NPD documents search: Váž. civ., 1 (1919)

Č. 12034.

Samospráva obecní. — Řízení správní: Rekursní legitimace poplatníka proti usnesení obecního zastupitelstva o vydání domovního řádu?
(Nález ze dne 19. září 1935 č. 17910/35.)
Prejudikatura: Boh. A 9579/31, 10632/33; 8720/30.
Věc: Otakar N. v P. proti zemskému úřadu v Praze o legitimaci k odvolání z usnesení ústředního zastupitelstva v Praze.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Ústřední zastupitelstvo hlavního města Prahy usneslo se dne 9. května 1932 schválili domovní řád pro hlavní město Prahu.
Odvolání, které proti uvedenému usnesení podal — mimo jiné — i st-l, bylo nař. rozhodnutím zamítnuto z těchto důvodů: Zmíněným usnesením vydalo ústřední zastupitelstvo hlavního města Prahy domovní řád ve smyslu § 81 obec. řádu pražského č. 85/1850 z. z. čes. a zák. č. 82/1920 Sb. Jde tu podle obsahu onoho řádu o všeobecné právní předpisy, které nesměřují vůči určitým osobám. Proti takovým všeobecným předpisům rázu normativního nepřísluší však jednotlivým osobám právo odvolací, pokud se neprojevily v konkrétních aktech, vydaných proti určitým osobám, jimž teprve pak přísluší brániti se proti těmto aktům námitkami, vytýkajícími též neplatnost, nezákonnost nebo vadnost oněch všeobecných předpisů. Jelikož Vám tedy nepřísluší v tomto stadiu procesní postavení strany, bylo Vaše odvolání jako nepřípustné odmítnouti.«
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss:
Stížnost uplatňuje, že usnesení ústředního zastupitelstva o schválení domovního řádu, pokud v něm byla obsažena ustanovení soukromoprávního rázu, jest neplatné a že každý poplatník, který tímto neplatným usnesením je ve svých soukromých právech dotčen, může se z něho odvolati.
Nss neshledal stížnost důvodnou.
Podle stálé judikatury (viz zejména Boh. A 9579/31, 10632/33) přiznává se poplatníku stižní právo proti všem usnesením obecního zastupitelstva, jež se mohou dotýkati poplatnických zájmů, t. j. které mohou přivésti větší finanční zatížení poplatníků a zvyšovati jejich poplatnické břímě. Nejde-li však vůbec o akt obecního hospodářství, nelze o tom mluviti, že by jím mohl býti dotčen poplatnický zájem. Bez významu je pro otázku legitimace, zda dotyčné usnesení obecního zastupitelstva je platné či neplatné.
Nález Boh. A 8720/30, kterého se stížnost dovolává, nepraví, jak stížnost míní, že poplatníkům přísluší právo stěžovati si proti všem neplatným usnesením obecního zastupitelstva, nýbrž řeší otázku zcela jinou, totiž zdali si poplatník může stěžovati proti aktu úřadu dohlédacího, kterým byla schválena neplatná usnesení obecního zastupitelstva, dotýkající se svým obsahem práv poplatnických.
Poněvadž usnesení ústředního zastupitelstva o domovním řádu nemělo pro poplatnické břímě, t. j. výši povinností poplatníků oproti obci žádného významu, nýbrž týkalo se, jak stížnost výslovně uznává, pouze soukromoprávního poměru nájemníků oproti majitelům domů, resp. oproti domovníkům, nepřísluší také poplatníkům právo odvolati se z usnesení ústředního zastupitelstva, ve kterém tento domovní řád byl schválen, a to bez ohledu na to, zdali ústřední zastupitelstvo mohlo takovéto usnesení učiniti čili nic.
Právem vyslovil proto žal. úřad, že st-li nepříslušela legitimace k odvolání z uvedeného usnesení ústředního zastupitelstva.

Citace:

č. 90. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1921, svazek/ročník 1, s. 195-197.