NPD documents search: Váž. civ., 5 (1923)

Čís. 2450.

Na obci v Čechách nelze se na soudě domáhati náhrady škody z důvodu, že zanedbala povinnost osvětlovati ulice. Platí tu § 37 obec. zříz.
pro Čechy.
(Rozh. ze dne 4. dubna 1923, R I 287/23.)
Žalobce domáhal se na žalované obci náhrady škody, ježto, klopýtnuv na neosvětlené ulici o velký kámen, těžce se poranil. Procesní soud prvé stolice žalobu z věcných důvodů zamítl a vyvrátil námitku nepřípustnosti pořadu práva v důvodech: Žalobou, o kterou tu jde, domáhá se žalobce náhrady škody, způsobené prý mu zaviněním městské obce. Dle §u 1338 obč. zák. nárok na náhradu škody musí býti vymáhán z pravidla u řádného soudu, pokud není vyhražen soudu trestnímu neb úřadu politickému. V §u 37 obecního řádu pro Čechy (zákon ze dne 16. dubna 1864, čís. 8 z. zák.) ovšem obsazeno jest ustanovení, že obec, vykonává-li sama místní policii, jest povinna nahraditi škodu tomu, kdo utrpěl úraz zanedbáním povinností, po té stránce jí náležejících (§ 36). Dle tohoto zákonného ustanovení nález o povinnosti
k náhradě přísluší úřadu politickému. Dle náhledu soudu procesního toto zákonné ustanovení vztahuje se na místní policii, v §§ 35 a 36 obecního řádu naznačenou, v užším smyslu, totiž na policii místní, která obvykle, zejména ve větších městech přikazuje se státním orgánům, nikoliv však na závazek obce, aby pečovala o bezpečnost a snadnost provozu na veřejných silnicích a aby silnice a náměstí za noci osvětlovala. Není tudíž zákonného ustanovení, proč by nároky na náhradu škody pro vadné osvětlování vůči městské obci nepatřily na civilní soud. Odvolací soud zrušil v neveřejném zasedání rozsudek prvé stolice i s předchozím řízením pro zmatečnost a odmítl pro tentokráte žalobu.
Duvody: Mylným jest náhled, že § 37 obec. zříz. se vztahuje toliko na místní policii v užším smyslu, vyznačenou v §§ 35, 36 obec. zříz., totiž pouze na místní policii, kterou zvláště ve větších městech mívají přidělenou státní orgány, a nikoliv na povinnost obcí, pečovati o bezpečnost a snadnost chůze a vozby po ulicích a veřejných náměstích a tyto za tím účelem za noci osvětlovati. Takovýto omezený výklad § 37 obec. zříz. není odůvodněn ani podle dějin vzniku ani podle znění a smyslu tohoto zákonného místa. Obecní zřízeni pro Čechy pojalo na rozdíl od říšského zákona obecního ze dne 5. března 1862, čís. 18 ř. zák. nejen předpisy starého obecního zákona ze dne 17. března 1849, čís. 170 ř. zák., které se vztahovaly na škody při vzbouřeních, nýbrž rozšířilo ještě povinnost obcí k náhradě. Historický vývoj § 37 obec. zříz. neskytá tedy opory pro jeho omezující výklad. Z uvozovacího slova »zvláště« plyne, že zákonné určení ručební povinnosti obcí za.zanedbání povinností místní policie uvedené v první větě §u 37 obec. zříz. mělo v úmyslu, ve druhé větě pouze přiřaditi škody, při srocení vzniklé, jako zvláštní případ. Také to, že v §u 37 jest uveden § 36, neznamená omezení ručení obcí na případ zanedbání finanční péče obecním výborem, nýbrž, jak výstižné bylo podrobně uvedeno v plenissimárním usnesení bývalého c. k. nejvyššího soudu ze dne 1. června 1915, judikát čís. 229, znamená akt zákonodárné opatrnosti, by se jednak čelilo výkladu, že ručení
obcí jest omezeno na zanedbání obecního představeného, jednak aby členům výboru bylo připamatováno, že jest jim ručiti podle §u 36 obec. zříz. za náhrady škody, jež byly uloženy obci, když plnění náhrady jest zapříčiněno tím, že oni nedbali povinné péče. Je-li však toto pojetí správným, nemůže býti pochyby o tom, že trvají a mohou býti uplatňovány nároky na náhradu škody proti místním obcím v Čechách pro zanedbání povinností, které jim náležejí ohledně místní policie, ať již ono zanedbání záleží v čemkoliv. Jelikož však podle závěrečné věty §u 37 obec. zříz. přísluší výlučně úřadům správním, aby takovéto nároky na náhradu škody posuzovaly co do důvodu, nemohou býti potud uplatňovány obvyklou cestou právní, pokud politický úřad nerozhodl o povinnosti k náhradě, a z toho důvodu měla býti žaloba k námitce po případě i z moci úřední pro nepřípustnost pořadu práva pro tentokráte odmítnuta. Napadený rozsudek i s předchozím řízením jest podle §u 477 čís. 6 c. ř. s. zmatečným.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Jest pravda, že pro posouzení, zda žalobní nárok jest povahy soukromoprávní či veřejnoprávní a zda dle toho věc patří na pořad práva čili nic, rozhoduje obsah žaloby. Avšak žalobce dle obsahu žaloby zakládá náhradní nárok proti žalované obci na tom, že se nepostarala o řádné pouliční osvětlení a že se tudíž dopustila opomenutí při vykonávání místní policie. Pro tyto případy stanoví § 37 zákona ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 zák. z. pro Čechy výjimkou z §u 1338 obč.
zák., že rozhodne úřad politický, zda obec povinna jest dáti náhradu,
takže až do tohoto rozhodnutí jest pořad práva vyloučen. Ostatně jest
výklad, jejž dal §u 37 shora uvedeného zákona odvolací soud, opřev se o judikát ze dne 1. června 1915, čís. pres. 229/15 číslo knihy judikátů 229, správným a odkazuje se proto stěžovatel na odůvodnění napadeného usnesení, při čemž se k vývodům jeho stížnosti jen ještě podotýká,
že marně poukazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu, které ostatně ani správně necituje, jelikož dne 13. listopadu 1921 se u nejvyššího soudu sezení nekonala a rozhodnutí č. j. R I 170/21 a čís. R I 33/22 týkají se zcela jiných věcí, neboť, kde nejvyšší soud uznal pořad práva přípustným, nešlo o případy, mající základ v zanedbání povinností, náležejících obcím ohledně místní policie, ovšem v širším slova smyslu, nýbrž o případy, kde žalobní nárok opřen byl o právní důvod soukromoprávní, kde tedy obecní orgány přes zvláštní zákonné předpisy nebo jiná vrchnostenská závazná nařízení, jež majiteli pozemku, domu, živnostenského podniku nebo jiné věci ukládají k ochráně třetích osob nebo cizího majetku zvláštní opatření, při majetku obecním tato předepsaná opatření, jako na příklad posypání chodníku před obecním domem při náledí, úmyslně nebo z nedbalosti opomenuly. Že pro takové případy pořad práva vyloučen není, zdůrazňuje také shora uvedený judikát v posledním svém odstavci a vylučuje tyto případy zvlášť ze zásady jím vyslovené. Avšak v tomto případě nejde o náhradní nárok, opřený o soukromoprávní důvod, neboť povinnost obcí, postarati se o řádné pouliční osvětlení, plyne ze samostatného oboru působnosti obcí, z níž dle
§u 28 odstavec druhý čís. 2 a 3 shora citovaného zemského zákona, jí zejména také přísluší dbáti bezpečnosti osoby a jmění. Jelikož dosud politickým úřadem ve smyslu §u 37 odstavec druhý zákona ze dne 16. dubna 1864, čís. 7 z. zák. pro Čechy rozhodnuto nebylo, zrušil odvolací soud právem rozsudek prvního soudu i s předchozím řízením dle §u 477 čís. 6 c. ř. s. jako zmatečné.

Citace:

Rozhodnutí č. 2450. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 557-559.