NPD documents search: Boh. adm., 8 (1926), sv. 1

Čís. 9701.

Podle práva platného na Slovensku není dlužník vinen omeškáním, ačkoliv nesplnil závazek včas, je-li s to omeškání omluviti. Dlužník má splniti své závazky tak, jak to podle správného pojetí života v tom kterém případě vyžaduje bezelstnost a počestnost. Dostál-li vyrovnací dlužník co do prvých splátek povinnosti z vyrovnání a poslal-li jen poslední splátku o den později, jest toto opoždění omluvitelným.
(Rozh. ze dne 1. března 1930, Rv II 246/29.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení celé pohledávky, ježto prý žalovaný nedodržel splátky vyrovnání potvrzeného krajským soudem v Berehově, čímž prý celá pohledávka obživla. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic. Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Odvolací soud vyslovil názor, že se žalovaný neprohřešil proti závazku převzatému vyrovnáním »by dodržel přesně své platební povinnosti« tím, že poslední splátku dospělou dne 1. července 1927 poslal žalobkyni poštou dne 30. června 1927, takže došla teprve dne 2. července 1927, jakož i že místo 473 Kč 90 h poslal jen 467 Kč 20 h jako u předcházejících čtyř splátek stejně vysokých a žalobkyni bez námitek přijatých. Dovolání napadá tento názor jako nesprávný, ale neprávem. Případ jest posuzovati podle soukromého práva platného pro Podkarpatskou Rus, ježto na jejím území bylo vyrovnání uzavřeno. Byla-li pro zapravení poslední splátky určena přesná lhůta, byl ovšem tento den i podle soukromého práva slovenského dnem, kdy měl žalovaný plniti a kdy se ocitl v prodlení, neučiniv tak. Leč soukromé právo slovenské řídí se při tom zásadou, že není dlužník vinen omeškáním, ačkoli po splatnosti nesplnil závazek, je-li s to omluviti své omeškání (Záturecký, Nástin soukromého práva str. 222). Podle tohoto práva jest nejhlavnějším z pravidel o splnění závazků, že má dlužník splniti své závazky tak, jak to podle správného pojetí života vyžaduje bezelstnost a počestnost (Záturecký, tamtéž str. 219). Uváží-li se, že žalovaný jako vyrovnací dlužník dostál ohledně prvních čtyř splátek kvóty své povinnosti z vyrovnání a že jen poslední splátku poslal o den později, než nastala její splatnost, lze toto opoždění vzhledem k zásadám shora uvedeným uznati za omluvitelné, a jest proto souhlasiti s názorem odvolacího soudu, že by se neshodovalo se zásadou bezelstnosti a počestnosti, uznanou i soukromým právem slovenským za pravidlo pro výklad smluv, kdyby se pro opoždění o jediný den v zapravení poslední splátky vyslovilo, jak se toho domáhá žalobkyně, že nastaly následky smluvené pro případ nedodržení platební povinnosti. Žalovaného nemůže stihnouti výtka, že přesně nedodržel vyrovnání, poněvadž částka zaslaná jím na poslední splátku byla menší o 6 Kč 70 h. Neboť, přijala-li žalobkyně bez námitek na první čtyři splátky téže výše jako byla poslední, také jen 467 Kč 20 h, neshodovalo by se se zásadou bezelstnosti a počestnosti, kdyby měly žalovaného proto stihnouti následky smluvené pro případ nedodržení vyrovnání, an se žalovaný musil právě vzhledem k této zásadě domnívali, že se žalobkyně spokojila vůbec jen se splátkami této výše.

Citace:

Čís. 9701.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 356-357.