Čís. 16556.

Pořad práva.
Nemůže-li žalobce v řízení o zápůrčí žalobě (§ 523 obč. zák.) udati, jak veliká a která část sousedního pozemku patří k jeho pozemku, jde o sporné a neznatelné hranice (§§ 850 a další obč. zák.) a jest zápůrčí žalobu odmítnouti pro nepřípustnost pořadu práva.
(Rozh. ze dne 7. prosince 1937, R I 1372/37.)
Srov. rozh. č. 790, 2880 Sb. n. s.
Žalobci jsou vlastníky parcel č. kat. 3729/1 a č. kat. 226 ve V. a žalovaná je vlastnicí pozemku č. kat. 227 hraničícího s oběma uvedenými parcelami. Všechny uvedené tři parcely patřily až do roku 1918 témuž vlastníku. Tvrdíce, že žalovaná užívá jednak části parcely č. kat. 226, jednak částí parcely č. kat. 3729/1, na které nyní staví svůj domek č. p. 153 ve V., domáhají se žalobci výroku, že žalované nepřísluší žádné právo na uvedených pozemcích žalobců č. kat. 3729/1 a č. kat. 226, pokud tento pozemek není zastavěn, zejména ne právo, zastavěti část parcely č. kat. 3729/1 domem č. p. 153, že žalovaná jest povinna zdržeti se dalšího jejích užívání a stavby na parcele č. kat. 3729/1 a odkliditi stavení, pokud již na ní stojí. Žalovaná navrhla odmítnutí žaloby pro nepřípustnost pořadu práva i zamítnutí žaloby, popírajíc, že užívá pozemků patřících žalobcům a že na pozemku žalobců staví. Soud prvé stolice odmítl žalobu pro nepřípustnost pořadu práva. Důvody: Soud zjistil místním ohledáním, že parcela č. kat. 227, náležející žalované, hraničí na západní a severní straně s parcelou žalobců č. kat. 3729/1 a na východní straně s parcelou žalobců č. kat. 226. Na severní straně je hranice parcely nesporná. Sporná jest však hranice na straně západní, ježto žalobci tvrdí, že žalovaná užívá části parcely č. kat. 3729/1, an prý domek č. p. 153, který po požáru byl znovu vystavěn, stojí a před požárem také už stál zčásti též na parcele č. kat. 3729/1, kdežto žalovaná to popírá. Jak velikou plochu parcely žalovaná užívá a zastavěla, nemohou žalobci přesně udati. Dále jest sporná hranice na straně východní mezi parcelou č. kat. 227 a parc. č. kat. 226, ježto žalobci tvrdí, že dosud nezastavěná část pozemku na východ od domku č. p. 153 patři buď celá, neb aspoň částečně k jejich parcele č. kat. 226, což žalovaná rovněž popírá. Z uvedeného zjištění i z přednesu stran jest patrno, že jde vlastně o spor pomezní, neboť žalobci se nedomáhají uznání vlastnického práva k určité, v přírodě přesně ohraničené části pozemku, a ani v žalobě, ani při místním ohledání nemohli udati, jak velikou část její parcely si žalovaná osobuje. Jde tu proto o sporné hranice, jejichž zjištění se však děje podle § 850 obč. zák. v řízení nesporném, takže jest pořad práva vyloučen, dokud v nesporném řízení nebylo zjištěno, zda cena sporné plochy jest vyšší než 100 Kč. Odvolací soud uložil soudu prvé stolice, aby jednal o žalobě ve věci samé a znovu rozhodl. Důvody: Z žalobní žádosti a jej doličujícího žalobního tvrzení vyplývá, že jde o žalobu zápůrčí podle § 523 obč. zák., neboť žalobci tvrdí, že jsou neomezenýmii vlastníky dotčených parcel, zejména jejich dílů, k nimž si prý žalovaná osobuje užívací právo nebo služebnost tím, že část parcely č. kat. 3729/1 v pruhu asi 3 metrů resp. na ploše 5 až 6 m2 zastavuje resp. volné části stavební parcely č. kat. 226 až k stavení žalobců užívá. Od toho žalobního tvrzení ovšem je nutno přesně rozlišovati, jakým způsobem, zejména zda dostatečně určitě označili a prokázali žalobci svoje vlastnické právo, to jest zda úplně prostorově ohraničili svůj tvrzený pozemkový majetek a zda bezvadně prokázali své vlastnictví. S nezdarem průkazu vlastnictví padá i negatorní nárok, k průkazu vlastnictví pak je nutno dokázati právo k úseku přesně ohraničenému. Žalobní žádání směřuje k tomu, aby se žalovaná zdržela dalších rušebních činů, a nastaly-li rušením změny, aby vše uvedla do předešlého stavu (§ 346 obč. zák.). Již z toho vyplývá, že žalující straně nejde o úpravu hraníc podle § 850 obč. zák., a že by takovýmto řízením, ať jejich původní obnovou, či dle stavu poslední držby, či dle slušného uvážení soudcovského, nebyl vyčerpán žalobní nárok a nebyly odklizeny sporné otázky, o něž jde v souzené věci a k jejichž odklizení je právě určen souzený spor. Jádro sporu leží přece nejen v otázce, zda sporný pruh, — k němuž tvrdí žalobci vlastnické právo, a žalovaná pak namítá mimo vydržení, že vlastně leží onen pruh v původní hranici jejích jí vlastnicky patřících pozemků —, skutečně patří žalobcům jako vlastníkům, nýbrž i pro případ kladné odpovědi na první místo otázku, zda žalované přísluší k němu užívací právo nebo služebnost, což ona musí především dokázati a nikoliv žalobci, že žalované takovéto právo nepřísluší. Je tedy otázka, třebas mezi stranami sporná, kudy probíhají hranice mezi jmenovanými pozemky, ať se už tato spornost zakládá ve spornosti hranic původních, či spornosti hranic v důsledku změn vydržením, nikoliv otázkou úpravy sporných, či neznatelných hranic, nýbrž jest ji pokládati za předurčující otázku pro rozhodnutí zápůrčího sporu. Nutno ji proto jako předurčující otázku rozhodnouti ve sporném řízení a nikoliv odsunouti na kolej řízení nesporného. Z toho, že žalobci neudali na místě úplně přesnou výměru zastavěné plochy pozemkové parcely č. kat. 3729/1 a že nemohli tvrditi, až kam je plocha na východ od domku č. p. 153 jejich vlastnictvím jako součást pozemku č. k. 226 (tvrdí však, že jim patří aspoň část), nelze usuzovati, že jde o spor pomezní, neboť i žaloba petitorní se domáhá zjištění hranice, ovšem s trvalým vyřízením sporných otázek sousedských. Pokud ovšem žalobci nepopsali svoje vlastnické pozemky jako určitě v přírodě ohraničený prostor a pokud i žalobní žádání neoznačuje v té příčině nárok žalobců určitě a jasně, zejména co do rozsahu vykonatelnosti, jest to ovšem závada materiálního práva, o níž tu nelze rozhodovati.
Nejvyšší soud obnovil usnesení soudu prvé stolice.
Důvody:
Dovolací soud neschvaluje názor rekursního soudu, že v souzeném případě nejde o úpravu hranic podle §§ 850 a násl. obč. zák. Již z toho, že žalobci nemohli ani v žalobě, ani při místním ohledání přesně označiti, jak veliká a která část pozemků žalované strany patří k jejich pozemkům č. kat. 3729/1 resp. č. kat. 226, vyplývá, že jde skutečně o sporné a neznatelné hranice parcel č. kat. 3729/1 a domů č. p. 153 a 154 ve V., kteréžto nemovitosti, jak jest nesporno, náležely až do roku 1918 týmž vlastníkům. Jde tedy o typický případ, jaký má na mysli § 851 obč. zák., a jejž jest nutno vyříditi podle §§ 851 a násl. obč. zák., v řízení nesporném.

Citace:

č. 16556. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1938, svazek/ročník 19/2, s. 738-740.