NPD documents search: Boh. adm., 13 (1931), sv. 2

Čís. 6505.

Při vrácení obalu zboží (sudů) nelze použiti čl. 344 a 345, nýbrž čl. 351 obch. zák. Obsahovala-li faktura doložku, že půjčený obal (sudy) jest do určité doby vrátiti prodateli do určitého místa (franco X.) a přijal-li kupitel tuto doložku, jest na něm, by vrátil obal na své útraty v určeném místě. Doprava až do určeného místa jde na kupitelovo nebezpečí. Ztratily-li se vinné sudy za dopravy, nejde o absolutní nemožnost plnění.
Nárok na vrácení obalu promlčuje se ve třiceti létech, tříleté promlčení podle § 1489 obč. zák. by počalo běžeti teprve tehdy, kdyby nastala nemožnost domáhati se vrácení obalu.
(Rozh. ze dne 23. listopadu 1926, Rv I 787/26.)
Žalobce zaslal v roce 1918 z Bratislavy žalovanému na Mělník šest sudů vína. Sudy měl žalovaný podle faktury zaslati do čtyř týdnů žalobci zpět franco stanice Bratislava. Ježto žalobce sudů zpět neobdržel, domáhal se zaplacení ceny sudů 2131 KČ 50 h a doplnil žalobní prosbu návrhem na vrácení sudů. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl jednak proto, že žalobní nárok jest podle §u 967, 1489 obč. zák. promlčen, jednak proto, že žalovaný šest sudů zaslal žalobci z Mělníka zpět. Odvolací soud uznal žalovaného povinným vrátiti žalobci šest sudů, žalobcem mu zaslaných, franco stanice Bratislava, anebo zaplatiti 2131 Kč 50 h. Důvody: Otázka, na čí nebezpečí jde doprava zapůjčených sudů, jež se po dojití prodaného zboží mají prázdné prodateli a zapůjčiteli vrátiti, není v zákoně výslovně řešena, avšak dle povahy věci dlužno zde obdobně použíti zásad čl. 344 a 345 obch. zák., při čemž ovšem toho, kdo sudy vrací, dlužno klásti na roveň osobě zasílající prodané zboží. Podle dohody stran půjčené sudy měly býti vráceny franco stanice Bratislava. Podle cit. ustanovení platí zásada, že nebezpečenství přechází na příjemce okamžikem, kdy odesílatel učinil vše, čehož jest z jeho strany zapotřebí k splnění jeho závazků, a že nese v zásadě nebezpečenství i útraty dopravy až do místa určení. Jest otázkou, zda v tomto právním poměru nenastala změna tím, že si žalující firma určila způsob dopravního prostředku, jímž sudy měly býti vráceny. V tomto směru strany v řízení před prvým soudem ničeho určitého netvrdily a také soud neučinil nijakého zjištění. Soud odvolací však pokládá toto zjištění v souzeném případě postrádatelným. I kdyby se předpokládalo, že si žalující strana vrácení sudů drahou vymínila výslovně nebo mlčky tím, že sama víno v sudech těch původně žalované firmě zaslala drahou, jakž plyne z obsahu jejího účtu ze dne 6. srpna 1918, a že si vymínila vrácení sudů franco stanice Bratislava, jak obě strany souhlasně udaly, mohlo by se mluviti o tom, že sudy byly žalující firmě odevzdány již okamžikem, kdy podány byly dráze v Mělníce k dopravě do Bratislavy, toliko tehdy, kdyby žalovaná firma při tom jednala v zastoupení žalující firmy. Avšak z přijímacího listu na nákladní zboží č. 1 ze dne 3. listopadu 1918 plyne zřejmě, že žalovaná firma na nákladním listě neuvedla jako odesílatelku žalující firmu, nýbrž sebe, důsledkem čehož podle čl. 402 a 405 obch. zák. byla za dopravy příkazní veškerá práva ohledně zaslaných sudů vyhražena stále ještě žalované firmě, a nelze mluviti o tom, že odevzdáním sudů k dopravě dráze na Mělníce došlo k odevzdání sudů žalující firmě. Nepřešlo proto ani nebezpečenství dopravy na žalující firmu. Dle těchto vývodů měla žalovaná firma povinnost, sudy vrátiti, a dlužno proto uvážiti další její námitku, že povinnost ta zanikla nemožností plnění. Závazek ku vrácení zapůjčených sudů vznikl žalované tím okamžikem, kdy se roku 1918 dostaly do jejího držení, a tehdy zde možnost vrácení nesporně byla, pročež nelze tu použíti §u 878 obč. zák., předpokládajícího nemožnost plnění již v době vzniku závazku, a mohlo by zde jíti o nemožnost napotomní dle §u 1447 obč. zák. Toto zákonné ustanovení však předpokládá absolutní nemožnost plnění, na příklad při úplném zániku věci, kterou jest vydati. V souzeném případě nebylo v řízení před prvním soudem tvrzeno, že sudů již není, z čehož plyne možnost, třebas po více letech málo pravděpodobná, že se sudy ještě najdou a že bude žalovaná firma moci je ještě vrátiti. Nebyla tudíž tvrzena absolutní nemožnost plnění, a nelze proto zde použíti ani § 1447 obč. zák. Proto dlužno žalobní nárok na vrácení sudů uznati odůvodněným. Poněvadž žalovaná firma sama ve sporu tvrdí, že sudy vrátiti nemůže, dlužno uznati event. žalobní nárok na náhradu důvodným. Pokud jde o výši této náhrady, tvrdila žalující firma ve sporu prvé stolice, že nejmenší hodnotou oněch 6 sudů jest zažalovaných 2131 Kč 50 h, proti čemuž žalovaná firma neuvedla ničeho, zejména nenamítala přemrštěnost ceny té. Dlužno proto přiměřenost ceny té uznati za doznanou ve smyslu §u 267 c. ř. s. a zabývati se ohledně ceny té námitkou promlčení. Právním důvodem žalobního nároku jest smlouva o půjčku podle §u 971 obč. zák., při které, nehledí-li se k případům §u 982 obč. zák., kterých zde není, nastává promlčení nároků z ní vzcházejících ve 30 letech. Promlčení 3leté podle §u 1489 obč. zák. by v tomto případě ohledně požadované náhrady počalo běžeti teprve, kdyby nastala nemožnost, domáhati se vrácení sudů, na příklad při zjištění zániku věcí těch. Nelze tudíž za zjištěného stavu věci uznati, že ohledně žádané náhrady škody lhůta promlčecí počala běžeti, a není zde tudíž promlčení.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Nesprávné posouzení právní spatřuje dovolatelka především v tom, že odvolací soud schválil prvým soudem připuštěnou změnu žalobního žádání. Otázkou tou se však dovolací soud již nemůže obírati, neboť dovolatelka do usnesení toho podle § 514 c. ř. s. nepodala rekursu a tak usnesení to nabylo právní moci. Dále spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolacím soudem nebyla rozřešena správně otázka, na čí vrub jde nebezpečenství dopravy půjčených a půjčitelce vracených sudů, když, jak bylo zjištěno, bylo ujednáno, že půjčené sudy podle doslovu faktury musí býti do 4 týdnů franco zaslány zpět do Bratislavy. Dovolatelka míní, že »franco Bratislava« nemůže býti stotožňováno s výrazem »loco Bratislava«, že čl. 344 a 345 obch. zák. obsahují zvláštní ustanovení ohledně koupě, kterého nemůže býti použito obdobně na jiná právní jednání obchodní, než jest koupě, když platí všeobecný předpis ve čl. 324 obch. zák. Dovolatelce sluší přisvědčiti potud, že v tomto případě nemůže býti použito čl. 344 a 345 obch. zák., týkajících se pouze zboží, nikoliv však obalu, nýbrž musí býti tato věc posuzována podle čl. 351 obch. zák. Závažno je především, že sudy, v nichž prodané zboží bylo dodáno, mají značnou cenu samostatnou, takže, i kdyby vrácení jich nebylo ujednáno výslovně, nebylo by lze předpokládati, že byly současně prodány se zbožím. V tomto případě obsahovala faktura shora uvedenou doložku. Ta ovšem by sama o sobě nebyla absolutně závaznou, nýbrž musí býti považována vůči kupiteli za nabídku, podle zjištěných okolností kupitelem přijatou a tím pro něho závaznou. Dovolatelkou nebylo ani tvrzeno, ani dokázáno, že se ohradila proti této nabídce, naopak je zřejmo z výsledku rozepře a dovolatelčina přednesu proti žalobnímu nároku, že nabídku tu přijala, a proto je smluvně povinna, převzatý závazek splniti. Prodatei není povinen, aby obal dodával kupiteli zadarmo. Uváží-li se, že dodání obalu děje se ve výhradném zájmu kupitelově, že zejména v tomto případě zboží bez sudů ani nemohlo býti dodáno, nelze uznati, že výslovně ujednané vrácení sudů s podmínkou, že mají býti odeslány »franco Bratislava«, mělo se díti na prodatelovo nebezpečenství, nýbrž jest uznati, že dovolatelka se zavázala v tomto případě vrátiti sudy na své útraty v Bratislavě a že toto vrácení dělo se až do místa splnění jí převzatého závazku na její vlastní nebezpečenství. Okolnost, že se sudy za dopravy ztratily, nemůže býti považována za absolutní nemožnost plnění, uváží-li se, že jde o vinné sudy, tedy věci zastupitelné. Ostatně odvolací rozsudek podle žalobního žádání dává dovolatelce volbu, by buď vinné sudy vrátila, nebo zaplatila jejich mezi stranami nespornou cenu. Odvolacím rozsudkem v tomto směru vykonaná úprava žalobního žádání nevybočuje z rámce přípustné úpravy stylistické a neodporuje předpisu § 405 c. ř. s. Dovolatelčinu mínění, že splnila převzatý závazek tím, že sudy odevzdala dráze k dopravě, nelze přisvědčiti, neboť fakturní dodatek »franco Bratislava« určuje, že vrácení sudů má se státi na útraty dovolatelčiny v Bratislavě. Poněvadž je právním důvodem žalobního žádání smlouva o půjčku podle § 971 obč. zák. a poněvadž nejde o případ §u 982 obč. zák., nemá tu místa zvláštní doba promlčecí, nýbrž dlužno po této stránce schváliti právní názor druhé stolice.

Citace:

č. 6505. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1927, svazek/ročník 8/2, s. 683-686.