NPD documents search: Váž. civ., 21 (1939)

Čís. 2397.

Zákon o úrazovém pojištění dělnickém ze dne 28. prosince 1887, čís.
1 ř. zák. na rok 1888.
»Podnikovým« jest úraz, utrpěl-li jej dělník při provozování podniku
a je-li v příčinné souvislosti s tímto provozováním nebo s nebezpečím
s ním spojeným.
(Rozh. ze dne 20. března 1923, Rv I 1138/22.)
Žalobkyni, tovární dělnici, udělalo se při práci v továrně žalovaného
nevolno, upadla a poranila se. Lékař zjistil záchvat epileptický nebo hysteroepileptický. Žaloba na podnikatele o náhradu škody, ježto neohlásil včas úraz u politického úřadu, byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto důvodů:
Po právní stránce nutno podotknouti, že dle skutkových zjištění nižších soudů v tomto případě vůbec nejde o podnikový úraz ve smyslu
§u 1 zákona ze dne 28. prosince 1887 čís. 1 ř. zák. pro rok 1888. O podnikovém úrazu lze mluviti pouze tehdy, je-li úraz, jejž utrpěl dělník při
provozování podniku, v příčinné souvislosti s tímto provozováním anebo
s nebezpečím s ním spojeným. Dělník musí se tedy ocitnouti v situací,
vzniklé provozováním podniku a jeho úraz nesmí míti svůj důvod v příčině ležící zcela mimo provozování podniku. Tato zásada nebyla změněna čl. 1. zákona ze dne 21. srpna 1917, čís. 363 ř. zák., neboť odstavec druhý tohoto článku opakuje slova uvedená v §u 1 zákona ze dne 28.
prosince 1887 »....... následky úrazů přiházejících se při provozování podniku«">1/1888 ř. z., § 1 a třetí i čtvrtý odstavec jen předpisují, že úrazy, tam uvedené, dlužno na roveň postaviti podnikovým úrazům, čímž zásadní ustanovení §u 1 zákona o úrazovém pojištění dělníků nebyla změněna, naopak opakována a zdůrazněna. Nehledíc k tomu, třetí a čtvrtý odstavec čl. 1. zákona ze dne 21. srpna 1917 čís. 363 ř. zák. v tomto případě nepřicházejí v úvahu, jelikož žalobkyně, jak není sporno, utrpěla úraz v továrně žalované firmy. Odvolací soud zjišťuje, že příčinou pádu žalobkyně nebylo chatrné zařízení podniku žalované firmy, nýbrž, že pád i úraz žalobkyně přivoděn byl jejím epileptickým nebo hysteroepileptickým záchvatem a že byl následkem její choroby, že tedy není v žádné souvislosti s provozováním podniku žalované firmy. Nejde tedy dle hořejších právních vývodů o podnikový úraz, čímž padá podklad žalobního nároku, odvozovaného z toho, že žalovaná firma opomenula oznámiti úraz žalobkyně politickému úřadu. Za tohoto stavu věci a jelikož dovolatelka v dovolacím spise se nezabývá jiným zaviněním žalované firmy, nebylo potřebí vzíti na přetřes právní vývody odvolacího soudu.

Citace:

Rozhodnutí č. 2397. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 466-467.