NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Č. 7555.

Zaměstnanci veřejní: Úředník důchodkové kontroly náleží do 3. služ. třídy podle zák. č. 103/1925, třebas má úplné středoškolské vzdělání.
(Nález ze dne 14. listopadu 1928 č. 17532/27.)
Prejudikatura: Boh. A 7515/28.
Věc: Eduard J. v K. proti ministerstvu financí a generálnímu finančnímu ředitelství v Bratislavě o převod nových platů dle zák. čís. 103/1926.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná. Důvody: St-l vystudoval čtyři třídy reálky a navštěvoval na to zem. střední školu hospodářskou v R., kde maturoval v roce 1921 s prospěchem.
Výnosem gfř v Bratislavě ze 17. prosince 1921 byl přijat jako prozatímní čekatel důchodkové kontroly a přidělen službou důchodkovému kontrolnímu úřadu v L., kdež nastoupil službu dne 13. ledna 1922. Od 1. února 1922 bylo mu poukázáno adjutum ročních 2808 Kč s příslušnými vedlejšími požitky. Dekretem téhož úřadu z 27. ledna 1923 byl jmenován podle § 1 čl. 5. zák. č. 541/19 asistentem důchodkové kontroly v 11. třídě hodn. 1. stupně s platností od 13. ledna 1923 a byly mu poukázány od 1. února 1923 požitky dle 1. stupně 11. tř. hodn. s vedlejšími požitky. Výměrem gfř z 30. ledna 1925 postoupil do požitků dlé 2. st. 11. tř. hodn. (den nápadu 13. leden 1925). Do žádného z těchto rozhodnutí a opatření si nestěžoval.
Dekretem téhož ředitelství ze 16. července 1926 byl st-l převeden dle zák. č. 103/26 od 1. ledna 1926 do 3. služ. třídy, 7. plat. stupnice služného stupně ročních 9000 Kč s vedlejšími platy s tím, že jeho služné se zvýší dne 1. ledna 1929.
V podání z 8. září 1926 žádal st-l o opravu převodního dekretu v tom směru, aby byl zařazen do služ. třídy 2., ježto prý jako úplný středoškolák patří do této služ. třídy, a aby mu byla odečtena čekatelská doba pouze 3 roků, ježto pro úředníky důchodkové kontroly jest prý předepsáno vzdělání nejvýše 5. třídy střední školy a § 4 zák. č. 103/26 podobného zařazení nezná.
Této žádosti resp. odvolání (správně námitkám) nevyhovělo jmenované ředitelství výměrem z 8. října 1926, ježto důchodková kontrola patří dle § 5 zák. č. 28/1920 do skupiny D státních zaměstnanců a tato skupina náleží dle důvodové zprávy k části prvé zák. č. 103/26, »1. Správní úřednictvo«, odstavec 6 do 3. služ. třídy, pro niž stanoví odst. 5 § 7 posléz uvedeného zák. čtyřletou čekatelskou dobu.
Z tohoto vyřízení podal st-l odvolání, kteréž min. fin. zamítlo nař. výnosem, schválivši postup gfř v Bratislavě.
Nss uvážil o stížnosti takto:
Nezákonnost shledává st-l zásadně v tom, že, ač vykazuje úplné středoškolské vzdělání a maturitu, při převodu dle zák. č. 103/26 nebyl zařazen do platů 2. služ. třídy, nýbrž pouze do 3. služ. třídy.
Této námitce nelze přiznati oprávnění.
Pokud stížnost odvolává se k odůvodnění nezákonnosti nař. rozhodnutí na ustanovení § 9 zák. č. 28/20, podle něhož úředníci fin. stráže s celou střední školou a složenou zkouškou zralosti požívají výhod rychlejšího postupu, tu jde námitka tato mimo. §§ 9 až 10 zák. toho jsou jen ustanovení přechodná, jak patrno z označení připojeného těmto paragrafům a mají na mysli úředníky dosavadní fin. stráže, tudíž osoby, které v den účinnosti tohoto zák., to jest podle § 12 dne 1. září 1919, byly již členy fin. stráže. Tím st-1 nesporně nikdy nebyl, vstoupiv do stavu úředníků důchodkové kontroly a to až v roce 1921. Nevztahují se proto ustanovení §§ 9 až 10 cit. zák. na něho vůbec a nemůže tudíž z ustanovení těchto pro svůj nárok nic vyvozovati, nehledíc ani k tomu, že i ustanovení tato určují, že jest přeřaditi dosavadní úředníky fin. stráže s celou střední školou a zkouškou zralosti jen a pouze do úřednické skupiny D, § 52 služ. pragm. a že ustanovení tato neb i jiná tohoto zák. nebo zák. jiného neobsahují předpisů o tom, že by měli býti příslušníci důchodkové kontroly zařazeni do skupiny jiné než do skupiny D.
Pokud stížnost z ustanovení § 2 odst. 1 věty 2 zák. č. 28/20, že totiž min. fin. může v případech nutných povoliti výjimky od podmínek uvedených ve větě prvé odst. 1 § 2 tohoto zák., a z okolnosti, že st-l jako maturant střední hospodářské školy byl přijat k důchodkové kontrole, vyvozuje, že i on jest takovou výjimkou, jest zřejmě na omylu. § 2 odst. 1 věta 1 zák. č. 28/20 normuje, že k přijetí k důchodkové kontrole se vyžaduje mimo všeobecné, pro státní službu stanovené podmínky, vzdělání rovnající se celkem 6. třídě středoškolské, to jest, jak stížnost sama správně praví, nejméně 6. třídy středoškolské. Tyto podmínky jak všeobecné, tak i stran vzdělání tvoří tudíž minimum toho, co vykázati musí zásadně ten, jenž má býti přijat k důchodkové kontrole, netvoří však maximum podmínek těch, totiž správní úřady mohou podle tohoto zákonného ustanovení přijati k důchodkové kontrole i uchazeče s předběžným vzděláním vyšším, pakli se na místo takové sám hlásí. Praví-li věta 2. odst. 1 § 2 zák., že min. fin. může v případech nutných povoliti výjimky, třeba předpisu tomu rozuměti tak, že min. fin. může povoliti přijetí k důchodkové kontrole i uchazečům, kteří minimum podmínek shora naznačených nevykazují a kteří, pokud jde o otázku předběžného vzdělání, vykazují vzdělání nižší než 6. třídy středoškolské. Ustanovení toto aneb jiné ustanovení zák. neobsahuje však předpisu, že by uchazeči o přijetí k důchodkové kontrole s plným vzděláním středoškolským a maturitou měli býti zařazeni do určité skupiny a obzvláště do skupiny vyšší než D. Na tomto právním stavu nebylo nic změněno až do 1. ledna 1926.
Není sporu o tom, že st-l se hlásil dobrovolně k důch. kontrole, že byl k ní přijat jako prozatímní čekatel a že byl jmenován asistentem důch. kontroly, jímž byl i dne 1. ledna 1926. Podle § 5 zák. č. 28/20 jsou příslušníci důch. kontroly úředníky čsl. republiky a zařazují se do hodn. tříd podle skupiny D služ. pragm. Ježto st-l stal se za účinnosti zák. č. 28/20 příslušníkem důch. kontroly, byl tím zařazen do úřednické skupiny D a nemůže se nyní omlouvati neznalostí zákonných ustanovení právě uvedených a domnělou nejasností dekretů vydaných mu za jeho služby správními úřady, v nichž prý nikdy nebylo podotčeno, že st-l patří do skupiny D. Stanovit’ § 2 o. z. o., že jakmile byl zákon řádně vyhlášen, nemůže se nikdo omlouvati, že mu nebyl znám.
Vycházel proto žal. úřad při st-lově převodu právem ze stanoviska, že týž jest úředníkem skupiny D a že patří podle §§ 199, 4 a 7 zák. č. 103/26 do služ. třídy 3., ježto podle § 199 plat. zák. jest provésti převod úředníka do služ. platu té služ. třídy, která odpovídá skupině časového postupu, k níž úředník v den účinnosti zák. č. 103/26, to jest dne 1. ledna 1926 přináležel, při čemž jest pro převod rozhodno jen ono předběžné vzdělání, kteréž zásadně požaduje se pro skupinu, k níž zaměstnanec přináležel, jest však naprosto nerozhodnou okolnost, zda zaměstnance do určité úřednické skupiny zařazený v tom kterém případě předběžné vzdělání, pro tuto skupinu zákonem předepsané, skutečně vykazuje, anebo zda vykazuje vzdělání nižší nebo vyšší. A poněvadž pro skupinu D § 52 služ. pragm. požadované předběžné vzdělání tvoří zásadně absolvování 4 nižších tříd střední školy nebo jednoročního běhu učebního spojeného s občanskou školou a úspěšný výkon zvláštní odborné zkoušky, tudíž totéž předběžné vzdělání, jaké požaduje § 4 odst. 1 plat. zák. pro zařazení úředníků na úřednická místa v 3. služ. třídě, postupoval žal. úřad správně, když zařadil st-le jako úředníka duch. kontroly 10. třídy hodn., tudíž úředníka skupiny D § 52 sl. pragm. do služ. třídy 3. (§ 4 odst. 1 zák. č. 103/26). (Srovn. nál. Boh. A 7515/28 a vl. nař. č. 103/27, obor min. fin. 3. služ. třída.)

Citace:

č. 7555. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 307-310.