Čís. 1205.

Podloudný vývoz předmětů potřeby do ciziny (zákon ze dne 18. března 1920, čís. 188 sb. z. a n.).
Předchozí odsouzení pro přestupek podloudného vývozu zakládá skutkovou podstatu přečinu dle §u 2 b) zák. pouze tehdy, byl-li trest pro předchozí přestupek na pachateli již vykonán.
(Rozh. ze dne 5. května 1923, Kr I 330/23.)
Nejvyšší soud jako soud zrušovací uznal po ústním líčení o zmateční stížnosti generální prokuratury na záštitu zákona právem:
Rozsudkem krajského soudu v Mostě ze dne 23. února 1922, jímž byl Ludvík H. uznán vinným přečinem nedokonaného, podloudného vývozu dle §u 8 tr. zák. a §u 2 písm. b) zákona ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n. a odsouzen za to dle posléze citovaného zákonného ustanovení ku trestu vězení na 6 měsíců, porušen byl zákon v ustanovení §u 2 písm. b) cit. zákona; rozsudek tento se ve výroku o vině, trestu a ztrátě práva volebního zrušuje jako zmatečný; obžalovaný jest vinen přestupkem nedokonaného podloudného vývozu dle §u 8 tr. zák. a §u 2 lit. a) zákona o podloudném vývozu, jehož se dopustil tím, že dne 10. srpna 1921 společně s Augustem L-em poblíže V. asi 90 vajec v ceně 114 Kč bez potřebného povolení ku hranicím nesl v úmyslu, je vyvésti do ciziny, čímž předsevzal čin, který ke skutečnému vykonání vedl, při čemž přestupek jen pro překážku odjinud v to přišlou dokonán nebyl, a odsuzuje se za to dle druhého odstavce a) zákona ze dne 18. března 1920 čís. 188 sb. z. a n. do vězení na dobu jednoho týdne.
Důvody:
Ludvík H. byl rozsudkem okresního soudu ve Výprtech ze dne 11. července 1921, odsouzen pro přestupek nedokonaného podloudného vývozu na tři dny do vězení. Po konaném šetření byl usnesením téhož soudu ze dne 29. března 1922 výkon trestu odložen na dobu jednoho roku Rozsudkem krajského soudu v Mostě ze dne 23. února 1922 byl Ludvík H. uznán vinným přečinem nedokonaného podloudného vývozu dle §u 8 tr. zák. a §u 2 lit. b) zákona o podloudném vývozu, jehož se dopustil tím, že dne 10. srpna 1921 společně s Augustem L-em, ač pro přestupek podloudného vývozu již potrestán, pokusil se vyvézti asi 90 vajec v ceně 114 Kč bez potřebného povolení do ciziny, a odsouzen za to do vězení na 6 měsíců. Rozsudkem krajského soudu byl porušen zákon v ustanovení §u 2 lit. b) zákona o podloudném vývozu. Sankci tohoto ustanovení propadá pachatel, činí-li cena jím dopravovaných předmětů do ciziny více než 500 Kč — nebo, byl-li již jednou pro přestupek podle odstavce a) §u 2 zákona o podloudném vývozu trestán. První eventualita nepřichází v úvahu hledě k ceně vyvážených vajec (114 Kč). Není však splněn ani předpoklad druhý. Neboť dle jasného znění zákona vyžaduje se ku kvalifikaci podloudného vývozu jako přečinu, by pachatel pro přestupek podloudného vývozu byl již potrestán a nikoli jen odsouzen. Zde pak v době vynesení rozsudku krajským soudem nebyl na obžalovaném trest, jemu rozsudkem okresního soudu přisouzený, vykonán. Nikoli právoplatné odsouzení pro přestupek, nýbrž výkon trestu naplňuje podmínku, od níž činí zákonodárce odvislou přísnější kvalifikaci činu a přísnější potrestání pachatelovo. Kdyby zákonodárce byl zamýšlel podrobiti pachatele potrestání pro přečin již v tom případě, že se přes právoplatné odsouzení prohřešil opětovně proti zákazům zákona o podloudném vývoze, byl by tomuto svému úmyslu dal zajisté nepochybný výraz, jako na příklad v zákoně o trestání válečné lichvy ze dne 17. října 1919 čís. 568 sb. z. a n., kde v ustanoveních §§ 7 až 11 důsledně a přesně rozeznává mezi odsouzením a potrestáním. I důvodová zpráva právního výboru k zákonu o lichvě svědčí o tom, že zákonodárce s rozmyslem užívá obou výrazů. Pravíť se tam, že při stanovení nové skutkové podstaty zločinů bylo vedoucí myšlénkou, že ke kvalifikaci přečinu postačí, byl-li pachatel pro jakoukoli formu předražování jednou právoplatně odsouzen, ale že ke kvalifikaci zločinné je třeba, by na něm aspoň jednou pro předražování již trest byl vykonán a že přes to se opět prohřešil. Poněvadž v zákoně o podloudném vývoze nelze nalézti opory pro předpoklad, že zákonodárce výrazu »trestán«, v §u druhém opětovně použitému, chtěl dáti jiný smysl, než jaký se mu dle všeobecné mluvy přikládá a jaký mu zákonodárce sám dává i v jiných zákonných ustanoveních (§§ 44 c), 263 b), 176 II. a) tr. zák., zákon o lichvě), jest odsouzení Ludvíka H-a krajským soudem pro přečin nedokonaného podloudného vývozu právně pochybeným, poněvadž vinník za správného použití zákona měl, hledě k ceně vyvážených předmětů potřeby, uznán býti vinným pouze přestupkem §u 8 tr. zák. a §u 2 lit. a) zákona o podloudném vývozu.

Citace:

č. 1205. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech trestních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 5, s. 256-258.