NPD documents search: Boh. adm., 17 (1935), sv. 1

Čís. 75 dis.

Bylo-li podání, napadající zastavovací usnesení kárné rady, neodpovídající však předpisům kárného řádu, vráceno kárnou radou stěžovateli s poučením o opravných prostředcích a s tím, by podání to po případě znovu předložil s prohlášením, by bylo považováno za stížnost k nejvyššímu soudu, nelze (po lhůtě § 54 kárn. stat. adv.) vypracovati ono podání jako samostatnou stížnost se samostatnými důvody.
(Rozh. ze dne 15. prosince 1928, Ds I 4/28.)
Nejvyšší soud jako soud odvolací v kárných věcech advokátů odmítl, vyslechnuv generální prokuraturu, stížnost Boleslava H-a do usnesení kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 22. září 1927, jímž bylo vysloveno, že není příčiny ke kárnému stíhání Dr. Roberta K-y.
Odůvodnění:
Podle § 54 kárného statutu pro advokáty ze dne 1. dubna 1872, čís. 40 ř. zák. jest stížnost do usnesení kárné rady podati v neprodlužitelné lhůtě čtrnácti dnů, čítajíc ode dne, kdy usnesení bylo doručeno stěžovateli. V souzeném případě bylo usnesení kárné rady pro advokáty a kandidáty advokacie v Čechách ze dne 22. září 1927, jímž bylo sloveno, že není příčiny ke kárnému stihání Dr. Roberta K-y, doručeno stěžovateli dne 24. ledna 1928. Dopisem ze dne 24. ledna 1928 potvrzuje stěžovatel, že mu toto usnesení bylo doručeno; v dalším obsahu dopisu probírá pak věc Dr. K-y a projevuje naději, že »nyní po seznání všech, praktik tak systematických nerozhodne kárná rada tak, by Dr. K-ovi umožnila další praktiky anebo jich napodobení nebo opakování jiným«; ke konci dopisu pak stěžovatel uvádí, že očekává, že kárná rada další postup K-ův sama vyšetří. Kárná rada vrátila usnesením ze dne 31. ledna 1928 tento dopis stěžovateli, poněvadž neodpovídá předpisům kárného řádu, a, davši mu poučení o opravném prostředku, dodala: »Hodláte-li stížnost do usnesení ze dne 22. září 1927 podati, předložte do 8 dnů své podání, které Vám současně vracíme, s prohlášením, by bylo považováno za stížnost k nejvyššímu soudu v Brně.« Na to stěžovatel zaslal kárné radě podání datované dnem 12. února 1928, které na kárnou radu došlo 15. února 1928. Podání to označeno jest jako stížnost do zastavovacího usnesení a řízeno na nejvyšší soud, a stěžovatel v něm samostatně odůvodňuje tuto svou stížnost. K této stížnosti stěžovatel sice přiložil dopis ze dne 24. ledna 1928, ale v podání ze dne 12. února 1928 neprohlásil, že onen dopis ze dne 24. ledna 1928 má býti považován za stížnost k nejvyššímu soudu v Brně, nýbrž naopak vypracoval ono podání ze dne 12. února 1928 jako samostatnou stížnost se samostatnými důvody. Proto nemůže nejvyšší soud spatřovati v dopisu ze dne 24. ledna 1928 stížnost do zastavovacího usnesení, naopak jest teprve podání ze dne 12. února 1928 posuzovali jako stížnost a to zcela samostatnou. Ježto pak vzhledem ku dni doručení zastavovacího usnesení (24. leden 1928) jest tato stížnost opožděně podána (§ 54 kárn. stat.), bylo ji jako opožděnou odmítnouti.

Citace:

Čís. 75 dis.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1929, svazek/ročník 10, s. 864-865.