skutečně byl převeden (srov. judikát býv. nejvyššího soudu vídeňského, čís. 234). Že by se tak bylo stalo v tomto případě, nebylo při podání knihovní žádosti listinami vůbec prokázáno (§§ 26, 31, 32 b) a 94 knih. zák.).
Citace:
Rozhodnutí č. 206. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 395-396.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).