Čís. 16156.

Mezimístní právo soukromé se řídí zásadně bydlištěm a jest podle něho posuzovati i t. zv. osobní práva.
Nabyla-li žena podle platného práva na Slovensku provdáním zletilosti (svéprávnosti), mohla se samostatně zavazovati, bydlila-li s manželem na Slovensku. Nezáleží na tom, zda byla tam v době sjednání závazku též příslušná.
(Rozh. ze dne 1. června 1937, Rv II 185/36.)
Srov. rozh. č. 9187, 9881 Sb. n. s.
Proti žalobě o zaplacení zápůjček 3000 Kč a 4000 Kč s příisl. podané u okresního soudu v H. (na Moravě) namítá žalovaná mimo jiné, že mezi ní a žalobkyní nedošlo k platné smlouvě, ježto v době tvrzeného převzetí závazku byla žalovaná 18letá, tudíž nezletilá. Naproti tomu žalobkyně uvedla, že zažalované zápůjčky byly žalované a jejímu manželu Petru O. poskytnuty v době, kdy provozoval jmenovaný manžel v M. (na Slovensku) řeznictví, a že se žalovaná mohla i při své nezletilosti platně zavazovati, neboť provdáním vešla pod moc svého manžela a mohla s jeho souhlasem a vědomím bráti na sebe závazky. Při sjednávání zápůjček, o něž jde, byl manžel žalované přítomen a spolupůsobil při něm. Soud prvé stolice zamítl žalobu a uvedl v otázce, o niž jde, v důvodech: Jest zjištěno křestním listem ze dne 4. ledna 1934, vystaveným farním úřadem v H., že se žalovaná, provdaná později za Petra O. a nyní za Františka G., narodila dne 26. prosince 1910. Z uvedeného zjištění plyne, že žalovaná v době poskytnutí zápůjček, totiž dne 20. listopadu 1929 a 1. ledna 1930, byla ještě nezletilá. Jako nezletilá nemohla však samostatně bráti na sebe platné závazky toho druhu, o jaký jde v souzené věci. Nemohla se tudíž platně zavazovati, a proto mezi ní a žalobkyní nemohlo dojíti a také nedošlo k vzniku smluv o zápůjčce. To, že žalovaná sjednala smlouvu v přítomností a za spoluúčastí svého tehdejšího manžela Petra O., nemůže žalobkyní prospěti. Manžel jest ovšem manželčinými zmocněncem co do správy jejího majetku, a to co do správy řádné. Takovou je správa, která nevybočuje z mezí obyčejného hospodaření s majetkem, který již je vlastnictvím manželčinými. Takovým případem však není jednání, jímž se manželka zavazuje ze zápůjčky. K tomu se podotýká, že zápůjčka byla sjednána v M. (na Slovensku) a že jest tedy případ posuzovati podle hmotného práva toho místa, kde se právní jednání stalo. Tímto právem jest právo platné na Slovensku. Podle něho (§ 23 zák. čl. VII/1886, otištěný v Roučkově vydání obč. zák., str. 100) jest potřebí k platnosti právního jednání notářského spisu, aby mezi manžely měla platnost plná moc opravňující k sjednání zápůjčky. Již z uvedeného znění plyne, že nelze ze zákona vyvoditi nějaké zmocnění manžela k sjednávání zápůjček za manželku. V souzeném případě nebyly splněny dotčené zákonné podmínky, a proto závazek na straně žalované vzniknouti nemohl. Ostatně jest nesprávný žalobkynin názor, že nezletilá manželka svými provdáním a od té doby podléhala po majetkoprávní stránce svému manželu bez jakéhokoliv omezení a dohledu se strany poručenského resp. opatrovnického soudu. Z vylíčených důvodů nebylo žalobě vyhověno. Odvolací soud uznal podle žaloby. Důvody: Procesní soud zjistil, že žalobkyně zapůjčila též žalované 3000 Kč a 4000 Kč. Žalobu zamítl však procesní soud přes dotčené zjištění proto, že žalovaná v době zápůjčky byla nezletilá a že nemohla převzíti bez přivolení zákonného zástupce a schválení soudu platný právní závazek, o jaký v souzené věcí jde, a že tudíž nevznikla mezi ní a žalobkyní smlouva o zápůjčce. Přítomnost manželova nemohla arci sanovati dotčený nedostatek. Žalobkyně však právem vytýká napadenému rozsudku nesprávné posouzení po právní stránce, ježto se žalovaná provdáním bez zřetele na své stáří stala zletilou; podle § 1 zák. čl. XX/1877 resp. zák. čl. XXIII/1874 a nepotřebovala svolení manželova ani poručníkova ani soudu. Odvolací soud shledal proto odvolání důvodným a nezbylo než uznati podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Mylně má dovolání za to, že žalovaná byla v době převzetí svého závazku nezletilá. Nezáleží na tom, zda žalovaná byla v té době příslušná na Slovensko, nýbrž na tom, zda tam měla své bydliště. Poněvadž to měla žalovaná v M. (na Slovensku), kde její manžel provozoval řeznictví, je pro otázku zletilosti žalované v době ujednání smlouvy rozhodující právo platné na Slovensku, neboť mezimístní právo se řídí v zásadě bydlištěm a podle něho jest posuzovati i tak zv. osobní práva. Podle práva platného na Slovensku se žalovaná stala svéprávnou provdáním a mohla sama vcházeti v platné závazky.

Citace:

č. 16156. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/1, s. 752-754.