NPD documents search: Váž. civ., 2 (1920)

Čís. 521.

Za rozepře o zrušení smlouvy nájemní pokud se týče před uplynutím lhůty výpovědní lze naříditi prozatímní opatření vnucenou správou najatého předmětu.
(Rozh. ze dne 18. května 1920, R I 296/20.)
Majitel lázní, dav nájemci čtvrtletní výpověď, jejíž konec spadal právě do lázeňské sezony, žádal, by k zajištění nároku ustanoven byl správce lázní. Soud prvé stolice návrhu vyhověl. Důvody: Návrh na povolení žádaného prozatímního opatření je odůvodněn předpisy §§ 378, 381 čís. 2 a 382 čís. 2 ex. ř., neboť: Nárok, jehož zajištění se žádá, jest osvědčen soudní čtvrtletní výpovědí danou navrhovatelem nájemci z nájmu lázní a odstavcem 18 nájemní smlouvy. Dle téže smlouvy rozumí se letní sezonou nejméně období od 1. června, spadá tudíž doba předání lázní, odpovídající osvědčenému zajišťovanému nároku, do doby sezónní. Skutečnosti tyto, dále pak samozřejmý vliv, jaký doba přípravná, zahájení sezony předcházející, vykonati může na prosperitu a pověst lá- zeňského podniku v oné letní sezóně a nadál vůbec, osvědčují samy dostatečně ohrožení podniku v případě, kdyby týž podnik v době, letní sezóně předcházející, měl zůstati ve správě dosavadního nájemce, osvědčují ohrožení tím větší v případu, že by předávání rozsáhlého objektu lázeňského vzhledem k povaze jeho měla se díti teprve ze sezony samé, a hrozí škodou, zejména pokud se týče dobré pověsti lázeňského podniku, stěží nahraditelnou. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Navrhovatel žádá o zajištění nároku, plynoucího ze smlouvy nájemní a uplatňovaného výpovědí, současně podanou. Výpověď tato jest dána zřetelem k ustanovení odst. 18 smlouvy, ježto rekurent podmínek smlouvy neplní. Dle zmíněného ustanovení smlouvy je navrhovatel pouze oprávněn žádati na nájemci, aby po uplynutí čtvrtletní výpovědní lhůty plnil dle ustanovení odstavce 11 smlouvy zejména, aby najatý předmět včas vyklidil a odevzdal, navrhovatel nemá však nároku, aby nájemce ihned po doručení výpovědi v užívání předmětu toho byl omezován. Nemůže padati na váhu, že lhůta výpovědní končí se v plné lázeňské sezóně, což na jednotnou správu podniku lázeňského škodlivý vliv míti může, neboť dle odstavce 18 smlouvy končila zimní sezóna koncem února, kdy navrhovatelka výpověď dáti již mohla. Poněvadž navrhovatelka nemá osvědčeného nároku na okamžité odevzdání lázní, neměl první soud prozatímní opatření správou najatého předmětu povoliti. Je tedy rekurs odůvodněn a slušelo v odpor vzaté usnesení již proto, že zajištěný nárok není osvědčen, změniti a návrh zamítnouti, aniž by bylo třeba řešiti otázku, zdali tu je nebezpečí, jaké vyžaduje § 381 čís. 2 ex. ř., jehož se navrhovatel dovolává.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Navrhovatel tvrdí, že odpůrce počínal si způsobem, ohrožujícím dobrou pověst a zdárné provozování lázeňského podniku. Kdyby toto tvrzení bylo náležitě osvědčeno, byl by ovšem návrh opodstatněn. Mělť by pak navrhovatel nárok na to, by lázeňský podnik byl po uplynutí výpovědní lhůty vrácen ve stavu nezhoršeném (§ 1109 obč. zák.), a zameziti tomu, by odpůrce svým chováním v mezičasí dobré pověsti a zdaru podniku dále nezhoršil, bylo by právě úkolem navrženého prozatímního opatření. Cís. nařízení ze dne 16. listopadu 1858 čís. 213 ř. z. o řízení v rozepřích ze smlouvy nájemní připouštělo výslovně, by za řízení nařízena byla sekvestrace najatého předmětu, bylo-li ho používáno protismluvně nebo takovým způsobem, jímž předmět zřejmě vydán byl zhoršení nebo znehodnocení neb ohrožen byl škodou nenapravitelnou (§ 14). Platný civilní řád soudní v řadě ustanovení o řízení ve věcech nájemních arciť obdobného předpisu neobsahuje. To však stalo se, jak svědčí o tom motivy, proto, že za ustanovení § 14 cit. císařského nařízení shledávána rovnocenná a stejně účinná ochrana pronajímatelových zájmů v předpisech exekučního řádu o prozatímních opatřeních. A vskutku také širokým doslovem § 381 ex. ř. kryty jsou plnou měrou i případy, o nichž zmiňoval se § 14 cit. císařského nařízení. Třebaže tedy k důvodům v odpor vzatého usnesení nelze se přikloniti, musel nicméně dovolací rekurs minouti se s úspěchem, poněvadž navrhovatel toho, co mu osvědčiti náleželo, ne- osvědčil a toto opomenutí týká se obojí podmínky prozatímního opatření, totiž i nároku i nebezpečí, a osvědčení nebezpečí ani dáním jistoty nelze nahraditi.

Citace:

č. 431. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1922, svazek/ročník 2, s. 153-154.