Čís. 7156.

Bylo-li manželství rozvedeno soudně od stolu a lože z viny obou manželů, třebas se tak stalo z převážné viny manželčiny, jest manželka oprávněna domáhati se na manželi slušné výživy podle dvorského dekretu ze dne 4. května 1841, čís. 531 sb. z. s. »Slušnou« výživou nerozumí se tu úplná výživa, nýbrž výživa výjimečná, při jejímž vymezení jsou směrodatný důvody slušnosti a veřejnoprávní ohledy.
(Rozh. ze dne 15. června 1927, Rv I 1880/26.) — Čís. 7157 —
1050
Manželství stran bylo rozvedeno od stolu a lože z viny obou stran a to z převážné viny manželčiny. Žalobě manželky o placení výživného vyhověl procesní soud prvé stolice potud, že jí přiznal výživné 200 Kč měsíčně. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání žalovaného.
Důvody:
Podle dvorního dekretu ze dne 4. května 1841, čís. 531 sb. z. s. nepřísluší zpravidla manželce, z oboustranné viny rozvedené nárok na slušnou výživu. Jest však zůstaveno soudci, by k její žádosti případ k případu s ohledem na všecky okolnosti a důvody slušnosti pro ni mluvící přiměl výjimečně manžela, by manželce poskytoval slušnou výživu. Jak již nejvyšší soud uznal ve svém rozhodnutí čís. 2428 sb. n. s., na něž se tuto poukazuje, nerozumí se slovem slušná výživa, použitým v tomto dekretu, úplná výživa, o níž mluví § 91 obč. zák., nýbrž výživa výjimečná, při jejímž vymezení jsou směrodatný důvody slušnosti a veřejnoprávní ohledy, by manželka nepadla na obtíž veřejné dobročinnosti nebo domovské obci. Nižší soudy řídily se při stanovení této vyživovací povinnosti i její výše zásadami ve zmíněném dvor. dekretu předepsanými, uvážily zejména, že manželství bylo rozvedeno z viny obou stran, avšak z převážné viny manželky, vzaly však zřetel к tomu, že je nemocnou, takže je častěji na cizí pomoc odkázána, jakož i s druhé strany, že nemocen jest i žalovaný, nemůže se pohybovati, že však má stálý příjem měsíční 1295 Kč 25 h, z něhož přispívá pouze na výživu dcery 100 Kč měsíčně, kdežto žalobkyně příjmu vůbec nemá a nemoc ji ve výdělečné činnosti omezuje. Uváživše všechny tyto okolnosti, uznaly nižší soudy, že jsou zde po rozumu zmíněného dvorského dekretu zvláštní okolnosti, odůvodňující mimořádně její nárok na slušnou výživu, a nejvyšší soud sdílí jich právní názor a shledává proto nárok žalobkyně na slušnou výživu proti manželovi za odůvodněný a vzhledem k jeho a jejím majetkovým poměrům výživné 200 Kč měsíčně úplně přiměřeným.

Citace:

Čís. 7156. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9/1, s. 1075-1076.