NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 16134.

K úrokům nebo k příslušenství knihovně zajištěné pohledávky lze nabýti exekučního zástavního (nadzástavního) práva jen vkladem zástavního (nadzástavního) práva podle § 310, odst. 1, ex. ř.
Nemá-li povinný podle knihovního lustra knihovně zajištěné pohledávky, jest zamítnouti návrh na exekuci zabavením úroků z pohledávky podle tvrzení vymáhajícího věřitele knihovně zajištěné.
(Rozh. ze dne 25. května 1937, R II 224/37.)
Exekuční soud povolil vymáhajícímu věřiteli k dobytí jeho vykonatelné pohledávky 961 Kč 10 h s přísl. exekuci zabavením a přikázáním nároku na pobírání úroků z knihovně zajištěné pohledávky 44000 Kč, kterýžto nárok prý přísluší povinným za poddlužnicemi nezletilými Hermínou a Edeltraudou F. v L. Rekursní soud zamítl exekuční návrh. Důvody: Úroková pohledávka jako vedlejší pohledávka sdílí osud jistiny. Poněvadž však není možné, aby vymáhající věřitel provedl zabavení knihovně zajištěné pohledávky podle § 294 ex. ř., jako se to stalo v souzeném případě — proti tomu mluví ustanovení § 320, odst. 2, ex. ř., které praví, že i bez návrhu, jest z moci úřední povoliti vklad práva zástavního, když jde o zabavení knihovně zajištěné pohledávky —, jest zabavení hypotekární pohledávky bez vkladu práva zástavního neplatné, a nemůže proto nárok na pobírání úroků, závislý na hlavní pohledávce, býti zabaven podle § 294 ex. ř. Bylo tedy odůvodněné stížnosti vyhověno, poněvadž uvedený skutkový děj byl exekučnímu soudu při vyřizování exekučního návrhu znám.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Ježto jest o návrzích na povolení exekuce podle §§ 3 a 55 ex. ř. zpravidla rozhodovali bez předcházejícího ústního jednání a bez slyšení odpůrce vyjímajíc případy, v nichž zákon výslovně něco jiného nařizuje, (§§ 11, 91, 133, 303, odst. 3, 309, odst. 2, 317, odst. 2, a 358 ex. ř.), a zákaz novot platí také pro opravné řízení v exekučních věcech, bylo pouze zkoumati, zdali exekuční návrh vyhovuje požadavkům v § 54 ex. ř. uvedeným, aniž lze vůbec přihlíželi k tvrzením v opravných spisech obsaženým. Vymáhající věřitel se domáhal exekuce zabavením a přikázáním nároku na úroky z pohledávky ve výši 44000 Kč, příslušící povinným proti nezletilým Hermíně a Edeltraudě F. jako poddlužnicím. K vysvětlení uvedl vymáhající věřitel výslovně ve svém návrhu, že se dověděl, že povinné straně přísluší proti nezletilým dětem pohledávka, jež je knihovně zajištěna«, a poukázal ještě na vložku č. 55 pozemkové knihy L. Tomu tvrzení nebylo možno jinak rozuměti než tak, že povinní jsou věřiteli, kteří mají za nezletilými poddlužníky knihovně zajištěnou pohledávku ve výši 44000 Kč. Exekučního zástavního práva k pohledávce, pro kterou jest na některé nemovitosti vloženo knihovně zástavní právo, lze však podle § 320, odst. 1, ex. ř. nabýti jen vkladem zástavního (nadzástavního) práva do veřejné knihy. To platí také pro případ, má-li býti nadzástavní právo založeno pouze k úrokům nebo nějakému příslušenství knihovně zajištěné pohledávky. Vymáhající věřitel však toho vůbec nežádá, a pokud jeho návrh již podle § 320, odst. 2, ex. ř. zahrnuje žádost, aby byl povolen i knihovní vklad zástavního práva, nelze mu vyhověli, ježto podle knihovního lustra dlužníci vůbec nemají knihovně zajištěnou pohledávku za uvedenými nezletilci (§ 94, č. 1, knih. zák., § 88 ex. ř.). Rekursní soud posoudil proto věc správně, zamítl-li návrh vymáhajícího věřitele.

Citace:

Čís. 16134. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 716-717.