NPD documents search: Váž. civ., 6 (1924), sv. 2

Č. 7290.

Mimořádná opatření poválečná. — Řízení správní: * Úřady správní nejsou kompetentní rozhodovati o nároku na vydání výtěžku z prodaného zboží, které dle § 19 vl. nař. č. 516/1920 bylo zajištěno, za propadlé však prohlášeno nebylo.
(Nález ze dne 22. května 1928 č. 9098).
Prejudikatura: Boh. A. 1060/21.
Věc: František B. v K. (adv. Dr. Rud. Glück z Prahy) proti ministerstvu pro zásobování lidu (vrch. odb. rada Dr. Jar. Benda) o zaplacení zajištěných brambor.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Orgánové úřadu pro potírání lichvy zadrželi a zajistili na nádraží v S. dva vagony brambor, náležející st-li, z důvodu, že st-l obchodoval s brambory, ač neměl povolení dle § 10 vl. nař. č. 516/1920. Zajištěné brambory byly vzhledem k hrozící jich zkáze na základě telefonické disposice Velkonákupní společnosti konsumních družstev v Praze na poukaz osp-é v S. dopraveny do K. na adresu tamního konsumního spolku »Budoucnost« a byly konečně v roce 1922 převzaty jmenovanou Velkonákupní společností za cenu 18 h za 1 kg. Po odpočtení srážky za brambory zkažené a výloh, vzniklých dopravou a uložením jich, byly vyúčtovány st-li s deficitem 1881 Kč 72 h. St-1 byl odsouzen soudem pro přestupek k pokutě 200 Kč, avšak propadnutí zajištěných zásob vysloveno nebylo. — St-1 domáhal se po té zaplacení zajištěných brambor na osp-é v S., jež žádosti jeho nevyhověla. Odvolání st-lovo bylo zsp-ou a další jeho odvolání nař. rozhodnutím zamítnuto. —
O stížnosti uvážil nss takto:
Maje přezkoumati zákonnost nař. rozhodnutí, musil nss především uvážiti, byl-li žal. úřad kompetentním k jeho vydání. V tom směru dlužno si uvědomiti, že obsahem nař. rozhodnutí je výrok o existenci nároku st-lova proti státu z určitého právního poměru veřejnoprávního. O nárocích toho druhu rozhoduje dle zák. z 2. listopadu 1918 č. 4 Sb. v prvé stolici zemský soud v Praze ve všech těch případech, které nejsou vyhraženy úřadům správním, aby o nich rozhodovaly (§ 1 zák. č. 4/1918 a § 2 č. 6 zák. č. 3/1918). Výhradu takovou neobsahuje ani vl. nař. ze 3. září 1920 č. 516 Sb., na základě něhož nař. rozhodnutí bylo vydáno, ani jiný zákonný předpis. Cit. vl. nař. má sice podrobná ustanovení o tom, jakým způsobem jest rozhodovati o náhradě za požadované zboží (§§ 5 a násl.), nemá však předpisu, dle něhož by správním úřadům příslušelo rozhodovati o nároku, jejž ať z důvodu náhrady, ať z důvodu vydání stržené ceny vznáší vůči státu majitel zboží, které po zajištění dle § 19 bylo prodáno, které však později za propadlé prohlášeno nebylo. Z pouhé všeobecné klausule, že provedení zákona ukládá se všem zúčastněným ministrům (§ 27), kompetenci správních úřadů k rozhodování o této věci dovoditi nelze (srovn. nál. Boh. A. 1060/21). Nebyl proto žal. úřad příslušným, aby o nároku tohoto obsahu rozhodoval.

Citace:

č. 7290. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1929, svazek/ročník 10/1, s. 700-701.