NPD documents search: České právo, 9 (1927) - Je-li obsah posledního pořízení účastníkům znám ...

Je-li obsah posledního pořízení účastníkům znám, mohou o něm učiniti platné a závazné narovnání i před jeho prohlášením.

(Rozhodnutí nejvyššího soudu z 15. února 1927 Rv I 1162/26.
Krajský soud v Kutné Hoře Ch IIa 317/25.)
Dědicové před projednáváním pozůstalostního řízení učinili mezi sebou dohodu o rozdělení pozůstalosti odchylnou od obsahu testamentu.
Při projednání pozůstalosti dovolávali se dědicové zákonní oproti universální dědičce testamentární udánlivého dědického narovnání, jež k odčinění domnělé křivdy mezi sebou učinili a pozůstalostní soud odkázal je na pořad práva a řízení pozůstalostní až do vyřešení sporu přerušil.
Žalobě s petitem, aby bylo určeno, že dědické narovnání jest po právu, bylo prvním soudem vyhověno.
Odvolací soud odvolání žalované strany nevyhověl a rozsudek stolice první potvrdil.
Důvody: Není v tom nesprávné právní posouzení, pakli první soud uznal přípustnost žaloby určovací, neboť právoplatným
usnesením pozůstalostního soudu byli žalobci, dovolávající se udánlivého dědického narovnání, přímo na pořad práva odkázáni. Jest tu tedy podklad pro žalobu určovací neboť žalobci mají zájem na brzkém určení právního poměru mezi dědici a nemohlo býti žalováno o plnění, poněvadž pozůstalost dosud ani projednána ani odevzdána nebyla. Vývody odvolatelky, že udánlivé prohlášení její bylo by slibem darovacím, k jehož platnosti nedostává se notářského spisu, jsou mylné, poněvadž jedná se tu o zvláštní narovnání dědické, po rozumu §§ 1380, 1381 a 1383 obč. z.
Pokud se týče tvrzení odvolatelky, že včas uzavření domnělého narovnání nebyl ještě obsah testamentu stranám znám, odporuje zjištění.
Nejvyšší soud dovolání žalované strany rovněž nevyhověl. Důvody: Odvolací soud posoudil věc po právní stránce správně. Při tom ovšem nutno vycházeti ze zjištění, že včas uzavření narovnání podstatný obsah zůstavitelovy poslední vůle byl znám. Správně vystihl odvolací soud, že dohodu mezi stranami uzavřenou dlužno považovati za narovnání ve smyslu, §u 1380 násl. obč. z. a nikoli na smlouvu darovací a že a že tudíž formy notářského spisu potřebí nebylo.
Neprávem se také dovolává žalovaná ustanovení §u 1383 obč. zák., že o obsahu posledního pořízení nelze učiniti před jeho vyhlášením narovnání. Jak lze seznati ze Zeillerova komentáře, mělo býti tímto zákonným předpisem zabráněno tomu, aby účastnici porovnaní o poslední vůli neznámého obsahu nebyli nějak zkráceni ve svých právech. Podle smyslu tohoto ustanovení nemůže tudíž býti dotčena platnost porovnání, byl-li obsah poslední vůle účastníkům znám, byť i tato ještě u soudu vyhlášena nebyla. Komentář Stubenrauchův, jehož se žalovaná dovolává, jest ovšem názoru opačného. Avšak již Winiwerter »Das öst. bürg. Recht« sv. 5., str. 49 zastává názor, že ve smyslu §u 1383 obč. z. nemůže nedostatek soudního vyhlášení poslední pořízení býti na úkor platnosti narovnání, dověděli-li se účastníci o jeho obsahu způsobem jiným a tento názor zastávají též Krainz § 148, Hasenöhrl »Obligationenrecht« II. Str. 315 a Mayer »Bürgerliches Recht« 1. Str. 315 a i soud dovolací s ním souhlasí.
-r

Citace:

Je-li obsah posledního pořízení účastníkům znám .... České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1927, svazek/ročník 9, s. 29-29.