Čís. 14955.
Potvrdil-li pojistník podpisem pojišťovacího návrhu, že mu byly před podpisem odevzdány všeobecné i zvláštní pojišťovací podmínky u pojišťovny platné, projevil tím souhlas, by tyto podmínky staly se částí pojišťovací smlouvy.
(Rozh. ze dne 14. února 1936, Rv I 699/34.)
Žalující pojišťovna tvrdí, že na základě pojišťovací smlouvy proti zákonné ručební povinnosti žalovaného (autodopravce) likvidovala zaň škodní případ a vynaložila k účelu tomu mimo částku, k jejíž náhradě byla povinna, ještě další částku 2364 Kč 55 h, kterou byl povinen žalovaný dle smluvních pojišťovacích podmínek, po případě dle vládního nařízení čís. 156/27 Sb. z. a n. hraditi ze svého. Dále tvrdí, že není žalováno ze smlouvy pojišťovací, nýbrž podle § 1042 a násl. obč. zák. Podle pojistných podmínek jest povinen žalovaný zaplatili žalující mimo 10% participaci na škodné částce i 2% zákonný poplatek kolkový v částce 360 Kč 68 h, který byl povinen sám ze svého dle § 1426 obč. zák. hraditi, takže tento poplatek vynaložila žalující právě tak, jako ostatní zažalované částky, místo něho. Žalující dále tvrdí, že útraty sporu, t. j. právního zastoupení a znalečné jsou ve smyslu pojišťovacích podmínek právě tak škodou z nehody vzniklou, jako náhrada škody sama, a konečně tvrdí, že žalovaný potvrdil příjem všeobecných a doplňovacích podmínek před podáním návrhu podpisem na pojišťovacím návrhu. Poněvadž žalovaný odmítá zaplacení zažalované částky, domáhá se žalující jejího zaplacení žalobou. Prvý soud žalobu zamítl maje za to, že žalobní nárok podléhá tříletému promlčení a jest promlčen. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Žalující opírá žalobní nárok o ustanovení § 1042 obč. zák. a nikoliv o pojišťovací smlouvu a dlužno proto jen zkoumati, zda tomu tak, ježto nárok dle § 1042 obč. zák. podléhá obecnému 30letému promlčení (§ 1479 obč. zák.). Žalující vyplatila v r. 1926 a 1927 celou náhradu i s příslušenstvím, takže částka zažalovaná jako 10% kvóta na žalovaném požadovaná jest správně počítána. Dle § 6 dodatečných ustanovení k všeobecným podmínkám pojistník nese při škodách z každé poskytnuté náhrady škody i ze všech útrat 10% ze svého (§ 6 odst. 3 všeob. poj. podmínek). Tvrzení žalovaného, že mu dodatečná ustanovení nebyla předložena před podpisem návrhu, neobstojí jednak proto, že z návrhu zřejmo, že žalovaný potvrzuje před podáním návrhu odevzdání všeobecných a doplňovacích podmínek, a jednak proto, že již § 6 odst. 3 všeob. poj. podmínek má ustanoveni takové i ohledně všech placených útrat. Dle toho jest žalovaný povinen se všech částek žalující z důvodu škodné události placených nahraditi jí 10%. Jde o nárok dle § 1042 obč. zák., neboť žalující má nárok na 10% náhradu, jak dle § 6 dodatečných ustanovení, tak i dle nařízení čís. 156/27 Sb. z. a n. Spočívá tudíž nárok její na předpisu zákona, jak to předpis § 1042 obč. zák. vyžaduje, a je zjištěno, že dotyčný náklad byl učiněn žalující a to za žalovaného, neboť žalující dle zákona platiti měla sama pouze 90% z důvodu pojištění, kdežto zbylých 10% nésti musí sám žalovaný. Že celá náhrada byla vyplacena poškozenému přímo žalující, jest nerozhodno, neboť tím žalující nároku ze zákona jí patřícího se nevzdala a naopak žalovaného již dne 25. května 1927 o zaplacení 2364 Kč 55 h upomínala. Jde proto o nárok ve smyslu § 1042 obč. zák. a následkem toho, poněvadž nezáleží na tom, na jakém právním důvodu nárok ten spočívá, mělo býti žalobě vyhověno, ježto nárok takový podléhá promlčení nikoli tříletému, nýbrž dle § 1479 obč. zák. třicetiletému a lhůta ta vzhledem k tomu, že nárok vznikl teprve nejdříve v roku 1926, dosud neuplynula. Námitka promlčení žalovaným vznesená není dle toho oprávněna.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolací důvod kusosti řízení (§ 503 č. 2 c. ř. s.) není proveden výtkou, že se odvolací soud nezabýval dovolatelovými námitkami, že všeobecné pojišťovací podmínky a dodatečná ustanovení k ním neznal v době podpisu pojišťovacího návrhu, že mu nebyly přečteny, že je ani sám nečetl, a že žalobkyně by mohla žádati jen 10% kvótu z částky 13000 Kč. Nezáleží ani na tom, že odvolací soud neprovedl důkazy prvým soudem nepřipuštěné o oněch skutkových tvrzeních a námitkách. Neboť žalovaný výslovně připustil v řízení v prvé stolici, že podepsal pojistný návrh. Potvrdil-li v něm, že mu před podáním návrhu byly odevzdány všeobecné a doplňovací zvláštní pojišťovací podmínky u společnosti platné, jest tím podán podle § 294 c. ř. s. úplný důkaz, že prohlášení to pochází od něho. Tu projevil žalovaný souhlas (§ 869 obč. zák.), aby se všeobecné a zvláštní pojišťovací podmínky staly součástkou smlouvy. Tomu nebrání, že mu nebyly přečteny a že je sám také nečetl, neboť, souhlasí-li s nimi, nepokládaje za nutné obeznámiti se s jejich obsahem, nelze z toho vyvoditi, že pro neznalost obsahu smluvených podmínek neodpovídal projevený souhlas jeho skutečné vůli, a nejde o žádné nedorozumění, neboť rozhodným jest, že výklad vůle žalovaným skutečně projevené, jaký jí dal odvolací soud, jest důsledný podle rozumového nazírání každé třetí neobmyslné osoby, tudíž s hlediska objektivního. S právního hlediska (§ 503 č. 4 c. ř. s.) posoudil odvolací soud věc správně, uznal-li, že jde o nárok podle § 1042 obč. zák., jenž podléhá třicetiletému promlčení podle § 1479 obč. zák. Neboť podle plenárního rozhodnutí č. 10632 Sb. z. a n. lze se z důvodu § 1042 obč. zák. domáhati náhrady nákladu, k němuž jiný byl povinen z jakéhokoliv právního důvodu. Žalovaný byl povinen nahraditi poškozenému celou škodu, ať podle zákona o provozu silostrojů anebo podle občanského zákona, nehledíc na výšku příslušející mu pojistné hodnoty. A pojišťovna plnila placením přímo poškozenému svou povinnost plynoucí ze smlouvy jen do výše, k níž se zavázala pojistníkovi pojišťovací smlouvou. Pokud plnila poškozenému nad to, neplnila tím již svůj smluvní závazek oproti pojistníkovi, nýbrž plnila dobrovolně to, co byl pojistník (žalovaný) sám ze zákona povinen plniti poškozenému, a žádala-li to zpět, nežádala to na základě pojišťovací smlouvy, poněvadž tato neobsahuje ustanovení, že pojistník jest povinen vrátiti pojišťovně to, co plnila poškozenému nad svou smluvní povinnost.