NPD documents search: Boh. adm., 6 (1924), sv. 2

Č. 3717.

Státní zaměstnanci (Slovensko): I. * Požívání diet z titulu vedení dvojí domácnosti na Slovensku podle předpisů usnesení ministerské rady z 27. července 1920 nevylučuje současné požívání diet substitučních podle odst. X. téhož usnesení. — II. Od kdy lze diety z důvodu dvojí domácnosti zastaviti, uprázdnil-li se pro poživatele jich byt naturální? — III. O rozsahu nároku na náhradu stěhovacích výloh.
(Nález ze dne 10. června 1924 č. 10 652.)
Věc: Josef D. ve St. proti ministru s plnou mocí pro správu Slovenska o diety.
Výrok: Rozhodnutí ze 17. července 1922 a z 25. ledna 1923, pokud jimi byla zastavena výplata diet zavedení dvojí domácnosti dnem 27. dubna 1922, dále rozhodnutí z 25. ledna 1923, pokud jde o diety substituční, zrušují se pro nezákonnost; v ostatním se stížnost zamítá jako bezdůvodná.
Důvody: Zprávou z 15. května 1922 hlásil župní úřad v M, min. pro Slov., že naturální byt pro hlavního služného ve St. se dnem 15. dubna 1922 upráznil. Vzhledem k této zprávě zastavil min. pro Slov. výnosem ze 17. července 1922 Josefu D. dnem 27. dubna 1922 dosavadní diety a poukázal mu od 1. května zvýšený drahotní přídavek. Přeplatek na dietách předepsán byl k náhradě.
K stížnosti, že rozhodnutí neobsahuje žádných důvodů a je nevysvětlitelné, vyslovil min. pro Slov. výnosem z 25. ledna 1923, že zastavení diet dnem 27. dubna 1922 stalo se výnosem ze 17. července 1922 na základě odst. II. D 2 zásad pro úpravu hmotných poměrů státních zaměstnanců na Slovensku, ježto naturální byt měl prázdný od 15. dubna 1922 a mohl se tedy ještě v dubnu nastěhovati a odpadly tedy důvody pro další vyplácení diet z titulu vedení dvojí domácnosti.
Dne 20. července 1922 podal Josef D. cestovní účet za přestěhování z P. do St., ve kterém účtoval výlohy stěhovací 8625 K 20 h. Výnosem z 28. února 1923 uznal min. pro Slov. tento cestovní účet jen částkou 6319 K.
Rozhodnutím župního úřadu župy zemplinské v M. z 2. června 1920 pověřen byl Josef D., župní podnotář v M., dočasně vedením agendy služného při služnovském úřadě v S. Podáním ze 4. října 1921 žádal st-l, aby mu za dobu substituce v S. od 10. června 1920 do 29. září 1920 doplacen byl rozdíl mezi poukázanými dietami 16 K denně a dietami denních 38 K, jež mu příslušejí dle min. nař. ze dne 27. července 1920 č. 15 295 pres. adm. a výn. min. vnitra z 21. června 1920 č. 36 132/20.
Tuto žádost min. pro Slov. rozhodnutím z 23. ledna 1923 zamítl, rozhodnutí župního úřadu v M. z 18. června 1922, pokud jím byly poukázány substituční diety denních 16 K, z moci úřední zrušil a peníz za dobu sustituce na těchto dietách vyplacený per 960 K předepsal k náhradě.
O stížnosti podané do těchto rozhodnutí uvážil nss takto:
I. Rozhodnutí ze 17. července 1922 a jeho doplněk z 25. ledna 1923.
Žal. úřad zastavil st-li dnem 27. dubna 1922 vyplácení diet z důvodu vedení dvojí domácnosti, ježto se pro st-le upráznil dne 15. dubna 1922 ve St. naturální byt, takže se mohl po tomto dni přestěhovati a odpadla tak vzhledem k ustanovení odst. II. D 2 zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku podmínka pro další vyplácení těchto diet.
V jaké lhůtě zaměstnanec, když nedostatek bytu pro něho odpadl, jest povinen se přestěhovati, zmíněné zásady nikde nestanoví a bylo by lze z povahy ustanovení jejich pouze usuzovati, že přestěhování nemá se vinou zaměstnance opozditi. Nutno tedy při řešení této otázky přihlížeti k ustanovením služební pragmatiky. Tato stanoví v § 67, že úřad dbaje služebních zájmů a bera pokud možno největší ohled na osobní poměry úředníka, má mu poskytnouti k přestěhování přiměřenou lhůtu.
Bylo tedy na žal. úřadě, aby st-li, když se proň v jeho služebním místě uprázdnil naturální byt, stanovil přiměřenou lhůtu k přestěhování, bera pokud možno největší ohled na jeho osobní poměry. Když žal. úřad tak neučinil, ježto vycházeje z mylného právního náhledu, že st-l již uprázdněním naturálního bytu pozbyl podle odst. II. D 2 nároku na diety z důvodu vedení dvojí dománosti, k ustanovení § 67 služ. pragm. již nepřihlížel, pak ovšem stížnost, která poukazuie na to, že manželka st-lova nemohla sama stěhování obstarati a že st-l přes ustanovení § 67 služ. pragm. na svoji včasnou žádost o udělení dovolené z 18. března 1922 teprve dnem 2. června 1922 dovolenou tu obdržel a bez dovolení z úřadu že nesměl se vzdáliti, jest důvodná a nař. rozhodnutí, zastavuiící st-li výplatu diet na vedení dvojí domácnosti již dnem 27. dubna 1922, nezákonné.
II. Rozhodnutí 23. února 1923.
Stížnost brojíc proti upravení cestovního účtu st-lova za přestěhování z P. do St. vytýká nař. rozhodnutí, že nepřiznalo st-li: a) náhradu výloh za cestu do P. a zpět, b) náhradu výloh za bedny a balení, c) náhradu výloh za byt a stravování s rodinou v hotelu po dobu 9 dnů, kdy nábytek byl na cestě, d) náhradu výloh za cestu povozem ze St. na nádraží.
Námitky ty neshledal nss důvodnými. Žal. úřad založil svoje rozhodnutí na ustanovení odst. II. D 1 zásad o úpravě osobních poměrů státních zaměstnanců, schválených usnesením min. rady z 27. července 1920. Ustanovení toto přiznává zaměstnancům na systemisovaná místa na Slovensku definitivně ustanoveným jak při původním jmenování, tak při pozdějším přeložení z moci úřední náhradu skutečných, doklady prokázaných stěhovacích výloh z místa jejich bydliště na nové přikázané služební místo a v odstavci dalším uvádí, že pod výlohami stěhovacími, na jichž náhradu přiznává státnímu zaměstnanci nárok, jest rozuměti výdaje přiměřené úřednímu postavení a počtu členů rodiny zaměstnance povstalé dopravou osob (zaměstnance, manželky, dětí, služebné), cestovních zavazadel (nař. býv. rak. min. fin. z 28. srpna 1896 ř. z. č. 166) a bytového zařízení a pojistné proti poškození a uloupení nábytku (svršků) za dopravy, jedná-li se o pojištění na peníz poměrům přiměřený, jakož i zpropitné ve výši v místě obvyklé.
Žal. úřad nepřiznal náhradu výloh uvedených pod a, b, c, ježto vycházel z náhledu, že pro přiznání náhrady těchto výloh v právě cit. ustanovení není právního podkladu. Stížnost, aniž se dovolává nějakého zákonného předpisu nebo popírá platnost cit. předpisu, uplatňuje nárok na náhradu zmíněných výloh prostě se stanoviska nutnosti v případě st-1ově, zdůrazňujíc, že je zcela nepochybné, že st-1 musel při stěhování rodiny nezbytně býti přítomen, že musí býti vše pro speditéra několik dní předem přichystáno a řádně v bednách uloženo a že je přirozeno, že po dobu, kdy nábytek, kuchyň, postele a peřiny byly ve vagóně, musel bydlet a se stravovati se svou 5člennou rodinou v hotelu.
Než tyto okolnosti stížností tvrzené mohly by míti význam jen, kdyby i předpis, upravující otázku náhrady stěhovacích výloh, přikládal jim rozhodující význam. Tomu však tak není, a není proto stížnost v tomto směru důvodná.
Pokud pak stížnost námitkou pod d) vytýká, že st-li nebyly přiznány výlohy za povoz ze St. na nádraží a zpět, jest námitka tato v rozporu se zněním nař. rozhodnutí, ježto žal. úřad st-li náhradu za tuto cestu přiznal, ovšem učinil tak v mezích předpisů ohražení cestovních výloh (usnesení min. rady ze 4. června 1920). Je tedy také tato námitka bezdůvodná.
III. Rozhodnutí z 25. ledna 1923.
Nař. rozhodnutím žal. úřad zamítl žádost st-lovu za doplacení diet z důvodu substituce a vyplácené již diety předepsal k náhradě, a to z důvodu, že st-1 požíval po dobu substituce diet z titulu vedení dvojí domácnosti a nemá proto nároku na diety z důvodu substituce. Vycházel tedy žal. úřad z právního náhledu, že státní zaměstnanec na Slovensku nemůže bráti dvojí diety za touž dobu. Toto svoje rozhodnutí založil žal. úřad na ustanovení zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku z 27. července 1920 a není tedy správná výtka stížnosti že nař. rozhodnutí se o žádný zákonný předpis neopírá. Než v ustanovení odst. A uved. zásad se praví, že za služební cesty mimo úřední místo, do něhož jest zaměstnanec přidělen, přislušejí diety dle usnesení min. rady ze 4. června 1920, a to jak zaměstnancům na Slovensku zatímně přiděleným, tak zaměstnancům trvale ustanoveným. Přiznává tedy toto ustanovení každému zaměstnanci na Slovensku ať zatímně či definitivně ustanovenému nárok na diety v případě, že byl pověřen úřední činností mimo svoje služební místo.
Že by snad tento nárok státnímu zaměstnanci nepříslušel v případě, když zaměstnanec požívá již diet z důvodu vedení domácnosti, předpis cit. odstavce zásad pro úpravu osobních poměrů státních zaměstnanců na Slovensku nestanoví a také z ostatních ustanovení zásad nelze usuzovati, že by pobírání diet z jednoho důvodu vylučovalo nárok na diety z jiného důvodu.
V daném případě jde o nárok na diety ze dvou různých samostatných titulů a to jeden z důvodu, že st-li vznikají zvláštní výlohy vedením oddělené domácnosti v místě služebním, druhý z důvodu, že konal službu mimo své služební místo. Nelze proto uznati správným názor žal. úřadu, že požívání diet z titulu vedení dvojí domácnosti vylučuje nárok na diety z titulu konání služby mimo úřední místo, do něhož jest zaměstnanec přidělen.
Slušelo proto nař. rozhodnutí uvedená výše ad I. a ad III. zrušiti podle § 7 zák. o ss pro nezákonnost a zamítnouti stížnost jako bezdůvodnou.pokud směřuje proti rozhodnutí sub II. uvedenému.

Citace:

č. 3717. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické nakladatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/2, s. 39-42.