Č. 3417.

Nemocenské pojišťování: Nárok na pojistné dávky podle § 6 zák. o nem. poj. vzniká okamžikem, kdy zdravotní stav osoby, o niž jde, vyžaduje podle posudku lékařské vědy lékařského ošetřování a poskytnutí léků.
(Nález ze dne 31. března 1924 č. 4703/23.)
Prejudikatura: Boh. 975 adm. a jiné.
Věc: Všeobecná nemocenská pokladna v Praze proti ministerstvu sociální péče o náhradu léčebného.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: — — —
Jest nesporno, že Josef M. byl členem stěžující si pokladny do 1. srpna 1914, že od tohoto dne až do 9. listopadu 1914, kteréhožto dne byl převzat do ošetřování ve všeob. nemocnici v Praze, byl bez výdělku a proto nebyl s to nemocenské příspěvky platiti. Za těchto okolností podržel podle ustanovení § 13 č. 3 zák. o nem. pojištění dělníků z 30. března 1888 č. 33 ř. z. ve znění zák. ze 4. dubna 1889 č. 39 ř. z. členství a s ním i nárok na pokladniční dávky nejméně do šesti neděl.
Žal. úřad založil své rozhodnutí na skutkovém zjištění, že nemoc, pro niž Josef M. byl přijat dne 9. listopadu 1914 do všeob. nemocnice v Praze, vznikla již dne 15. srpna 1914, tedy ještě v 6nedělní lhůtě shora zmíněné, a dospěl na základě tohoto zjištění k úsudku, že stěžující si pokladna byla podle cit. ustanovení zák. povinna poskytnouti mu zákonité dávky a pak i nahraditi všeob. nemocnici v Praze náklady spojené s jeho ošetřováním po rozumu § 8, odst. 4 cit. zák.
Stížnost správnost skutkového zjištění, o něž se opírá nař. rozhodnutí, popírá, dovolávajíc se dobrého zdání úředního lékaře, podle něhož Josef M. onemocněl 6 neděl dříve nežli byl přijat do nemocnice t. j. dne 29. září 1914, tedy již po uplynutí karenční lhůty 6nedělní, jež končila dne 13. září 1914. Stížnost dovolává se další okolnosti, že M. v době od 1. srpna 1914 do uplynutí karenční lhůty nevyhledával ani lékařského ošetření ani léků, ač si byl vědom, že by i v této době byl měl nároky na pokladniční dávky, z čehož vyvozuje, že neměl potřeby lékařské pomoci.
Námitky tyto nss neshledal důvodnými.
Vyjádření úředního lékaře ze 17. června 1915, jehož se stížnost dovolává, podle svého znění konstatuje arciť podle spisů a zejména navazujíc na prohlášení nemocničního lékaře, že nemoc Josefa M. počala 6 týdnů před vstupem do nemocnice. Toto konstatování, jehož obsah se kryje s právě zmíněným prohlášením, vysvětluje však v dalším úřední lékař blíže, uváděje, že z výpovědi zaměstnavatele K. zdá se vyplývati, že počátky nemoci plicní, pro niž M. byl v listopadu 1914 do nemocnice přijat, byly tu již v červnu a červenci 1914, že nemoc tenkráte asi počavší přivodila nezpůsobilost k výdělku, když se přidružil zánět pohrudnice, »na co se asi vztahuje udání 6 týdnů počátku nemoci«.
Z tohoto vyjádření vyplývá, že úřední lékař nepodal své dobré zdání najisto v ten rozum, že by nemoc Josefa M. byla započala teprve 6 neděl před přijetím do nemocnice, nýbrž připouští možnost, že započala jíž v červnu aneb červenci a že 6 týdnů před přijetím do nemocnice nastala jen nezpůsobilost k výdělku. Se zřetelem k tomuto neurčitému vyjádření úředního lékaře bylo pak podle spisů konáno další šetření, jež skončilo dobrým zdáním zdravotního oddělení zsp-é z 18. července 1922, které znělo v ten rozum, že Josef M. onemocněl tuberkulosou již 15. srpna 1914 a byl nepřetržitě nemocen ve smyslu zák. o nemocenském pojištění dělníků až do dne 9. listopadu 1914, kteréžto dobré zdání se opíralo o anamnesi z 12. září 1921 vyžádanou od universitní kliniky, podle níž Josef M. měl od polovice srpna 1914 bolesti na levé straně prsou, kašel, málo vykašlával a trpěl nočním potem stoupajícím od polovice září.
Jestliže za tohoto stavu věci žal. úřad dospěl ke skutkovému zjištění, že Josef M. onemocněl ve smyslu zák. o nem. pojištění dělníků, t. j. stal se potřeben lékařského ošetření a léků již dne 15. srpna 1914, měl pro své zjištění dostatečnou oporu ve spisech a jsou námitky stížnosti po této stránce vznesené bezdůvodné. Okolnost, že Josef M. v karenční lhůtě nevyhledával ani lékařské pomoci ani léků, jest pro posouzení otázky, kdy vzniká onemocnění ve smyslu zák. o nem. pojištění dělníků, bez právního významu, protože nárok na pojistné dávky ve smyslu § 6 t. j. onemocnění vzniká tím okamžikem, kdy zdravotní stav osoby o niž jde podle posudku lékařské vědy vyžaduje lékařského ošetřování a poskytnutí léků (srv. zdejší nál. Boh. 975 adm.).

Citace:

č. 3417. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 907-909.