NPD documents search: Váž. tr., 9 (1927)

Čís. 3020.

By bylo lze za to míti, že skutečnosti ve smyslu § 320 tr. ř. byly tvrzeny, je nutno, by vycházely na jevo z výsledků řízení, tedy buďto ze zodpovídání se obžalovaného, nebo z dokazování; nestačí pouhé nijak nepodepřené tvrzení obhájcovo.
Zodpovídání se obžalovaného v přípravném řízení nemůže býti základem eventuální otázky, když obžalovaný při hlavním přelíčení při něm nesetrval, a když odporuje zjištěným skutečnostem.
(Rozh. ze dne 22. prosince 1927, Zm I 653/27.) Nejvyšší soud jako soud zrušovací zavrhl po ústním líčení zmateční stížnost obžalovaného do rozsudku krajského jako porotního soudu v Písku ze dne 11. října 1927, jímž byl stěžovatel uznán vinným zločinem vraždy úkladné podle §§ 134, 135 čís. 1 tr. zák.
Důvody:
Zmateční stížnost, ohlášená co do výroku o vině i trestu, jest provedena pouze v prvuvedeném bodě na základě důvodu zmatečnosti podle § 344 čís. 6 tr. ř. tvrzením, že byl porušen předpis § 320 tr. ř. tím, že nebyla připuštěna obhajobou navrhovaná otázka na zločin zabití podle § 140 tr. zák. Potřebu takové otázky dovozuje zmateční stížnost z toho, že prý z celého případu jest zřejmo, že obžalovaný udeřil Václava S-a sekerou do hlavy, aniž by byl měl úmysl ho usmrtiti; jednal prý v rozčilení, nevěda ani dobře sám, co podniká, a měl sice úmysl nepřátelský, nikoliv však úmysl předem dobře rozvážený připraviti S-a o život, k čemuž prý ani nebylo příčiny a dostatečné pohnutky. Zmateční stížnost není v tomto bodě odůvodněna. § 320 tr. ř. ukládá porotnímu soudu povinnost dáti porotcům zodpovědnou otázku jen pod podmínkou, byly-li tvrzeny skutečnosti, podle kterých, kdyby byly pravdivé, by čin obžalovanému za vinu kladený spadal pod jiný zákon trestní, který není přísnější, než zákon ve spise obžalovacím uvedený. Aby se však mohlo za to míti, že takové skutečnosti ve smyslu zákona byly tvrzeny, je nutno, by vycházely na jevo z výsledků řízení, tedy buďto ze zodpovídání obžalovaného nebo z dokazování, nestačí však pouhé tvrzení obhájcovo, ničím, ba ani zodpovídáním obžalovaného samého nepodepřené. Doznalť v souzeném případě obžalovaný výslovně při hlavním přelíčení, že měl na S-a vztek a chtěl ho zprovoditi ze světa. Toto jeho doznání je plně podporováno i výsledky důkazů, provedených o tom, jak obžalovaný čin provedl: doznaná předchozí hádka, vyčkání obžalovaného, až S. usne, přinešení vražedného nástroje — sekery — ze dvora a opětné rány sekerou do hlavy zabitého, vedené tak velikou silou, že lebka byla nejen ve velikosti 7X9 cm proražena tak, že mozek byl vyhřezlý a rozstříknutý, nýbrž i dále od této rány puklá, jsou již samy o sobě dostatečnými znaky toho, že si obžalovaný uvědomil, že takovým jednáním nutně S-a o život připraví a že proto také takto jednal. Rozčilení, ve kterém obžalovaný snad při tom byl, pokud nedostoupilo stupně příčetnost vylučujícího (což ani tvrzeno nebylo), může pro posouzení úmyslu obžalovaným doznaného a z okolností činu nepochybně se projevujícího míti význam jen jako okolnost polehčující. Pokud se zmateční stížnost dovolává toho, že obžalovaný v přípravném řízení popíral úmysl S-a usmrtiti, jest to správné; toto zodpovídání v přípravném řízení však nemůže býti základem pro eventuální otázku, když při hlavním přelíčení ani sám obžalovaný na něm nesetrval a když, jak uvedeno, odporuje všem zjištěným skutečnostem; ostatně obžalovaný na dotaz obhájcův vysvětlil i tento rozpor udáním, že si to nepředložil. Poněvadž tedy skutečnosti, které by opodstatňovaly otázku na zločin zabití, při hlavním přelíčení tvrzeny nebyly, byla právem tato otázka odepřena, předpis § 320 tr. ř. porušen nebyl a zmatek podle čís. 6 § 344 tr. ř. není dán.

Citace:

č. 3020. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1928, svazek/ročník 9, s. 959-961.