NPD documents search: Boh. adm., 15 (1933), sv. 1

Čís. 1300.

Opatření Stálého výboru Národního shromáždění republiky Československé podle § 54 ústavní listiny ze dne 8. října 1920, čís. 586 sb. z. а n., o úpravě pachtovného z polních hospodářství a zemědělských pozemků a o obnově drobných zemědělských pachtů.
S příspěvkem k vodnímu družstvu dlužno naložiti jako s daněmi a přirážkami.
Naturální dávky připočtou se k pachtovnému v hodnotě ku dni 1. března 1919.
(Rozh. ze dne 22. listopadu 1921, R I 1389/21.) Dvůr H. byl propachtován pachtovní smlouvou ze dne 21. března 1912 manželům Antonínu a Martě P-ovým na dobu od 1. března 1912 do 29. února 1924 za roční pachtovné 6800 K, dle odstavce 10 smlouvy pachtovní čtvrtletně předem splatné. Dle odst. 6 a 19 smlouvy převzali pachtýři mimo placení pachtovní činže plnění naturální a placení daní, přirážek a veřejných dávek. K žádosti propachtovatelů zvýšily oba nižší soudy pachtovné ve smyslu Opatření č. sb. z. a n. 586/1920, při čemž nevzaly zřetele na dávky naturální a meliorační, ku kterým pachtýři dle obsahu smlouvy byli povinni a které si nyní chtěli srážeti, ježto prý z ohledu na tyto naturální dávky a meliorační příspěvky bylo již při stanovení původního pachtovného vyměřeno nižší pachtovné.
Nejvyšší soud zrušil usnesení nižších soudu a uložil prvému soudu, by, dopine řízení, znovu rozhodl.
Důvody:
Dovolací rekurs obrací se jen proti tomu, že k posavadnímu pachtovnému nebyla připočtena cena vedlejších plnění, pod nimiž myslí, jak z porovnání jich ceny v dovolacím rekursu uvedené 6464 K plyne, pouze příspěvek k vodnímu družstvu dle odstavce 19 pachtovní smlouvy a pak naturální plnění (dávky a úkony) dle odst. 6. pachtovní smlouvy, jak obojí tento druh dalších prestací ve svém vyjádření v úhrnné hořejší částce 6464 K uvedl. Na tyto dva druhy plnění, vedle pachtovného povinovaných, dlužno se tedy omeziti. Příspěvek k vodnímu družstvu musí zůstati mimo počet, neboť přichází v úvahu dle § 2 Opatř. toliko při výpočtu, zdali posavadní pachtovné s přirážkou dle tabulky A, což se nazývá pachtovné zvýšené, po odečtení daní, přirážek a ostatních veřejných návek, jež nese propachtovatel, tedy pachtovné ryzí, nepřekročuje nejvyšší meze dle tabulky B, kterou odstavce (2)—(4) pak poněkud nevlastně nazývají nejvyšší mezí pro přirážku, ačkoli je to správně nejvyšší mez pro zvýšené pachtovné. Jinak daně, přirážky a ostatní veřejné dávky, k nimž ovšem patří i příspěvek k vodnímu družstvu, v počet nepřicházejí; nese-li je pachtýř, tu zákon s nimi jinak nekalkuluje. Proč, je na snadě. Daně, přirážky a ostatní veřejné dávky náležejí po zákonu na vlastníka (propachtovatele), ale téměř pravidelně přesunuje je tento smlouvou na pachtýře. To je však čistě niterný poměr mezi nimi, netýká se nijak státu, tedy berního eráru, nebo jiného veřejného ústavu, jemuž dávku vybírati přísluší; ten jako věřitel může se držeti jen vlastníka. A ovšem jen na tento niterný poměr mezi stranami zákon v § 2 odstavec prvý myslí, neboť tu nejde o nic jiného, než o úpravu pachtovného, věc, jež se jen jich soukromých zájmů dotýká. Zdálo by se sice, že dávky, smlouvou na pachtýře přesunuté, mají připočteny býti k posavadnímu pachtovnému, neboť skutečně vzájemné plnění pachtýřovo zvyšují a on si je tedy hospodářsky musí čítati jako část pachtovní činže, zrovna tak jako kupitel nemovitosti musí si dávku z majetku nebo přírůstku majetku, když ji prodávající, jejž ona též po zákopu stihá, ve smlouvě na něj přesunul, přiraziti ke kupní ceně a čítati jako její část. Učiní-li se však to a dávky ty připočtou se k posavadnímu pachtovnému, tu se hned situace změní; dávky ty nenese pak už pachtýř, nýbrž vlastník (propachtovatel), neboť je platí z pachtovného, a ježto všecky dávky, jež nese propachtovatel, musí se dle výslovného nařízení § 2 při výpočtu nejvyšší meze od zvýšeného pach- tovného odečísti, nutno je zase sraziti, a zákon tu tedy užívá zkráceného způsobu výpočtu; na místo, aby dávky ty k posavadnímu pachtovnému přirážel a pak je zase ze zvýšeného pachtovného srážel, vypouští je vůbec z počtu. Je-li pachtovné staré (posavadní) Ps, přirážka k němu dle tabulky A pak p a veřejné dávky (daně, přirážky a ostatní) vd, obdrží se tyto vzorce pro výpočet, zda zvýšené pachtovné t. j. pachtovné staré s přirážkou nepřekračuje nejvyšší meze: a) když veřejné dávky nese propachtovatel (vlastník): Ps + p — vd., b) když veřejné dávky nese pachtýř: Ps + vd + p — vd., což ale však je rovno zkrácenému Ps + p. Zákon, jak výslovně praví, hledá, zda zvýšené pachtovné ryzí nepřekračuje nejvyšší meze; ryzí však je pachtovné jen to, co vlastníku v rukách zůstane, nikoli nepatří k němu to, co musí odvésti dále (eráru, zemi, obci, vodnímu družstvu atd.) a co tedy tvoří položku pouze průchodní. Při daních a přirážkách patrně to pachtýři sami vyciťovali, neboť, ačkoli je dle téhož článku smlouvy také sami nesou, za připočtení jich k posavadnímu pachtovnému nežádali. Ale i o příspěvku k vodnímu družstvu platí totéž, jeť i ono pouze průchodní položkou a nenáleží do sumy pachtovného ryzího, i nelze tedy k němu zřetel bráti.
Jinak má se věc s naturálními dávkami (obilí, brambory atd.) a úkony, jež přicházejí k dobru vlastníku samému a průchodní položku tedy netvoří: ty se musí hospodářsky čítati jako část posavadního pachtovného, třeba se to ve smlouvě pachtovným nenazývalo, nýbrž kladlo vedle něho, neboť toto lišení má důvod svůj jen v tom, že předmět plnění tu i tam je jiný, tam peníze, zda naturalie. Ale hospodářsky je to stejné, neboť i naturalie mají peněžitou hodnotu, a obé, peněžitá dávka a naturální dávka, dohromady tvoří úplatu za přenechání nemovitosti v pacht, jsou tedy pachtovným, vzájemným plněním pachtýře. Obě strany s oběma koefficienty kalkulovaly; vlastník počítaje na naturálie snížiti mohl úplatu peněžitou, a pachtýř počítaje s nižší úplatou peněžitou mohl přistoupiti na dávky naturální. Čím větší úplata v penězích, tím méně může býti žádáno naturalií, a zase naopak, čím víc se žádá naturalií, tím více snížiti se musí úplata peněžitá. Spravedlnost tedy vyžaduje, aby i naturalie v počet brány byly jako součástka posavadního pachtovného, to jedině odpovídá hospodářskému a tím právnímu smyslu smlouvy. Žádná strana nesmí těžiti na úkor druhé. Otázka jest jen, dle které doby sluší čítati hodnotu naturalií. Oceňovati je každoročně dle cen toho kterého roku běžných nelze, protože pachtovné má býti zvýšeno dle kategorického předpisu zákona pro všecka zbývající ještě pachtovní leta najednou, pro všecka tedy stejně, zákon nechce, aby se strany každoročně sporovaly. Ale budoucí hodnota naturalií není známa, neví se, jak se poměry drahotní utváří. To zákonodárce dobře věděl a učinil tu příslušné opatření, sice ne přímo za tímto účelem, nýbrž za jiným, který však je úplně obdobným. On vypočítává nejvyšší mez pro zvýšené pachtovné dle ceny nemovitosti ke dni 1. března 1919, tuto cenu však vypočítává zase podle výnosu (§ 2 (1), jenž se dovolává § 11 (4) zákona ze dne 8. dubna 1920, čís. 309 sb. z. a n., a tabulka B), podle něhož počítá i přirážku (tab. A), výnos však řídí se právě dle cen naturálií, jež se ze statku vytěží; počítá tu tedy zákon sám naturalie dle cen k 1. březnu 1919, i dlužno tedy v jeho duchu i pro náš účel tento den bráti za dobu kritickou a dle něho naturalie ceniti. Vyhražuje-li smlouva vlastníku právo, místo naturálních dávek žádati pe- něžitou cenu, která se řídí dle tržních cen města G. v době, kdy tyto dávky budou splatny, musí toto ustanovení smlouvy co do doby pro ocenění rozhodné, pokud jde o výpočet nejvyšší meze, ustoupiti kategorickému předpisu zákona; jinak ustanovení to v tomto řízení zůstává nedotčeno. Když pak nižší stolice na naturální dávky zřetele nevzaly a cenu jich vůbec nezjišťovaly, bylo tak rozhodnosti, jak se stalo.

Citace:

č. 1300. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1923, svazek/ročník 3, s. 804-807.