Čís. 14301.

K výkladu § 67 zákona o pojišťovací smlouvě č. 501/17 ř. z.
Oznámil-li zcizitel pojišťovně zcizeni pojištěné věci, aniž se byl zmínil o změně v úchově, bylo na pojišťovně, aby upozornila zcizitele, že pojišťovací smlouva zaniká teprve změnou v úchově. Neučinivši tak, zabránila sama, že se zavčas nedověděla o změně v úchově.
(Rozh. ze dne 11. dubna 1935, Rv I 1297/33.)
Žalující pojišťovna uzavřela se žalovaným Josefem S-ou dne 23. dubna 1926 pojišťovací smlouvu proti škodám z havarie auta. Proti žalobě na zaplacení prémie za dobu od 24. dubna 1931 do 24. dubna 1932 namítá žalovaný (jeho pozůstalost), že pojišťovací poměr zanikl podle § 67 poj. zák. dne 15. dubna 1931 darováním auta zůstavitelem synu Jaroslavovi S-ovi, o čemž byla žalující dopisy ze dne 22. dubna 1931 uyědoměna. Nižší soudy uznaly podle žaloby, prvý soud z těchto důvodů; Podle § 67 zák. o smlouvě pojišťovací při zcizení pojištěné movité věci zaniká pojišťovací poměr, jakmile se věc vyloučí z úchovy zcizitele, pojišťovateli však přísluší prémie až do konce pojišťovacího období, v němž nabyl vědomosti o změně úchovy. V souzeném případě došlo sice ke zcizeni pojištěného auta, avšak pouhé zcizení nestačí podle § 67 poj. zák., nýbrž vyžaduje se mimo to i změna úchovy. K té nedošlo, neboť auto i po zcizení a tedy ještě v době splatnosti zažalovaných prémií bylo uschováno v téže garáži jako před tím, totiž v garáži žalovaného a jeho manželky. Také se nezměnilo užívání auta, nýbrž auta bylo i nadále používáno v tomže závodě žalovaného. Pojišťovací poměr mezi spornými stranami tudíž tímto zcizením auta nezanikl a nemá proto významu, zda a kdy žalovaný zcizení auta žalující pojišťovně oznámil. Ostatně dopisy ze dne 22. dubna 1931 mluví pouze o zcizení auta, nikoliv o změně jeho úchovy, takže je správným i tvrzení žalující strany, že před splatností prémie o změně úchovy auta se nedozvěděla. Nárok na zažalované prémie nemohl proto podle § 67 poj. zák. zaniknouti, ani kdyby ke změně úchovy došlo, neboť žalující pojišťovna by se bývala dozvěděla o změně úchovy auta teprve průběhem pojišťovacího období, za které jest prémie zažalována, a patřila by jí tudíž prémie až do konce tohoto období.
Nejvyšší soud změnil rozsudky nižších soudů a žalobu zamítl.
Důvody:
Důvod, proč § 67 zák. o pojišťovací smlouvě čís. 501/17 ř. z. váže zánik pojišťovacího poměru nikoliv již na zcizení pojištěné movité věci, nýbrž na vyloučení věci z úchovy zcizitele, jest dvojí. Jednak má tím býti chráněn pojistitel proti možnému zvýšení risika změnou v úchově, jednak i zcizitel, aby v době mezi zcizovacím jednáním a pozbytím úchovy byl pojistkou kryt, dokud má věc ve své moci, a dokud jest povinen podle § 67 odstavce 2 zákona zaplatiti prémii za celé pojistné období. Jest proto ustanovení § 67 vydáno jak ku prospěchu pojistitele, tak i pojistníka (zcizitele). Změna úchovy v nejširším slova smyslu může ovšem nastati i vzhledem k věci (změnou místnosti), i vzhledem k osobě (změna uchovatele). Změna místnosti nemá však o sobě v zápětí zánik pojišťovacího poměru, nebyl-li ujednán zánik přemístěním, nýbrž změna ve skutečné, nikoliv jen právní moci k věci podle § 309 prvá věta obč. zák. To plyne zejména z toho, že constitutum possesorium (§ 428 obč. zák.), jak i vysvětlivky ministerstva spravedlnosti z roku 1915, str. 101, uvádějí, není změnou v úchově, ana skutečná moc k věci zůstává dále zciziteli, tento jí jen právně vykonává jménem nabyvatele a změna v úchově nastává teprve skutečným pozbytím jakékoliv moci zcizitele k věci. Může proto zcizitel v tomto mezidobí změniti umístění věci, aniž by tím musil nastati zánik pojišťovacího poměru. Záleží tedy skutečně jen na tom, zda zcizitel pozbyl jakékoliv skutečné moci nad pojištěnou věcí. Podle zjištění nižších soudů se tak skutečně stalo, an nabyvatel Jaroslav S. vykonává skutečnou moc nad pojištěným autem, byť i v používání auta neučinil žádné změny, neboť tím není vyvráceno, že o způsobu používání auta rozhoduje on. Zcizitel oznámil pojišťovně dopisem ze dne 22. dubna 1931 zcizení auta, aniž se zmínil o změně v úchově. Poctivost styku (§ 914 obč. zák.) vyžadovala však, aby pojišťovna upozornila pojistníka, že pojišťovací smlouva zaniká teprve změnou v úchově. Neučinivši tak, zabránila sama, že se zavčas nedověděla o změně v úchově. Takovým způsobem by mohla pojišťovna lehce zmařit účinnost změny v úchově tím, že vznese teprve ve sporu námitku, že se nedozvěděla o změně v úchově před pojistným obdobím, za které prémii žádá, a že se teprve ve sporu již za-onoho pojistného období dozvěděla o změně v úchově. Zmařila-li sama účinnost změny v úchově, ač měla možnost při průměrné opatrnosti (§ 1297 obč. zák.) dozvěděli se zavčas o změně v úchově, nemůže z toho vyvozovali ve svůj prospěch právní důsledky a nemá proto nárok na zažalovanou prémii.

Citace:

č. 14301. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1936, svazek/ročník 17, s. 322-324.