Čís. 14459.
O návrzích na povolení exekuce podle cizozemských exekučních titulů rozhoduje samosoudce krajského soudu.
(Rozh. ze dne 19. června 1935, R I 574/35.)
Krajský soud v Ch. povolil samosoudcem na základě cizozemského titulu exekučního vymáhající věřitelce proti povinným exekuci nuceným zřízením práva zástavního. Rekursní soud nevyhověl rekursu do tohoto usnesení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Rozhodování o návrzích na povolení exekuce podle cizozemských exekučních titulů příslušelo před účinností zákona čís. 130/30 sb. z. a n. senátu sborového soudu I. stolice podle tehdejšího § 7 j. n. v doslovu novely ze dne 1. června 1914 čís. 118 ř. z. a § 82 odst. 1 ex. ř. v doslovu téže novely. Tento právní stav byl změněn předpisem čl. II čís. 1 zák. čís. 130/30 sb. z. a n., v němž bylo obecně stanoveno, že vyřizovati věci exekuční náleží u sborových soudů I. stolice členu sborového soudu jako samosoudci. Zákon nečiní rozdílu mezi exekučními věcmi podle tuzemských nebo cizozemských exekučních titulů, nýbrž o vyřizování exekučních věcí vůbec. Přísluší proto rozhodování o návrzích na povolení exekuce podle cizozemských exekučních titulů, které patří rovněž k vyřizování věcí exekučních, samosoudcům krajských soudů (srov. posudek nejvyššího soudu ze dne 30. května 1932 Pres 705/32 uveřejněný ve Věstníku min. spravedlnosti z roku 1932, str. 117).