Authors:
= Váž. civ., 13 (1931), sv. 2
PDF

Čís. 10933.


K zajištění předkupního práva k nemovitosti stačí zákaz zcizení nemovitosti a není na místě i zákaz zatížení a zastavení.
(Rozh. ze dne 11. srpna 1931, R II 250/31.) Soud prvé stolice povolil k zajištění předkupního práva prozatímní opatření zákazem zcizení, zatížení a zastavení nemovitosti. Rekursní soud vyhověl rekursui odpůrce potud, že zamítl návrh na vydání soudní zápovědi zatížení a zastavení nemovitosti. Důvody: Z §§ 1073 a 1079 obč. zák. nelze vyčisti, že strana, jíž přísluší osobní právo předkupní, má jen nárok na náhradu škody podle § 1079 obč. zák. a že se nemůže domáhati proti druhé smluvní straně nároku plynoucího přímo z práva předkupního, totiž, by jí věc byla nabídnuta ke koupi a jí zachována lhůta stanovená § 1075 obč. zák. Nejde tu tedy o pohledávku peněžitou, nýbrž o nárok na konání, po případě opomenutí (předčasného prodeje) ve smyslu § 381 ex. ř. a jest proto přípustná zápověď zcizení nemovitosti podle § 382 čís. 6 ex. ř. Neoprávněný byl jen návrh na vydání zákazu zatížení a zastavení nemovitosti, poněvadž z práva předkupního takový nárok neplyne a ani navrhovatel ve své žádosti ničím neodůvodnil, proč by k zajištění práva předkupního bylo zapotřebí zákazu zatížení a zastavení nemovitosti.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu navrhovatele.
Důvody:
Ohrožený sice úvodem dovolacího rekursu uvádí, že se napadeným usnesením cítí stiženým v celém jeho obsahu a rozsahu, v provedení jeho napadá však usnesení rekursního soudu jen potud, pokud byl jeho návrh na vydání zákazu zatížení a zastavení nemovitosti soudem rekursním zamítnut. Mínění stěžovatelovo, že hledíc k ustanovení § 382 čís. 6 ex. ř. měl soudem rekursním k zajištění jeho předkupního práva povolen býti nejen zákaz zcizení, nýbrž i zatížení a zastavení sporné nemovitosti, poněvadž jen všechny tyto tři zákazy v tomuto zákonném předpisu uvedené dohromady jsou s to, by zabránily ohrožení jeho nároku z práva předkupního, není správné, neboť z toho, že v zákonném předpisu uvedeny jsou všechny tři způsoby zákazů k odvrácení ohrožení, neplyne ještě, že jen všechny tři tyto zákazy dohromady jsou s to, by odvrátily ohrožení a musí býti zároveň povoleny. Nehledíc k tomu, že zákazy ty uvedeny jsou tam alternativně (slůvko »nebo«), rozhoduje o účelnosti zákazu povaha nároku, o jehož zajištění jde, a proto správně rozhodl soud rekursní, povoliv k zajištění práva předkupního, o něž jde, jen zákaz zcizení sporné nemovitosti. Zákazu zatížení a zastavení, jehož se stěžovatel domáhá, není třeba a nebyl by na místě, neboť právo předkupní nebrání vlastníku nemovitosti stižené právem předkupním, by nemovitosti nezatížil nebo nezastavil, a nemůže proto ani zajištění tohoto práva zákazy zatížení a zastavení opodstatniti. Potřebu těchto dvou zákazů stěžovatel ve svém návrhu na prozatímní opatření v souzeném případě vůbec neodůvodnil (§ 389 ex. ř.) a jsou proto jeho důvody, jimiž se teprve v dovolacím rekursu potřebu těchto zákazů v tomto případě snaží opodstatniti, novotami v řízení opravném nepřípustnými, k nimž nelze hleděti.
Citace:
č. 7825. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1930, svazek/ročník 11/1, s. 482-483.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).