NPD documents search: Boh. adm., 10 (1928), sv. 2

Čís. 16118.

Zmocní-li vypůjčitel zapůjčitele, aby vyplatil zápůjčku třetí osobě, nemění se tím nic na právním postavení vypůjčitele jako osobního dlužníka.
(Rozh. ze dne 20. května 1937, Rv I 2446/35.) Žalobě, jíž se žalující spořitelní a úvěrní společenstvo domáhá na žalobkyni zaplacení 66601 Kč 40 h, omezených na 50000 Kč s přísl., soud prvé stolice nevyhověl, kdežto odvolací soud uznal podle žaloby.
Nejvyšší soud nevyhověli dovolání.
Důvody:
Jak zjištěno, podepsala žalovaná žádost ze dne 1. února 1924 o poskytnutí zápůjčky vlastními jménem, třebaže v ní udala jako účel zápůjčky rozšíření podniku firmy Ludvík B., společnost s r. o., jejíž společnicí a jednatelkou tehda byla. Kauční listinou ze dne 14. února 1924 zřídila žalovaná, uznávajíc, že je se žalujícím společenstvem v obchodním spojení a že dostává od něho hotové zápůjčky, pro pohledávku žalobcovu, která z toho obchodního spojení již vznikla anebo ještě by mohla vzniknouti až do výše 50000 Kč s příslušenstvím, zástavní právo k nemovitosti zapsané ve vložce č. 69 pozemkové knihy kat. území B. jí náležící, čímž zřejmě dostála povinnostem v žádostí ze dne 1. února 1924 převzatým, vědouc o povolení žádané zápůjčky, a zavázala se osobně tyto zápůjčky zúrokovati a hraditi ze svého i náklady spojené s vymáháním této pohledávky. Závěr procesního soudu a názor žalované, že tím chtěla založiti jen věcné ručení zastavené nemovitosti, jest proto právně mylný. Nižší soudy zjistily dále, že žalobkyně ode dne 2. dubna 1924 postupně vyplatila povolenou zápůjčku 50000 Kč firmě Ludvík B., společnost s r. o., a to s vědomím a za souhlasu žalované, která ostatně, jak doznává, v třech případech osobně vyzvedla a převzala celkem 37287 Kč, potvrzujíc jejich příjem vlastním jménem bez jakéhokoli poukazu na své postavení u firmy Ludvík B., společnost s r. o. Vyplacené částky byly zapsány v obchodních knihách na účtu řečené firmy dne 2. dubna 19124 otevřeném, který ke dni 28. března 1927, když žalovaná vystoupila z uvedené firmy a zcizila část ručící ne¬ movitosti, činil 122929 Kč 32 h v žalobkynin prospěch. Rozhodnutí věci závisí na tom, zdali zažalovaná zápůjčka byla vyplacena žalované a zda je ona osobní dlužnicí, či zdali žalovaná, jednavši pouze za firmu Ludvík B., společnost s r. o., pro jejíž podnik zápůjčka byla určena, nebyla vlastním jménem zavázána. Za tím účelem však není zapotřebí řešiti otázku, zdali si žalobkyně počínala s patřičnou opatrností, povolila-li žádanou zápůjčku, nepřesvědčivši se z obchodního rejstříku o poměru žalované k firmě Ludvík B., nýbrž stačí, že smluvkyní byla žalovaná sama a že se vyplacení zažalované zápůjčky firmě Ludvík B. stalo za souhlasu a s vědomími žalované. Nutno proto míti za to, že žalovaná zmocnila jednak žalobkyni, aby vyplatila zápůjčku firmě Ludvík B., společnost s r. o. místo žalované osobně, jednak firmu Ludvík B., společnost s r. o., aby místo ní převzala vyplacené částky. Zmocňuje-li však vypůjčitel zapůjčitele, aby vyplatil zápůjčku třetí osobě, nemění se tím nic na právním postavení vypůjčitele jako osobního dlužníka. Žalovaná netvrdila vůbec, že sama něco zaplatila na zažalovaný dluh, nižší soudy nezjistily, že tak učinila třetí osoba za ni, a právem dospěl proto odvolací soud k závěru, že žalobní nárok jest odůvodněn.

Citace:

č. 7552. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa, 1928, svazek/ročník 10/2, s. 300-302.