Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 74 (1935). Praha: Právnická jednota v Praze, 706 s.
Authors: Vážný, Jan
= Právník, 66 (1927)
PDF
Dr. Jos. Vavrouch:

Unitas actus.


Článek Dr. Čulíka »Unitas actus« uveřejněný v minulém čísle »Českého Práva« způsobil v kruzích notářů živou pozornost a rozpravu.
Pozoroval jsem, že někteří kolegové zastávají názor, že unitas actus se dá vyvoditi z ustanovení notářského řádu jakožto zásada závazná. Někteří kolegové jakožto obsah této zásady požadují, aby v tomtéž místě a tomtéž okamžiku se najednou notářského spisu súčastnily (jej schválily a podepsaly) všechny ty osoby, jichž souhlas je nezbytným dle práva materielního ku platnosti právního jednání (smlouvy).
Tento názor nelze považovati za správný a to z těchto důvodů:
Občanský zákoník žádá ku platnosti smlouvy, aby byl dosažen souhlas vůlí stran. Tento souhlas lze získati i postupně, když strany na různých místech a v různém čase svou vůli projeví. Občan. zák. uznává možnost různosti místní v § 862 a různosti časové v §§ 861 a 862. (Nabídka a její přijetí.)
Občanský zákoník vyhovuje prostě živé potřebě praktické. Pro strany bývá někdy nemožným, neb velmi obtížným, aby se za účelem smlouvy sešly. Příčinou bývá často vzdálenost pobytu stran, někdy dosti značná, na příkl. při sezónních dělnících, při vojínech ve vzdálené garnisoně, úřednících přikázaných na Slovensko, při osobách léčených v nemocnici, pobytech v lázních a pod.
Jindy bývá příčinou nemoc některého z účastníků neb jeho zaneprázdnění v povolání, jindy konečně i vzájemný odpor stran proti sobě.
Mnohdy bývá záležitost neodkladnou, jako když některý z účastníků je nebezpečně nemocen. V takovém případě nelze prostě věc odsunouti a strany všechny znova předvolati. Ověřená plná moc není z pravidla hned dosažitelnou.
Právo nutně musí se přizpůsobovati životu. Čím lépe to dovede, tím je vhodnějším.
Tak to činí i náš občanský zákoník.
Kdyby byl býval náš notářský řád chtěl zavésti unitas actus v hořejším přísném smyslu, tož by byl býval musel ustanovení občan. zák. ve svém oboru zrušiti. Toto zrušení byl by jistě v tak vážné věci jasně vyjádřil. V celém notářském řádě, nevyjímaje ani ustanovení § 59, nenalézáme však žádného podobného ustanovení.
Bylo by také s podivem, aby náš notářský řád, který se snaží vyhověti různostem případů a přizpůsobiti se potřebám právního obchodu, byl chtěl zavésti podobnou tvrdost.
Soudím proto, že smlouvy ve formě notářského spisu — a o ty se tu jedná — lze zhotovovati platně i takovým způsobem, že různé strany na různých místech a v různém čase svou vůli dají sepsati různými notářskými spisy. Je samozřejmým, že ovšem notář musí při tom pamatovati na možnost, že plného souhlasu se třeba nedocílí, na příkl. pro úmrtí strany neb její odpor.
Citace:
VÁŽNÝ, Jan. Mezinárodní kongres římský. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1935, svazek/ročník 74, číslo/sešit 1, s. 91-92.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).