NPD documents search: Váž. civ., 19 (1937), sv. 1

Čís. 15274.

K § 17 rozl. zák.
Povolení rozluky manželství rozvedeného z výhradné viny manželovy odporuje dobrým mravům, byla-li by manželka povolením rozluky připravena o zaopatřovací požitky dle zákona o starobním pojištění a vinný manžel musil si býti toho důsledku vědom.
(Rozh. ze dne 10. června 1936, R I 656/36.)
Manželství stran, o jehož rozluku podle § 17 rozl. zákona usiluje žadatel, bylo k jeho žalobě rozvedeno z výhradně jeho viny. Prvý soud návrhu vyhověl a povolil rozluku. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: V případě, kde rozvod byl vysloven pouze proto, že žalovaná se k žalobě manžela o rozvod připojila a uznáno na rozvod z výhradně viny manžela, a tento nyní žádá rozluku, nestačí jen zkoumati, zda jsou tu podmínky pro povolení rozluky dle § 17 rozl. zákona, nýbrž dlužno z úřední moci zkoumati, zda by povolení rozluky nepříčilo se dobrým mravům, a nelze proto rozluku zejména tehdy povoliti, jestliže jsou prokázány okolnosti, že manžel, jenž chce rozluku, spáchal činy rozvod odůvodňující úmyslně za tím účelem, by si k rozluce dopomohl, a to tak, by manželku přinutil k rozvodu, a rozvodu pak použil k rozluce, který tedy dopouštěje se důvodů rozvodových na rozluku spekuloval, anebo když třeba takové spekulace tu nebylo, rozlukou má býti připravena manželka o důležité právo majetkové, zvláště pensí nebo nějaký podobný důchod (rozh. čís. 9333 a 10520 Sb. n. s.). Že by žadatel na rozluku spekuloval, odpůrkyně ani netvrdila, a z výsledků sporu rozvodového nevyšly také žádné okolnosti najevo, které by tento závěr odůvodňovaly. Naproti tomu by povolením rozluky mohla býti stěžovatelce způsobena těžká újma majetková. Ze spisů rozvodových a rozlukových vidno, že žadatel jest ve službách pivovaru a má podle zákona čís. 221/24 Sb. z. a n. nárok na důchod invalidní a starobní a odpůrkyně jako jeho manželce v případě jeho úmrtí náležel by dle § 114 cit. zák. nárok na důchod vdovský po něm, nikoli však tehdy, kdyby došlo k rozluce manželství; to stanoví § 115 cit. zák. výslovně. Z toho vidno, že by povolením rozluky utrpěla odpůrkyně těžkou majetkovou újmu, a bylo by tudíž proti dobrým mravům, aby v daném případě, když došlo k rozvodu z výhradné viny žadatele — tehdy žalobce — pro hluboký rozvrat jím zaviněný, povolena byla rozluka proti nevinné manželce, jež by tím ještě poškozena byla vážně na svých majetkových právech.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolací soud poukazuje na správné odůvodnění napadeného usnesení, které vyhovuje stavu věci a zákonu. Nerozhoduje, zamýšlel-li rozvodem výhradně vinný žadatel o rozluku docílením rozluky manželství připraviti svoji manželku o zákonný její nárok na pensi po něm, a byl-li tudíž přímo veden úmyslem manželku na jejích majetkových právech poškoditi, nýbrž stačí k zamítnutí jeho návrhu podle § 17 rozlukového zákona jako odporujícího dobrým mravům, musil-li si býti důsledku tohoto vědom (Sb. n. s. čís. 9991 a 13388).

Citace:

Čís. 15274.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1937, svazek/ročník 18, s. 662-663.