Č. 9955.

Vojenské věci. — Bytová péče:* Jestliže si vlastník bytu nevymohl povolení podle § 1 zák. č. 118/1928 k přeměně bytu na kancelář, nemůže proti zápisu bytu toho do seznamu o obsazovacím prostoru s úspěchem namítati, že byt ten je jako kancelář používán (zák. čl. XXXVI:1879).
(Nález ze dne 14. června 1932 č. 6816/30.)
Věc: Kamila R. v N. proti zemskému úřadu v Bratislavě o pojetí bytu do výkazu o obsazovacím prostoru.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost. — Č. 9955 —
Důvody: Usnesením z 8. srpna 1928, opraveným výměrem z 20. dubna 1929 zapsal obecní úřad v Nitře v domě st-lky v Nitře byt o 4 pokojích, 1 kuchyni, 2 předsíních, verandě a přísl. do výkazu o obsazovacím prostoru. V důvodech uvedeno, že obecní úřad musil vyhověti žádosti posádkového velitelství v Nitře za zápis bytu, ježto dosavadní nájemnice Matylda K., vdova po Isidoru K., se ze svého bytu vystěhuje a tak tento byt jako »v nejbližším čase uvolněný« právem může býti do výkazu pojat.
Výměrem z 26. června 1929 zamítl okresní úřad odvolání majitelky domu z onoho usnesení, ježto podle konaného šetření dosavadní nájemkyně Matylda K. z bytu přenechala dne 1. srpna 1924 do pronájmu 2 pokoje advokátu Dru Elemeru Z. jako kancelář, a když se týž po vystěhování Matyldy K. dnem 1. srpna 1928 stal majetníkem celého bytu, přenechal 2 místnosti jako advokátní kancelář Dru Josefu V. Ježto používání bytu k jiným účelům než k bydlení bez úředního povolení je podle zák. č. 118/28 a dřívějších zákonů o mimořádných opatřeních bytové péče zakázáno a ani majitelka domu ani nájemník ani podnájemník se dotyčným úředním povolením vykázati nemohou, nepřihlížel úřad I. stolice právem k tomuto protizákonnému stavu a pojal byt jakožto od 1. srpna 1928 uprázdněný do zmíněného výkazu.
Nař. rozhodnutím zamítl zemský úřad v Bratislavě odvolání z rozhodnutí toho podané a potvrdil výrok okresního úřadu z důvodů v něm uvedených. — — — — — —
Stížnost vytýká nař. rozhodnutí nezákonnost, ježto podle § 9 zák. čl. XXXVI:1879 lze do výkazu o obsazovacím prostoru zapsati toliko nepoužívané byty, a byt, o nějž jde, je používán. V souvislosti s námitkou tou vytýká stížnost, že žal. úřad nemůže se právem odvolati na § 1 zák. č. 118/28, ježto porušení předpisu toho nemá za následek zápis bytu do výkazu, nýbrž má v zápětí jen následky stanovené v § 20 zákona toho.
V podstatě stejnou námitku vznesla st-lka již ve svém odvolání z rozhodnutí I. stolice Této námitce čelí nař. rozhodnutí, které se po této stránce opírá o důvody rozhodnutí okr. úřadu z 26. června 1929, poukazem k tomu, že používání bytu k jiným účelům než obývacím bez úředního povolení je zakázáno. Bytu, o který jde, nepoužívá se k účelům obývacím a ani vlastnice domu ani podnájemník neb nájemník se nemohou vykázati úředním povolením, že mohou bytu užívati k účelům jiným než k bydlení. Proto nelze při řešení otázky, má-li onen byt jako byt volný do výkazu o obsazovacím prostoru býti zapsán, přihlížeti k tomuto nezákonnému používání bytu a jest byt ten posuzovati jako neužívaný.
Nss shledal, že toto stanovisko žal. úřadu odpovídá zákonu. Podle § 1 zák. z 11. července 1928 č. 118 Sb., který podle § 28 leg. cit. platí od 1. července 1928, jest pouze se svolením okresního úřadu dovoleno používati bytu nebo jednotlivých jeho částí k jiným účelům než k bydlení. Že by pak vlastnice domu nebo zmínění advokáti měli úřední povolení k tomu, aby bytu nebo jeho části užívali jako advokátní kanceláře, nebylo v řízení správním tvrzeno a netvrdí to ani stížnost. Proto je používání bytu onoho k účelům kancelářským protizákonné. Stav faktický, který svémocně bez potřebného k tomu úředního povolení stran bytu onoho nastal tím, že — Č. 9955 —
byt ten byl odňat účelům obývacím, nemusel žal. úřad respektovati právě proto, že stav takový je nedovolený, zákonem zakázaný. Proto žal. úřad právem nepřihlédl k tomu, že v bytě onom fakticky jsou advokátní kanceláře a s hlediska právního pokládal jej za volný a zapsal ho do výkazu o obsazovacím prostoru.

Citace:

č. 9955. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1932, svazek/ročník 14/2, s. 126-128.