NPD documents search: Váž. civ., 18 (1936)

Čís. 15031.

Zabavení pohledávky, k jejímuž vydobytí byla povolena exekuce, staví nárok vymáhajícího věřitele na uspokojení, aniž záleží na tom, že exekuci zabavením vymáhané pohledávky si vymohl pro svoji pohledávku proti vymáhajícímu věřiteli sám povinný.
(Rozh. ze dne 12. března 1936, Rv I 214/36.)
Na základě pravoplatného rozsudku okresního soudu ze dne 5. prosince 1934 byla Rudolfu K. proti Vilému G. usnesením téhož okresního soudu z 8. ledna 1935 k vydobytí částky 1902 Kč 20 h s přísl. povolena exekuce zabavením, uschováním a prodejem svršků povinnému Vilému G. náležejících. Rudolf K. byl odsouzen, by zaplatil Vilému G. útratové pohledávky 15406 Kč a 1610 Kč 40 h. Spor nebyl dosud pravoplatně ukončen, ježto do rozsudku soudu druhé stolice bylo podáno dovolání k nejvyššímu soudu. Návrhem ze dne 17. prosince 1934 vymohl si Vilém G. exekuci ku zajištění dotčených útratových pohledávek a byla mu usnesením okresního soudu v K. z 18. prosince 1934 povolena exekuce zabavením pohledávky, příslušející Rudolfu K. proti témuž Vilému G. z rozsudku shora zmíněného. Žalobu povinného podle § 35 ex. ř. na prohlášení exekuce za nepřípustnou proto, že nárok vymáhajícího věřitele byl exekučním zabavením jeho pohledávky zrušen, případně staven, prvý soud zamítl; odvolací soud uznal podle žaloby potud, že vyslovil, že nárok vymáhajícího věřitele jest staven.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Byla-li pohledávka exekučně zabavena, zapovídá soud dlužníku, by nijak nenakládal se svou pohledávkou i zástavou pro ni zřízenou a aby zejména nevybral pohledávku (§ 294 ex. ř.). Nelze o tom pochybovati, že prodej zabavené věci, k němuž má dojíti v exekučním řízení, je jednak jedním ze způsobů disposice se zástavou, jednak též úkonem vybrání zabavené pohledávky, a že exekuce provedená k vymáhání pohledávky žalovaným Rudolfem K. nemá jiného účelu, než aby pohledávka ta byla nuceně »vybrána«. Avšak právě toto vybrání mělo býti žalovanému znemožněno, když táž pohledávka byla žalobcem G. ku zajištění zabavena a tudíž soudem vydán zákaz jejího vybrání (§ 294 ex. ř.). Skutečnost, že pohledávka, již vymáhá Rudolf K., byla zabavena dlužníkem Vilémem G. v jiné exekuční věci, v níž postupoval tento dlužník jako vymáhající věřitel, nemůže býti přezírána a pravoplatný zákaz soudcovský, vydaný v této druhé exekuční věci musí zřejmě i míti účinek v první exekuční věci, hledí-li se k ustanovení § 294 ex. ř. Dotčená skutečnost nezrušuje ovšem nárok, k jehož vymáhání první exekuce byla povolena, a neodnímá mu vykonatelnost vůbec, avšak tím byl nárok z exekučního titulu aspoň staven v tom směru, že vymáhající věřitel (Rudolf K.) nemůže pokračovati v exekuci, pokud v druhé exekuci zabavení pohledávky je po právu (srovnej rozh. býv. vídeňského nejvyššího soudního dvoru Gl. U. N. F. 2723). Že by vymáhající věřitel nesměl zabaviti pohledávku, jež přísluší dlužníku proti němu samému, nemá v zákoně opory, není to výslovně zakázáno, a má to pouze právní účinek, že vymáhající věřitel je zároveň poddlužníkem a že se předpisy, týkající se poddlužníka, vztahují i na něho.

Citace:

č. 15031. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 304-305.