Čís. 16208.

Jde o zmatek podle § 477 č. 4 c. ř. s., byla-li v pracovních věcech doručena žaloba žalovanému, bydlícímu mimo obvod procesního soudu, tak pozdě, že jeho právní zástupce nemohl uvědomiti substitutu v místě procesního soudu obyčejnou poštou. Nerozhoduje ani, že substitut mohl býti uvědoměn telegraficky neb spěšným dopisem, ani že se právní zástupce žalovaného nebo žalovaný mohli osobně k roku dostaviti, zejména, když není hodnota předmětu sporu úměrná výlohám přímé intervence neb osobního dostavení se.
(Rozh. ze dne 17. června 1937, R I 698/37.) Žalobce, obchodní zástupce v L., se na žalovaném majiteli továrny v D. K., domáhal zaplacení 1500 Kč s přísl. K roku, ustanovenému na 2. ledna 1937, se žalovaný ani jeho právní zástupce nedostavili. Soud prvé stolice vydal k žádosti dostavivšího se žalobce rozsudek pro zmeškání. Odvolací soud nevyhověl odvolání žalovaného, uplatňujícímu zmatečnost podle § 477 č. 4 a 5 c. ř. s.
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil odvolacímu soudu, aby po doplnění řízení znova rozhodl.
Důvody:
Podle § 25 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n. jest ustanoviti prvý rok nebo rok k prvnímu přelíčení zpravidla do pěti dnů od podání žaloby. Již z dotčeného doslovu zákona vyplývá, že řečená lhůta nemusí býti přesně dodržována, že po případě může býti i kratší, že však vždy musí býti podle § 19 dotč. zák. a § 431 a § 139 c. ř. s. stanovena tak, aby byla odpůrci umožněna dostatečná příprava k roku, aby však strana měla možnost se dostaviti k soudu, anebo si zjednati zástupce a náležitě ho informovati. V souzené věci vytýkal žalovaný, že žaloba, doručená proti předpisu § 106 c. ř. s. jeho zaměstnankyni Berthildě B., která neměla poštovní plnou moc k přijímání žalob, mu byla odevzdána jmenovanou zaměstnankyní dne 30. prosince 1936 večer, kdy již nemohl nic zaříditi, že věc svěřil dne 31. prosince 1936 dopoledne svému právnímu zástupci Dr. Vilému E., advokátu ve D. K., že jmenovaný zástupce ještě téhož dne zaslal substituční dopis doporučeně Dr. Karlu M., advokátu v L., a to, s poukazem, aby při stání, ustanovena 2. ledna 1937 na 10. hodinu dopolední, intervenoval, že však Dr. Karel M následkem toho, že dne 1. ledna 1937 byl Nový rok a nedoručovala se pošta, obdržel doporučený dopis teprve dne 2. ledna 1937 v 10 1/2 hodu dopoledne, tedy po stání. Z uvedeného přednesu, kdyby byl prokázán, bylo by zjevno, že žaloba i obsílka k roku byly doručeny žalovanému tak pozdě, že žalovaný nemohl pro krátkost doby zavčas si zjednati zástupce a náležitě ho informovati, zvláště přihlíží-li se k tomu, že 1. ledna 1937 byl státní svátek, kdy se nikde neúřaduje. Neprávem dovozuje odvolací soud, že žalovaný měl užíti telegrafu, nebo telefonu, nebo spěšného dopisu, ježto zákon má na zřeteli jen pravidelný způsob obstarávání zástupce písemnou cestou, zprostředkovanou obyčejnou poštovní dopravou (důvody rozh. č. 11210 Sb. n. s.). Nelze však spravedlivě požadovati na žalovaném, aby vyslal k stání právního zástupce, jenž nemá sídlo v místě procesního soudu, zvláště ze D. K., města dosti vzdáleného, šlo-li o spor, jehož hodnota činila toliko 1500 Kč, a žalovaný mohl očekávati, že nepoměrné náklady, spojené s cestou takového advokáta k procesnímu soudu, musí zapraviti sám, nemaje naděje na jejich náhradu odpůrcem. Na žalovaném však nemůže býti požadováno, aby dojížděl sám k dosti vzdálenému soudu a zanechal svoji továrnu a závod právě v době konce roku a začátku nového roku, kdy bývá značný obchodní ruch, nehledí-li se ani na to, že šlo o spor o hodnotu vyšší 1000 Kč a žalované mu nemůže býti bráněno, aby se dal zastupovati advokátem (§ 23 zák. č. 131/1931 Sb. z. a n.). Mylný jest tudíž názor odvolacího soudu, že nevznikly nesprávným doručením (§ 477 č. 4 c. ř. s. a § 28 č. 4 zákona č. 131/1931 Sb. z. a n.) pro žalobce žádné škodlivé právní účinky, ježto mu nebyla odňata možnost jednati před soudem (rozh. č. 8900 Sb. n. s.). Odvolací soud vycházeje z mylného nazírání na věc, nezjistil však, zda je přednes žalovaného pravdivý, a neprovedl o tom nabízené důkazy, takže věc není zralá k rozhodnutí.

Citace:

Čís. 11655.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1933, svazek/ročník 14/1, s. 590-592.