Čís. 4067.

Prohlášení neplatnosti manželství pro překážku soukromoprávní může se domáhati pouze ten, kdo jest zkrácen právě tím, že manželství přes překážku bylo uzavřeno. Neplatnosti manželství nemůže se však domáhati ten, komu by z prohlášení manželství neplatným kynul hmotný prospěch.
(Rozh. ze dne 17. července 1924, Rv I 1453/23.)
Po smrti svého syna Jindřicha R-a domáhal se žalobce, by manželství Jindřicha R-a se žalovanou bylo prohlášeno neplatným pro duševní chorobu synovu v době sňatku. Oba nižší soudy žalobu zamítly, uznavše sice oprávněnost žalobcovu k žalobě, neshledavše však uplatňovaný důvod neplatnosti opodstatněným. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Oba nižší soudy, zkoumajíce oprávněnost žalobce k podání žaloby o neplatnosti manželství, uzavřeného mezi Jindřichem R-em a žalovanou, dospěly k názoru, že žalobce jest k žalobě oprávněn jako přihlášený dědic zemřelého manžela Jindřicha R-a, poněvadž jest neplatným svazkem manželským poškozen ve svých zájmech a právech dědických, neboť důsledkem prohlášení manželství neplatným při nedostatku dětí odpadlo by dědické právo manželky a uplatnilo by se výhradné právo rodičů zemřelého. Tento názor opírají nižší soudy o ustanovení §u 28 zák. ze dne 22. května 1919, čís. 320 sb. z. a n. a dvorského dekretu ze dne 27. června 1837 čís. 208 sb. z. s.; soud prvé stolice dovolává se též rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu, sbírka Gl. U. W. čís. 8903 a 14504. Názor ten nelze sdíleti. Komu přísluší právo odporovati platnosti manželství, plyne z ustanovení § 28 zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n., jenž nastoupil na místo zrušeného §u 94 obč. zák. a §§ 95 a 96 obč. zák. Zákon rozeznává, zda jde o překážky veřejnoprávní, či o překážky soukromoprávní; v tomto sporu se uplatňuje překážka soukromoprávní §u 48 obč. zák., jak plyne z §u 28 citované manž. novely, a platí proto ustanovení druhé věty téhož §u, dle něhož přísluší právo, odpírati platnosti manželství, tomu, kdo manželstvím, přes překážku uzavřeným, jest na svých právech zkrácen. Zkrácením nerozumí se každé porušení soukromoprávních zájmů; na to poukazuje zákon, označuje zkrácení jako následek uzavření neplatného manželství; tím jest řečeno, že prohlášení neplatnosti může se domáhati jen ten, kdo jest zkrácen právě tím, že manželství přes překážku bylo uzavřeno. Právo to nepřísluší tedy zejména tomu, komu z toho, že by manželství bylo prohlášeno neplatným, kynul hmotný prospěch, jako na př. eventuelním dědicům. Poukaz nižších soudů na dvorský dekret ze dne 27. června 1837, čís. 208 sb. z. s. jest pochybeným, poněvadž přehlíží úvodní větu jeho, dle níž platí ustanovení to pouze pro případy úředního šetření neplatnosti manželství; dekret ten týká se tedy toliko veřejnoprávních překážek manželských, při nichž se postupuje z moci úřadní. To potvrzuje i druhý odstavec téhož dekretu, který přiznává zájemníkům v prvém odstavci zmíněným právo apelace a revise proti dotyčným rozsudkům, čehož by nebylo zapotřebí při žalobách, uplatňujících nějakou překážku soukromoprávní. Rovněž tak nepřípadným jest poukaz soudu prvé stolice na rozhodnutí vídeňského nejvyššího soudu, neboť i v obou těchto případech šlo o překážku veřejnoprávní, při níž arciť uvedený dvorský dekret má plný průchod. A právě z dekretu toho úsudkem z opaku plyne, že žalobce není k uplatňování neplatnosti manželství oprávněn; stanoviť, kdy i po smrti jednoho z manželů lze se domáhati prohlášení manželství neplatným, čemuž nelze jinak rozuměti, než že vychází z názoru, že po smrti jednoho z manželů pravidlem není přípustno odporovati platnosti manželství, a že dopouští výjimku toliko v případech, v dekretu tom výslovně uvedených. Není tedy žalobce oprávněn domáhati se výroku, že manželství jeho zemřelého syna se žalovanou jest neplatno pro překážku soukromoprávní, a bylo žalobu z toho důvodu zamítnouti.

Citace:

č. 4067. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 116-118.