Authors:
= Váž. civ., 16 (1934), sv. 1
PDF

Čís. 13243.


Nemanželská matka nemusí sama osobně vychovávati dítě. Chce a může sama dítě vychovávati, obstarají-li pro ni výchovu její rodiče s jejím souhlasem. V tomto souhlasném názoru nižších soudů nelze spatřovati nezákonnost ve smyslu § 46 (2) zák. čís. 100/1931.
(Rozh. ze dne 2. února 1934, R I 25/34.) Oba nižší soudy zamítly návrh nemanželského otce, by mu bylo dítě vydáno do výchovy a výživy, ježto dítě jest se souhlasem nemanželské matky ve výchově u jejích rodičů.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu proti potvrzujícímu usnesení rekursního soudu podanému podle § 46 (2) zák. čís. 100/31 z důvodu nezákonnosti a zřejmého rozporu se spisy nelze přiznati oprávnění. Nejvyšší soud neshledal nezákonnost v tom, co napadenému usnesení vytýká stěžovatel, neboť ustanovení § 169 obč. zák. nelze vykládati tak, že by nemanželská matka sama osobně byla nucena vychovávati dítě, nýbrž zřejmě matka chce a může sama dítě vychovávati, obstarávají-li pro ni výchovu její rodiče s jejím souhlasem. Vždyť životní zkušenost prokazuje, že často jest matka nucena jíti za svým povoláním a svěřiti dítě k opatrování a výchově buď příbuzným nebo najaté osobě, a v takovém případě přece nelze tvrditi, že by matka sama nechtěla a nemohla své dítě vychovávali. Proto na základě zjištěného stavu věci správně podle zákona věc rozhodly nižší soudy a není tu vytýkané nezákonnosti.
Citace:
Čís. 13243. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 152-153.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).