Čís. 4236.

Vyrovnávací věřitelé mohou i po zastaveni vyrovnávacího řízení uplatniti bezúčinnost právního jednání, jež dlužník předsevzal proti předpisu §u 8 vyr. ř.
(Rozh. ze dne 8. října 1924, Rv I 1353/24.)
Žalovaná Občanská záložna zabavila v exekuční věci proti Josefu H-ovi movitosti. Žalobce, tvrdě vlastnické právo k zabaveným věcem, domáhal se zrušení exekuce. Žalovaná namítla, že tvrzený žalobcem prodej věcí Josefem H-em stal se v době, kdy o jmění Josefa H-a bylo vedeno vyrovnací řízení, a že jest proto dle §u 8 vyr. řádu vůči ní, jakožto vyrovnací věřitelce, bezúčinným. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Dle výsledku sporu a dle zjištění procesního soudu není pochyby, že žalobce nabyl vlastnictví svršků koupí, ujednanou s Josefem H-em. Jde dále o to, zda toto právní jednání jest naproti žalované straně bezúčinným dle §u 8 vyr. ř. Toto ustanovení zákona má za účel, zabezpečiti výsledek soudního vyrovnání a chrániti vyrovnávací věřitele v řízení vyrovnávacím a vzhledem k němu před jednáním vyrovnávacího dlužníka, jímž by situace jeho na újmu těchto věřitelů mohla býti zhoršena. Dále však úmysl zákona nesahá, což vidno i z pamětního spisu min. sprav. k novému řádu konk. a vyrovn. (Srovnej též § 31 (1), § 32 (1 ) a § 56 (2) vyr. ř.). Věřitelé vyrovnávací mohou dle §u 8 vyr. ř. odporovati takovému jednání vyrovnávacího dlužníka toliko pro účel a zdar vyrovnávacího řízení, však mimo tento rámec mohou, zejména tedy po zastavení vyrovnávacího řízení, užíti jen prostředků, které jim poskytují jiné zákony, najmě řád odpůrčí, oč zde však nejde. Tudíž již s tohoto hlediska neobstojí v tomto sporu, zahájeném na základě §u 37 ex. ř., námitka žalované strany, opřená výhradně o § 8 vyr. ř.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Dovolatelka spatřuje nesprávné posouzení právní v tom, že odvolací soud míní, že po zastavení vyrovnávacího řízení nelze již vyrovnávacímu věřiteli, jímž byla i dovolatelka, uplatniti námitky bezúčinnosti právního jednání podle §u 8 vyr. ř. Odvolací soud usuzuje, že vyrovnávací věřitelé mohou podle onoho předpisu odporovati takovému jednání vyrovnávacího dlužníka toliko pro účel a zdar vyrovnávacího řízení, ale že po zastavení vyrovnávacího řízení mohou užíti jenom prostředků, poskytovaných jim jinými zákony, najmě odpůrčím zákonem, o který však tuto nejde. Právní názor odvolacího soudu nelze sdíleti. V tomto případě bylo vyrovnávací řízení zastaveno, vyrovnání se neuskutečnilo, a také pozemkové řízení nepřimklo se bezprostředně k tomuto zastavenému řízení vyrovnávacímu. V takovém případě však nepomíjí neplatnost právních jednání vyrovnávacího dlužníka, kotvící v §u 8 (2), (3) vyr. ř., naopak bezúčinnost jich zůstává zastavením vyrovnávacího řízení nedotčena. Jinak by mohl vyrovnávací dlužník vyrovnávacího řízení přímo zneužíti k poškozování svých věřitelů, neboť zahájením vyrovnávacího řízení jest jím znemožněno dlužníka exekucemi poháněti a žádati o vyhlášení úpadku, a tak by mohl dlužník tohoto období využíti na úkor svých věřitelů, by své jmění převedl na třetí osoby.

Citace:

č. 4236. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 389-390.