NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15754.

Zanikla-li směnečná pohledávka proti vyrovnacímu dlužníku nuceným vyrovnáním a zaplacením vyrovnací kvoty, neoživne tím, že ji vyrovnací dlužník po pravoplatném vyrovnání uznal bez směnečné formy. Trvá-li směnečný závazek proti spoludlužníkům, nemůže se vyrovnací dlužník, jehož směnečný dluh takto zanikl, domáhati vrácení směnky, nýbrž jest oprávněn jen, aby jeho plnění bylo na směnce vyznačeno.
(Rozh. ze dne 21. ledna 1937, Rv I 426/35.)
Žalovaný zapůjčil v roce 1925 žalobci 65400 Kč. Žalobce odevzdal na to žalovanému 5 směnek, podepsaných jím jako akceptantem, Dr. Josefem O-em jako výstavcem a žirantem. Tyto směnky žalovaný téhož roku zažaloval. Spor byl dne 7. prosince 1925 skončen smírem, jímž se žalobce zavázal zaplatiti pohledávku ve čtvrtletních splátkách po 5000 Kč. Dne 28. července 1926 byl o jmění žalobce zahájen konkurs, který byl ukončen nuceným vyrovnáním 1. října 1927, podle něhož žalobce byl povinen zaplatiti věřitelům třetí třídy 10% kvotu ve dvou splátkách, a to 5% v šesti měsících a 5% v jednom roce po pravoplatném zrušení konkursu s půlročním respirem. Nucené vyrovnání nabylo moci práva. Po přijetí vyrovnání bylo zaplaceno žalobcem žalovanému celkem 6500 Kč. Žalovaný pak kompensoval pohledávku žalobcovu ve výši 364 S 8 g a připsal částku tu žalobci k dobru. Žalobce tvrdí sporně, že v době zahájení konkursu činila pohledávka původních 65400 Kč již pouze 62646,76 Kč, takže 10% kvota činí 6264 Kč 67 h, že zaplacením částky 6500 Kč byla tato 10% kvota vyrovnána a že pohledávka žalovaného zanikla. Proto se domáhá vydání 5 směnek, jež podepsal a odevzdal žalovanému ke krytí poskytnuté zápůjčky. Nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací soud z těchto důvodů: Zaplacením 10% kvoty zanikl nárok žalovaného ze soudního smíru ze dne, 7. prosince 1925 a žalovaný byl povinen podle předpisů konkursního řádu a směnečného řádu buď vydati žalobci směnky, nebo na nich vyznačiti, že tato směnečná pohledávka vůči žalobcovi následkem nuceného vyrovnání včasným zaplacením kvoty zanikla. Napadený názor prvního soudu, že směnečný závazek žalovaného zanikl, jest proto úplně správný, a příkaz na vydání směnek po případě vyznačení kvitance na nich odpovídá zákonu. Nemůže proto býti pochybnosti, že směnečný závazek zanikl. Aby tento závazek byl obnoven, nestačí nějaké neurčité ústní prohlášení, jak to žalovaný tvrdí. Také kdyby k takovému projevu žalobcovu došlo, což bylo popřeno, třebas by se stalo po skončeném vyrovnání, nemůže míti za následek, že by obnovilo zaniklý směnečný závazek. Opačný názor odvolatelův nemá opory ve formálních předpisech směnečného práva.
Nejvyšší soud uložil prvému soudu nové jednání a rozhodnutí.
Důvody:
Žalobce zaplatil včas a plně 10% vyrovnací kvotu na směnečnou pohledávku žalovaného 62646 Kč 76 h, jejíž výše není již napadena. Poněvadž jde o osobní dluh žalobcův, jest žalobce zproštěn podle § 156 konk. ř. č. 337/1914 ř. z. závazku hraditi zbytek pohledávky. I když se snad zavázal žalobce po pravoplatném nuceném vyrovnání zaplatiti žalovanému zbytek pohledávky, neoživla tím původní směnečná pohledávka, ani nevznikla tím nová směnečná pohledávka pro nedostatek předpokladu čl. 4 směn. ř. (§ 2 směnečného zák. č. 1/1928 Sb. z. a n.). To případně dolíčíl již odvolací soud, na jehož odůvodnění v tomto směru se odkazuje. Dodati jest jen, že uznání jest samostatným zavazujícím důvodem (rozh. č. 2962 Sb. n. s.), jenž musí býti posuzován samostatně, a postrádalo-li uznání formy směnečné, nevznikl jím závazek směnečný, nýbrž mohl vzniknouti jen obecnoprávní závazek. Naproti tomu není bez významu, zda směnečný závazek Dr. Josefa O. zanikl. Neboť směnečný dlužník jest podle čl. 48 směn. ř. (§ 44 směn. zák. č. 1/1928 Sb. z. a n.) oprávněn žádati vydání kvitované směnky s protestem pro neplacení, zaplatí-li celou směnečnou sumu s úroky a útratami, poněvadž tím zanikla jakákoliv pohledávka majitele směnky. Z toho plyne zároveň úsudkem z opaku, že, zaplatí-li směnečný dlužník jen část směnečné pohledávky, nemůže žádati vrácení směnky, poněvadž majitel směnky má ještě nárok na další částku směnečnou. Obdobně to platí, jestliže směnečný nárok proti směnečnému dlužníku sice zanikl podle zákona i jen částečným placením, avšak majiteli směnky přes to zůstal směnečný nárok proti ostatním spoludlužníkům směnečným, jak tomu může býti v souzeném případě, kde směnečný závazek Dr. Josefa O. jako vystavitele a ručitele směnky nemusil býti dotčen podle § 156 konk. ř. nuceným vyrovnáním žalobce. Trvá-li tento směnečný závazek dále, není žalovaný povinen vrátiti žalobci směnky, nýbrž žalobce má jen právo, aby jeho placení bylo potvrzeno na originálu směnek, jak žalobce sám tvrdí, odvolávaje se na obsah vyrovnání, a po případě aby žalobci byl vydán opis směnek, čímž se ovšem nerozumí kopie směnky podle čl. 70 směn. ř. (§ 70 směn. zákona). Žalobce žádal sice v žalobní žádosti nejen o vrácení směnek, nýbrž »in eventum« i o to, aby bylo na směnkách poznamenáno, že zaplacením 10% vyrovnací kvoty byla úplně zaplacena pohledávka proti němu. Toto poslední eventuální žádání bylo by odůvodněno, i kdyby směnečný nárok proti Dr. Josefu O. trval po právu. Přes to však nelze ani v tomto směru napadený rozsudek změniti, poněvadž nelze pominouti první a hlavní žalobní žádání o vrácení směnek, když nebyly jeho skutkové předpoklady zjišťovány. Žalobce sice tvrdil, že směnečný nárok proti Dr. Josefu O. zanikl, žalovaný však to popřel a odvolací soud otázku tu neřešil, pokládaje ji za nerozhodnou. Bez vyřešení této otázky nelze však ve sporu bezpečně rozhodnouti a poněvadž vada ta zasahuje až do první stolice, bylo zrušiti podle § 510, odst. 1, c. ř. s. rozsudky obou nižších stolic za účelem zjištění předpokladů pro trvání nebo zánik směnečného závazku stran Dr. Josefa O.

Citace:

Čís. 15754.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 77-79.