Vr. s. rada K. Wandas:

Pojistky v řízení pozůstalostním.

V průběhu řízení pozůstalostního velmi často naskytnou se případy, jak zacházeli s pojistkami zůstavitelovými (správně s pojistným) ve příčině jejich vřaděni do jmění (aktiv) pozůstalostního čili nic. — Již před převratem byly tyto případy zjevem častým, a stěžejní úvahu, v tom směru obsahoval věstník bývalého ministerstva spravedlnosti ve Vídni, ročník 1916, stránka 290 a násl. Srovnale s touto úvahou, vyšlo po převratu ve sbírce rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně — dr. Vážného — rozhodnutí čís. 5662 (ze dne 19. ledna 1926, R I 1108/25!), které jasně řeší jeden případ pojistek.znějících pro dědice zákonné. — Uvádí v důvodech, že podle § 97, nesp. patentu, musí pozůstalostní inventář obsahovati přesný, úplný souhrn (seznam) všeho jmění movitého i nemovitého, v jehož držbě byl zůstavitel při své smrti a udat jeho tehdejší hodnotu. S tímto ustanovením zákona, že do inventáře jest pojmouti jmění, v jehož držbě byl zůstavitel při své smrti, nelze srovnati a zřejmě tomuto ustanovení odporuje, když nižší soudy zařadily do aktiv pozůstalosti také životní pojistky na Kč ... Tyto pojistky znějí pro zákonité dědice zůstavitelovy, tudíž pro osoby třetí. Nárok z nich na pojistné kotví nikoliv v právu dědickém, nýbrž ve smlouvě pojišťovací a dospělým stal se teprve smrtí zůstavitelovou. Zůstavitel neměl nároku na pojistné, pročež nečiní pojistné a nárok na ně součást jmění zůstavitelova, a proto do aktiv pozůstalostních nepatří (cituje se zákon z 23. XII. 1917 č. 501 ř. z. § 133). Stížnost do zařádění pojistek do aktiv pozůstalostních jest tudíž důvodnou a bylo pojistky ze jmění pozůstalostního a z inventáře vyloučiti. Následkem toho netřeba opatření se strany soudu pozůstalostního ve příčině odporujících si nároků mezi vdovou a odkazovníky na vydání pojistného a odpadá tudíž z usnesení nižších soudů poukaz těchto účastníků pozůstalostních na pořad práva.
II.
Tato jasná a přiléhavá úvaha jest obsažena v širší úvaze bývalého ministerstva spravedlnosti z roku 1916, stránka 290, 291 — kde se pojednává o pojistkách ve prospěch osob třetích, jednak se stanoviska občanskoprávního (tedy pojetí či nepojetí pojistného do aktiv pozůstalostních v projednacím protokolu), jednak s hlediska úřadu poplatkového (finačního), značně odchylného od stanoviska občansko-právního. Poněvadž nevřadění pojistného do aktiv pozůstalostních má dalekosáhlý právní dosah zejména pro věřitele pozůstalostní, ježto dědic, který se přihlásil k dědictví s dobrodiním inventáře (cum beneficio inventarli), tedy výjimečně třebas s použitím svolání věřitelů), ručí podle ustálené judikatury nejvyššího soudu věřitelům pozůstalostním do výše jmění pozůstalostního (quoad vires, nikoliv cum viribus), uvádím pro pohodlí čtenářů obsah úvahy v citovaném věstníku uvedené takto:
1. a) Poplatkové stanovisko bylo upraveno novelou poplatkovou cís. nař. z 15. IX. 1915 č. 278 ř. z., dosud platnou, kdežto stanovisko občanskoprávní bylo tehdy upraveno v § 133 poj. řádu podle cís. nař. z 22. XI. 1915 č. 343 ř. z. Pojištění kapitálu ve prospěch osob (určitých) obmyšlených.
Podle § 136 poj. řádu nabývá obmyšlený, není-li ve smlouvě pojišťovací něco jiného určeno, právo na plnění pojistitelovo nastoupením případu pojistného, při pojištění na život pojistníkův při jeho smrti. Obmyšlený však nabývá tohoto práva nikoliv z pozůstalosti, nýbrž z vlastního práva následkem prohlášení v obmyšlení jeho ve smlouvě pojišťovací. Totéž platí při „klausuli dědické“ (Erbenklausel). Jsou-li ve smlouvě pojišťovací označeni „dědicové“ jako obmyšlení, jsou tyto osoby oprávněnci podle poměru svých podílů dědických. Případ jest týž, jako kdyby již předem jméno obmyšleného bylo bývalo jmenováno. Osoba obmyšleného určuje se zde právě podle toho, kdo konečně bude dědicem. — Dědic imbývá však jako obmyšlený nároku na sumu pojištěnou přímo proti pojistiteli (ústavu poj.), nikoliv teprve z pozůstalosti zemřelého pojistníka. Nemají se tudíž sumy pojišťovací, které připadnou takto obmyšleným, buď jmenovitě (au nom) či „klausulí dědickou“, vpočísti do ostatního jmění pozůstalostního, ovšem event, se zřetelem na §§ 68—71 — třetí dílčí novely k občanskému zákonu.
1. b) Poplatkově jest ovšem věc jiná. Podle § 16 popl. novely (278/1915) jsou pohledávky ze smluv pojišťovacích za účelem vyměření poplatků započísti do jmění pozůstalosti pojistníkovy, leč by bylo prokázáno, že osoby třetí nabyly již za života zůstavitelova proti pojistiteli nároku na sumu pojištěnou, právním činem pojistníkovým neodvolatelným, takže pak závazek k zaplacení poplatku dědického není odůvodněn. Toho mohou strany docíliti tím, že obmyšlený se připojí ke smlouvě pojišťovací jako účastník smluvní — nebo že se pojistník zřekne smlouvou práva odvolati prohlášení obmyšlovací. —Tyto případy se ovšem zřídka vyskytují. V pochybnosti se má za to, že pojistník mohl se svým nárokem do své smrti bez souhlasu pojistitelova volně nakládati tedy osoby třetí za obmyšlené dodatečně udati, nebo na místo původního obmyšleného udati nového. — Nárok obmyšleného bude tedy zpravidla odvolatelným, takže poplatek dědický se zaplatí, ačkoliv sumu pojištěncovu neobdrží z pozůstalosti, nýbrž ze smlouvy pojišťovací. — Sluší proto míti na paměti podle § 16 novely poplatkové (dosud platné), že započtení sumy pojištěné stane se jen pro účely poplatkové! Soud v takovém případě vždy sdělí spisy, event, s výkazem poplatkovým úřadu finančnímu za účelem revise poplatkové, i když pozůstalost neprojednal pro nedostatek jiného jmění mimo pojistky nezařáděné do jmění. V případě, že obmyšlený nenabude nároku, poněvadž zemře před zůstavitelem (pojistníkem), a klausule obmyšlovací nezní pro jeho dědice, pojistník opomenul ji změniti, pak má nárok na sumu pojišťovací v případě nástupu případu pojistného pojistník sám, tedy soukromoprávně jeho pozůstalost.
2. Kapitály pojištěné na případ smrti ve prospěch majitele nebo doručitele pojistky (au porteur). Sumy pojištěné mají se vpočísti do jmění (aktiv) pozůstalostních, když pojistník opomenul disposici s poj. kapitálem smlouvou mezi živými nebo na případ smrti. Jestliže pojistník neučinil takové disposice až do nástupu případu pojistného, zůstává nárok na pojistné tak jako v případě, že ho obmyšlený nenabude, pojistníku a tvoří součást jeho jmění pozůstalostního. Zde kryje se stanovisko soukromoprávní s poplatkovým; pakliže však pojistník (zůstavitel) učinil disposici se sumou pojištěnou, jsou opět obě tato stanoviska rozdílná, — Vzhledem k § 28, odst. 1, 5, popl. novely (278/1915) zpravidla pojišťovna soudy zpraví o tom, zejména když pouze část sumy vyplatila. — Pak sluší rozeznávati toto: Majitel či doručitel pojistky jest pouze tehdy pravým oprávněncem, když pravoplatným úkonem zůstavitelovým nabyl držby pojistky. To nastává nejčastěji v případě, že pojistník (zůstavitel) dal za svého života pojistku osobě třetí s úmyslem, aby tento s ní disponoval. Tvrdí-li pak někdo třetí, že mu přísluší přímý nárok na sumu pojištěnou — bude buď v řízení nesporném prostředky dostupnými či po případě sporem zjistiti, jak přišel k držbě pojistky, zdali mu ji zůstavitel předal v úmyslu, aby mu věnoval sumu pojištěnou, či zdali mu ji pouze dal do úschovy, či zdali osoba třetí pojistku tuto bez právního důvodu převzala pouze za účelem vyzvednutí sumy pojistné.
Lze však též na případ smrti poříditi s pojistnou sumou znějící na majitele či doručitele s tím účinkem, že ji obdrží obmyšlený přímo sice na případ smrti (mortis causa), avšak nikoliv z pozůstalosti pojištěncovy.
Příklad: Čisté jmění 40000 Kč. Zůstavitel ustanovil svoji manželku universální dědičkou, a v kodicilu ustanovil, že suma pojištěná 20000 Kč z pojistky znějící na doručitele a v jeho držbě jsoucí, má připadnouti jeho nemanželskému synu. — K výpočtu povinných podílů dětí nemanželských bylo by vzíti za základ jmění pozůstalostní 40000 Kč, nikoliv — 60000 Kč. Odchylné jest opět stanovisko poplatkové (§ 16 popl. novely). Jestliže byla učiněna disposice o sumě pojišťovací smlouvou mezi živými odevzdáním pojistky z ruky do ruky v úmyslu příjemci jejímu věnovat sumu pojištěnou, jest to nárok majitele pojistky podle právního základu neodvolatelný, odpadá tudíž povinnost poplatková (dědická daň). — Jestliže však právo doručitelovo se opírá o poslední pořízení, nastoupí povinnost к zaplacení poplatku dědického podle § 1 nov. děd. v každém případě, ačkoliv suma pojišťovací také zde nemá se vpočísti do pozůstalosti za účelem projednání pozůstalosti.
III.
Tímto byl uveden stav s obou hledisek až do roku 1934, kdy byl vydán nový zákon o smlouvě pojistné číslo 145/1934 Sbírky zákonů a nařízení.
V § 127 „pojistky ve prospěch osob třetích“. Třetí osoba, v jejíž prospěch se pojištění sjednává, (obmýšlený), neustanovuje-li smlouva jinak, nabývá práva na pojistitelovo plnění teprve vznikem pojistné příhody; při pojištění kapitálu má se za to, že jest pojistníkovi vyhrazeno až do pojistné příhody oprávnění nakládati jednáním mezi živými nebo na případ smrti bez přivolení pojistitelova s nárokem ze smlouvy pojišťovací, zejména označiti též někoho třetího jako obmyšleného nebo označiti jako obmyšleného někoho jiného než byl původně označen a to i tehdy, stalo-li se dříve označení ve smlouvě. — Nenabude-li nároku osoba obmyšlená, platí, jako by nebyla označena.
V § 128 (výklad doložky o obmyšlení), odstavec druhý zní: Jsou-li jako obmyšlení označeni dědicové bez podrobnějšího ustanovení, mají v pochybnosti nárok na plnění pojistitelovo osoby, jež nabudou dědictví, podle poměru svých dědických podílů.
Ostavec třetí § 128:
Je-li pojištění kapitálu na případ smrti sjednáno ve pro- spěch majitele nebo doručitele pojistky, budiž pojistná suma pojata do pozůstalosti pojistníkovy, ledaže učinil o nároku jiné opatření jednáním mezi živými nebo na případ smrti. — Srovnati jest nyní stav před převratem, po převratu do roku 1934 s novým zákonem č. 145/1934.
a) S hlediska poplatkového změna nenastala, tedy ve většině případů poplatky dědické (daň) vyměřeny budou, pouze tehdy by odpadla povinnost poplatková, kdyby u pojistek ve prospěch osob třetích (i zákonných dědiců) znějících, stal se nárok obmyšleného neodvolatelným buď přibráním jeho ve smlouvě jako smluvníka, nebo právoplatným smluvním zřeknutím se pojistníka práva změny doložky o obmyšlení, — u pojistek, znějících majiteli či doručiteli, jestliže pojistník je předal z ruky do ruky příjemci v úmyslu, věnovati mu sumu pojištěnou (tedy nikoliv dáti jen do úschovy).
b) S hlediska soukromoprávního nemají se do pozůstalosti vřaditi pojistné sumy, zní-li pojistka ve prospěch určité osoby třetí (au nom) nebo zákonitých dědiců (Erbenklausel) nebo zní-li pojistka majiteli či doručiteli, odevzdal-li ji pojistník osobě třetí ve zřejmém úmyslu mu ji věnovati do vlastnictví, což by se mělo zjistiti v řízení nesporném (pozůstalostním) vhodným způsobem, zejména kde byla pojistka v den úmrtí pojistníka, kdo platil poslední premie atd. Tomu svědčí jasné rozhodnutí nejvyššího soudu uvedené v odstavci I. shora.
Na konec lze poznamenati, že pojišťovny většinou oznamují soudu výplatu pojistek doručiteli či obmyšlenému s tím, že zadrželi procentuální částku jako jistotu poplatkovou, žádajíce o další disposici. — Jde-li o nezletilé, skládají k soudu celou sumu, a tu jest radno do vyměření (zaplacení) dědické daně nic z této sumy neuvolňovati. Někdy pojišťovny kauci uloží samy do záložny, s níž jsou v obchodním spojení, na úrok, jindy by však ležela suma (kauce) u pojišťovny bez úroku až do vyměření poplatků dědických (někdy velmi dlouho) — jest proto lépe dáti poukaz, aby kauce tato byla uložena do soudní úschovy a správy u spořitelny či zemské banky, pro pozůstalost čj. D.... jako jistota poplatková. (Srovnej věstník min. sprav. 1928, str. 107.)

Citace:

16. řádná valná hromada Spolku československých kandidátů notářství. České právo. Časopis Spolku notářů československých. Praha: Spolek notářů československých, 1935, svazek/ročník 17, číslo/sešit 5, s. 47-49.