Čís. 12292.

Do usnesení prvého soudu, jímž nerozhodl o exekučním návrhu věčně, nýbrž vrátil jej k odstranění formální vady, která byla s to, by překazila vyřízení ve zkrácené formě, není rekurs přípustný.
(Rozh. ze dne 27. ledna 1933, R I 1169/32.) Soud prvé stolice vrátil vymáhajícímu věřiteli návrh na povolení exekuce na důchody dlužníka k doplnění, by jej, ježto jde o případ, hodící se k tomu, aby vyhotovení soudního usnesení bylo pořízeno ve zkrácené formě, podle čl. VI. čís. 3 cís. nař. ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. zák. upravil ve smyslu cit. nař. dle vzoru, uvedeného v nař. min. sprav. ze dne 2. června 1914 čís. XIV Věst. min. sprav. a předložil opět do osmi dnů. Rekursní soud odmítl rekurs vymáhajícího věřitele, ježto usnesení, jímž byla vyzvána vymáhající strana, aby upravila návrh na povolení exekuce na důchody povinné strany, není rozhodnutím ve věci samé a není tudíž proti němu samostatného opravného prostředku (§ 78 ex. ř. a 84 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu do odmítacího usnesení rekursního soudu.
Důvody:
Rekurs není důvodný. Usnesením soudu prvé stolice nebylo o exekučním návrhu dovolacího rekurenta rozhodnuto věcně, nýbrž bylo mu, jak patrno z tohoto usnesení, podání vráceno k odstranění formální vady, která jest s to, by překazila řádné úřední vyřízení, t. j. vyřízení ve zkrácené formě. Jde tedy o usnesení ve smyslu § 84 prvý odstavec c. ř. s., které podle druhé věty tohoto místa zákona nemůže býti napadeno samostatným opravným prostředkem. To platí podle § 78 ex. ř. i pro exekuční řízení, a právem proto odmítl rekursní soud rekurs vymáhajícího věřitele do tohoto usnesení, aniž se pustil do řešení otázky, zda usnesení jest i věcně opodstatněno.

Citace:

Čís. 12292.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1934, svazek/ročník 15/1, s. 90-91.