NPD documents search: Boh. adm., 5 (1923), sv. 2

Č. 2963.

Policejní právo trestní. — Mimořádná opatření: Za platnosti min. nař. č. 235 ř. z. z r. 1917 byly úřady politické příslušny trestati úmyslné nabytí mouky od osoby k jejímu zcizení neoprávněné; naproti tomu nebyly úřady ty kompetentní trestati zcizení mouky za ceny nepřiměřené.
(Nález ze dne 7. prosince 1923 č. 20 814.)
Věc: Václav S. v G. proti zemské správě politické v Praze o přestupek nedovoleného obchodu s obilím.
Výrok: Stížnost se zamítá jako bezdůvodná, pokud směřuje proti výroku, jímž byl st-l uznán vinným, že proti zákazu nabyl čtyř pytlů mouky, jinak se nař. rozhodnutí zrušuje pro nezákonnost. Důvody: ———
St-li klade se v odpor vzatým nálezem za vinu jednak, že proti zákazu nabyl čtyř pytlů mouky, jednak, že mouku tuto za lichevní ceny zcizil. Žal. úřad podřadil oba tyto činy neprávem pod § 34 min. nař. z 26. května 1917 č. 235 ř. z.
Cit. min. nař. stanoví v § 33 č. 1, že kdo úmyslně nabude takových t. j. ve smyslu nař. zabavených zásob obilí od někoho, kdo není oprávněn je zciziti, trestá se úřadem t. j. politickým; první část obvinění spadá tedy zřejmě pod ustanovení § 33 č. 1.
V tomto směru stížnost odůvodněna není, ježto st-l sám přiznává, že v červnu 1919, tedy ještě v době platnosti cit. nařízení nabyl plodin pro stát zabavených, jež nikomu nebylo dovoleno zciziti.
Stížnost v tomto směru neobsahuje tedy stížného bodu.
Námitka jeho, že mouku potřeboval, aby za ni opatřil rodičům stavivo, nemá vzhledem k zákonnému zákazu významu.
Pokud jde o druhý trestný čin st-li za vinu kladený, že mouku tuto zcizil za lichevní ceny, pokládal se žal. úřad neprávem za příslušna k rozhodování; měl-li snad správní úřad za to, že i toto jednání jest přestupkem proti předpisům daným v cit. nařízení z 26. května 1917 č. 235 ř. z., bylo by čin podřaditi §u 32 č. 2 o zcizení zabaveného obilí, v kterémžto případu jest však soud příslušným k rozhodování.
V daném případě kladeno st-li za vinu zcizení předmětu denní potřeby za ceny nepřiměřené, o kterémž rozhodovati taktéž příslušelo soudům dle § 20 cís. nař. ze 24. března 1917 č. 131 ř. z., pokud se týče dle článku I. zák. ze 17. října 1919 č. 568 Sb. o trestání válečné lichvy soudům lichevním zřízeným zák. z téhož dne č. 567 Sb., které dle § 30 jsou příslušnými i pro trestní činy spáchané před účinností zákona toho, t. j. před 7. listopadem 1919 — avšak po 28. říjnu 1918, pokud nedošlo k rozhodnutí první stolice.
Žal. úřad však nedbaje nepříslušnosti správních úřadů, zabýval se meritorně i ohledně lichevního zcizení nař. výrokem první stolice, tedy úřadu k rozhodování nepříslušného, a bylo proto nař. rozhodnutí v tomto směru zrušiti jako nezákonné; následkem toho bylo zrušiti zároveň výrok o trestu, který byl vyměřen vzhledem k oběma trestním činům společně.

Citace:

č. 2963. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5/2, s. 1154-1155.