Čís. 17302.

Klient má nárok na náhradu škody proti svému právnímu zástupci, jenž zavinil, že byl proti němu vynesen odsuzující rozsudek pro zmeškání.
Škoda vznikla již vykonatelností odsuzujícího rozsudku.
Žalobní žádost, že žalovaný advokát je povinen zprostiti stranu povinosti uložené jí rozsudkem pro zmeškání, je přípustná.
(Rozh. ze dne 16. května 1939, R I 276/39.)
Žalobkyně tvrdí, že zaviněním jejího právního zástupce, který se k roku nedostavil, byl proti ní vynesen rozsudek pro zmeškání, kterým byla uznána povinnou zaplatiti Josefu B. 4686 K. Domáhá se proto na žalovaném Dr. Otakaru M., aby jí zprostil povinností zaplatiti Josefu B-ovi uvedenou částku, pokud se týče částku 1782 K. Prvý soud žalobu zamítl. Odvolací soud vyhradiv svého rozhodnutí právní moc, uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí. Z důvodů: Předpokladem uplatňovaného nároku jest utrpěná škoda, t. j. zmenšení (postižení) jmění poškozeného (srov. Sb. n. s. 12653). Pouhými vydáním rozsudku však žalující straně ještě škoda způsobena nebyla, neboť rozsudek samotný majetek žalující strany ještě nepostihuje. Takové postižení majetku žalující strany může však nastati při exekučním vymáhání přisouzeného nároku. Prvý soud sice v rozsudku uvádí, že podle tvrzení žalující strany byla proti ní vedena jen bezvýsledná exekuce. Tomu však odporuje obsah spisů, podle něhož žalující strana již v žalobě přednesla, že Josef B. svůj nárok z rozsudku na ní exekučně vymáhá, a také při svém výslechu jako strana uvedla, že v exekuci Josefu B. povolené bylo jí zabaveno 5 q ječmene. Za tohoto stavu není zde dostatečných předpokladů pro názor prvého soudu, že žalující strana žádnou škodu na svém majetku vinou žalovaného neutrpěla a bylo na prvém soudci, aby podle § 182 c. ř. s. působil k tomu, aby bylo vysvětleno, pokud byl majetek žalující strany vedením exekuce dotčen.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu. Důvody:
Žalovaný neodporuje napadenému usnesení z věcných důvodů, pro něž odvolací soud zrušil v napadené části rozsudek prvého soudu a nařídil doplnění skutkového stavu, nýbrž napadá je pro neopodstatněnost žalobní prosby po stránce právní, tvrdě, že tu jde o žalobu ryze liberační, pro níž nejsou dány předpoklady § 1404 obč. zák., a že poukaz odvolacího soudu na předpisy § 1323 obč. zák. tu nedopadá, protože prý rekurent nemá možnosti zvrátiti pravoplatný rozsudek pro zmeškání, vydaný pod č. j. C 33/38-2 proti žalobkyni, a tato že jej o náhradu Škody ani nežaluje. Stanovisko rekurentovo v příčině výkladu předpisů § 1323 obč. zák. není správné. K vydání uvedeného rozsudku pro zmeškání proti žalobkyni došlo podle tvrzení žaloby vinou žalovaného jako právního zástupce, pověřeného plnou mocí žalobkyně, neboť jako takový měl věc vésti s pílí, poctivostí a svědomitostí (§ 9 adv. ř.). Žalobkyně tvrdí, že jeho zaviněním, došlo k vynesení rozsudku pro zmeškání. Již tímto rozsudkem žalobkyni odsuzujícím, byla ona dotčena ve svých právech, pokud jde o částku 1782 K s příslušenstvím, protože o tento vykonatelný závazek vzrostl stav jejích pasiv a tím se přiměřeně zmenšil také její majetek. Pro ni je to skutečná škoda, zaviněná podle jejího stanoviska rekurentem, který by tedy byl povinen dle § 1323 obč. zák. obnoviti dřívější stav. Tato obnova dřívějšího stavu nespočívá ovšem ve formálním odstranění kontumačního rozsudku, nýbrž v tom, aby pro žalobkyni odstraněny byly jeho škodlivé následky, aniž sejde na tom, jakým způsobem toho žalovaný dosáhne. Žádá-li žalobkyně, aby jí žalovaný zprostil povinnosti zaplatiti věřiteli Josefu B-ovi nyní jen 1782 K s příslušenstvím, naznačuje tím způsob, jakým mají býti škodné následky z onoho rozsudku, rekurentem zaviněného odstraněny. Je lhostejno, že nežalovala přímo rekurenta o zaplacení této částky jí samé nebo Josefu B-ovi, neboť i žalobou v nynější formě může se docíliti téhož účelu. Prosba žalobní je po formální stránce přípustná, majíc náležitosti § 7 ex. ř. v prvém odstavci uvedené, a po hmotné stránce dá se na základě tvrzeného žalobního děje dovoditi také s hlediska předpisů § 1323 obč. zák. Podle vylíčeného stanoviska nebude tedy sice výlučně rozhodným pro další řízení, zda byla vůbec vedena exekuce proti žalobkyni, nicméně věc nebyla s hlediska nároků na náhradu škody náležitě probrána procesním soudem, takže řízení musí tu býti doplněno.

Citace:

č. 17302. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 318-319.